Hodování s kyjem aneb Jak citlivá ženská dušička reaguje na vyšlehání. Komentář Štěpána Chába
komentář
24.04.2019
Foto: Pixabay
Popisek: Pomlázka
Tak, teď se postavím na hradby šovinismu a velikonočních tradic a tento text nabouchám do klávesnice obráceným koncem vlastnoručně upletené pomlázky. Opět jsme byli letošní Velikonoce bombardováni texty o tom, jaké že to jsou barbarské svátky plné násilí a primitivnosti. Bylo nám ukazováno, jak se na naše zvyky koukají ti ze zahraničí, kteří už se bojí s ženou jet osamotě o patro výš výtahem do vlastní kanceláře, aby pak nevystoupili na úřadu práce. Nebo rovnou v kriminálu.
A ač je po Velikonocích, nedá mi to a vrátím se k nim s jasným provoláním – Velikonoce nejsou barbarský zvyk, ale oslava života jako takového. A podobné tendence pomalu dehonestovat hodnotu velikonočních svátků jsou zkrátka mimodějné. Máme tu vlastně dva pohledy. Pohled tradiční, který vidí Velikonoce jako svátek života. A ten druhý, progresivní a levicový, který ve Velikonocích vidí jen ponížení a bolest.
Proč jsou Velikonoce barbarský zvyk
Jako příklad oné progresivní levice si vezměme článek magazínu A2larm, kde se ze svých traumat z Velikonoc vypsala Anna P. Durnová. „Zatímco modráky na zadku a červená šmouha na zádech zmizely do týdne, trauma a pocit hlubokého ponížení jsem si sebou nesla dobrých pětadvacet let,“ píše autorka. A dodává, že kvůli velikonočnímu rejdění odjížděla do zahraničí, časem se kvůli němu do zahraničí i odstěhovala. A navíc, vždy, když probíhalo velikonoční pondělí, budila se i v zahraničí s pocitem, že něčemu utekla, že utekla před něčím hrozným. Vyjádření fanatického feminismu nebo nezacelená rána na duši malého děvčátka, u kterého to kluci prostě přeťali?
Proč nejsou Velikonoce barbarský zvyk
Anna P. Durnová píše, že jí v době vzniku traumatu z Velikonoc bylo deset let. Píše, že jí starší sestry líčily velikonoční šlehání jako noční můru, jako bití, mlácení. Vyvolaly v ní strach. A co je nejspíš zásadní, v malé desetileté Aničce ještě nevypučel sexuální pud, erotismus, brala tedy velikonoční koledu jako trest a silnou nespravedlnost. Ač se to do této doby nehodí, tak je nutné si přiznat, že v tradicích našich Velikonoc je nesmírné množství erotiky. Všechno má erotický podtext, šlehání, pomlázky, vajíčka, koledy, barvy. Všechno je oslavou života. A co je možná pro tuto dobu děsivé – pohlavní role jsou u velikonoční koledy rozdělené tak, jak to naplánovala příroda, nikoliv sociální inženýr ve feministickém spolku.
Kdyby podobnou šlehačku zažila Anna P. Durnová o tři čtyři léta později, rozhodně ji nečeká pětadvacetileté trauma a utíkání před pomlázkou až za hranice země, kde znovuzrození přírody slaví… korektněji. Protože kdyby byla starší, venkoncem jí pohlavní role sednou, protože už by sama řešila svou sexualitu a erotismus a Velikonoce by jí prostě vyhovovaly. Dám to na jiném příkladu – mladá dívka brala jako příkoří, že se banda kluků hnala s pomlázkami za sestřenicí, nikoliv za ní. Opomenutí v erotismu, to je kříž. Nepochopení erotismu, to je také kříž. Ale vinit z toho Velikonoce? Je to drsný zvyk, ale zvyk, který pramení ze samé podstaty lidské sexuality. Pro děti jsou Velikonoce jen pozvánka k zubaři. Pro ty větší už to začíná být pozvánka ke gynekologovi… případně do porodnice a do práce. A i když je doba nakloněná tomu, aby se texty psaly ušátky, texty o Velikonocích by se měly psát vždycky druhým koncem pomlázky. Protože život prostě ideologie ustrašenosti neochočí.
Vždycky budu zastáncem soulože a erotiky, než plánovaného rodičovství se spermobankou v zádech. Jsou tu samozřejmě ženy, jako je Anna P. Durnová, které si z Velikonoc odnesly trauma. Ale tam skutečně hraje roli její tehdejší nevyzrálost a přezrálost oněch kluků, kteří šli po jejích sestrách, jí brali jako bonus. Bylo by fajn se zeptat sester Anny P. Durnové, jestli si i ony z Velikonoc odnesly traumata nebo jen ruměnec a zrychlený dech. Velikonoce jsou plné sexuálních symbolů a sex se spoutat do feministických brožurek nedá. Protože vášeň nakonec vždycky zvítězí. A dokážu si představit, že Anna P. Durnová se ve svém svatém boji může skutečně rvát za to, aby se Velikonoce změnily na něco kulturnějšího. V rámci takové Istanbulské úmluvy k tomu bude mít zbraň. Munici už si vytvořila dávno.
Vložil: Štěpán Cháb