Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Fejeton Jiřího Macků

Fejeton Jiřího Macků

Každou neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2021

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Hodování s kyjem aneb Jak citlivá ženská dušička reaguje na vyšlehání. Komentář Štěpána Chába

komentář 24.04.2019
Hodování s kyjem aneb Jak citlivá ženská dušička reaguje na vyšlehání. Komentář Štěpána Chába

Foto: Pixabay

Popisek: Pomlázka

Tak, teď se postavím na hradby šovinismu a velikonočních tradic a tento text nabouchám do klávesnice obráceným koncem vlastnoručně upletené pomlázky. Opět jsme byli letošní Velikonoce bombardováni texty o tom, jaké že to jsou barbarské svátky plné násilí a primitivnosti. Bylo nám ukazováno, jak se na naše zvyky koukají ti ze zahraničí, kteří už se bojí s ženou jet osamotě o patro výš výtahem do vlastní kanceláře, aby pak nevystoupili na úřadu práce. Nebo rovnou v kriminálu.

A ač je po Velikonocích, nedá mi to a vrátím se k nim s jasným provoláním – Velikonoce nejsou barbarský zvyk, ale oslava života jako takového. A podobné tendence pomalu dehonestovat hodnotu velikonočních svátků jsou zkrátka mimodějné. Máme tu vlastně dva pohledy. Pohled tradiční, který vidí Velikonoce jako svátek života. A ten druhý, progresivní a levicový, který ve Velikonocích vidí jen ponížení a bolest.

Proč jsou Velikonoce barbarský zvyk

Jako příklad oné progresivní levice si vezměme článek magazínu A2larm, kde se ze svých traumat z Velikonoc vypsala Anna P. Durnová. „Zatímco modráky na zadku a červená šmouha na zádech zmizely do týdne, trauma a pocit hlubokého ponížení jsem si sebou nesla dobrých pětadvacet let,“ píše autorka. A dodává, že kvůli velikonočnímu rejdění odjížděla do zahraničí, časem se kvůli němu do zahraničí i odstěhovala. A navíc, vždy, když probíhalo velikonoční pondělí, budila se i v zahraničí s pocitem, že něčemu utekla, že utekla před něčím hrozným. Vyjádření fanatického feminismu nebo nezacelená rána na duši malého děvčátka, u kterého to kluci prostě přeťali?

Proč nejsou Velikonoce barbarský zvyk

Anna P. Durnová píše, že jí v době vzniku traumatu z Velikonoc bylo deset let. Píše, že jí starší sestry líčily velikonoční šlehání jako noční můru, jako bití, mlácení. Vyvolaly v ní strach. A co je nejspíš zásadní, v malé desetileté Aničce ještě nevypučel sexuální pud, erotismus, brala tedy velikonoční koledu jako trest a silnou nespravedlnost. Ač se to do této doby nehodí, tak je nutné si přiznat, že v tradicích našich Velikonoc je nesmírné množství erotiky. Všechno má erotický podtext, šlehání, pomlázky, vajíčka, koledy, barvy. Všechno je oslavou života. A co je možná pro tuto dobu děsivé – pohlavní role jsou u velikonoční koledy rozdělené tak, jak to naplánovala příroda, nikoliv sociální inženýr ve feministickém spolku.

Kdyby podobnou šlehačku zažila Anna P. Durnová o tři čtyři léta později, rozhodně ji nečeká pětadvacetileté trauma a utíkání před pomlázkou až za hranice země, kde znovuzrození přírody slaví… korektněji. Protože kdyby byla starší, venkoncem jí pohlavní role sednou, protože už by sama řešila svou sexualitu a erotismus a Velikonoce by jí prostě vyhovovaly. Dám to na jiném příkladu – mladá dívka brala jako příkoří, že se banda kluků hnala s pomlázkami za sestřenicí, nikoliv za ní. Opomenutí v erotismu, to je kříž. Nepochopení erotismu, to je také kříž. Ale vinit z toho Velikonoce? Je to drsný zvyk, ale zvyk, který pramení ze samé podstaty lidské sexuality. Pro děti jsou Velikonoce jen pozvánka k zubaři. Pro ty větší už to začíná být pozvánka ke gynekologovi… případně do porodnice a do práce. A i když je doba nakloněná tomu, aby se texty psaly ušátky, texty o Velikonocích by se měly psát vždycky druhým koncem pomlázky. Protože život prostě ideologie ustrašenosti neochočí.

Vždycky budu zastáncem soulože a erotiky, než plánovaného rodičovství se spermobankou v zádech. Jsou tu samozřejmě ženy, jako je Anna P. Durnová, které si z Velikonoc odnesly trauma. Ale tam skutečně hraje roli její tehdejší nevyzrálost a přezrálost oněch kluků, kteří šli po jejích sestrách, jí brali jako bonus. Bylo by fajn se zeptat sester Anny P. Durnové, jestli si i ony z Velikonoc odnesly traumata nebo jen ruměnec a zrychlený dech. Velikonoce jsou plné sexuálních symbolů a sex se spoutat do feministických brožurek nedá. Protože vášeň nakonec vždycky zvítězí. A dokážu si představit, že Anna P. Durnová se ve svém svatém boji může skutečně rvát za to, aby se Velikonoce změnily na něco kulturnějšího. V rámci takové Istanbulské úmluvy k tomu bude mít zbraň. Munici už si vytvořila dávno.

 

Vložil: Štěpán Cháb

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace