Problém se nevyřeší tím, že ho jinak nazveme. Cikán je prostě Cikán. Komentář Štěpána Chába
komentář
01.03.2019
Foto: ČT
Popisek: Zdeněk Godla, Franta v seriálu Most!, podle vlastních slov Cikán, po opravě a omluvě Rom
Saša Uhlová se jala v magazínu A2arm rozebírat problematiku slov Rom a Cikán. Proč máme říkat Rom, proč je slovo Cikán urážlivé. K problematice přistoupila trochu nešťastně, troufám si tvrdit. Emocionálně. A zásadní je otázka, čím změna z Cikána na Roma pomůže samotným Cikánům i Romům?
Je potřeba se spíš zamyslet nad tím, proč má slovo Cikán i hanlivý význam. A zda se hanlivému významu předejde tím, že se z Cikánů udělají Romové. Jak to ovlivní jejich chování i vztah veřejnosti k nim? Zmizí Chánov? V Ústí nad Labem zavládne klid a mír? Vymýtí to ghetta? Ve svém textu Saša Uhlová tvrdí, že slovo Cikán je spojené, mimo jiné, i s větou „konečné řečení cikánské otázky“. Jistě, je, stejně jako „konečné řešení židovské otázky“ a nemám pocit, že by se Židé snažili přejmenovat. Ona i věta „konečné řešení romské otázky“ zní pekelně a na věci to vlastně nic nemění.
Hrubé nepochopení
Saša Uhlová napsala o Zdeňkovi Godlovi, který si v agitačním seriálu Most! zahrál Cikána Frantu, že k tomu, aby o sobě smýšlel jako o Cikánovi, nikoliv jako o Romovi, jej dovedl tlak bílých – snaží se přizpůsobit, úslužně poklonkovat, protože, jak tvrdí Saša Uhlová, slovo Cikán je sice kamarádské (z pozice těch, kteří jej v souvislosti s Cikány používají), ač znevažující a hanlivé. Ovšem mám pocit, že tlaku bílých vyhověl Godla právě tím, že se za slovo Cikán omluvil. On se beze studu nazýval Cikánem, ale protože chtěl vyhovět zakázce bílých, opravil to na Roma. Vyhověl společenské objednávce.
Životní a historická zkušenost
O každém zevšeobecňujícím názvu skupiny lidí jde říct, že vyvolá určité pocity. Ukrajinec, Indián, Rumun, Američan, filatelista, modrooký blonďák. Všechna označení v každém z nás vyvolají pocity založené na vlastní životní zkušenosti i na zkušenosti historické. A podle těchto pocitů se i řídíme. A k tomu, co je příliš vzdálené našemu chápání života a jeho pravidel, se snažíme přistupovat s opatrností. A právě mezi to patří i celkové nechápání způsobu života Cikánů.
Příklad dvou sídlišť
Když se zabydlí sídliště etnickými Čechy, nevznikne nezvladatelný chaos, v rámci lidské různosti zůstane na sídlišti pořádek, není potřeba stavět v centru novou policejní stanici a posilovat policejní stavy. Protože společenská pravidla nejsou nabourávaná v masovém měřítku, ale jen v ojedinělých případech.
Když ovšem stojí sídliště, do kterého se sestěhují pouze Cikáni, je téměř jisté, že začnou problémy. A lidé se ptají, proč. Proč vzniknou problémy? Proč se celý systém začne bortit a nastane neřešitelný problém? Neziskovky pracující pro integraci Cikánů chtějí docílit toho, aby se rodiny tohoto etnika rozmísťovaly jednotlivě do oblastí s drtivou většinou majority. Proč? Protože majorita bude nad takovou rodinou držet jako bič. Tichý, nenápadný, ale všudypřítomný. A tím se předejde chaosu.
Strach ze slova Cikán
Zdeňka Godlu si Saša Uhlová vzala jako rukojmí pro své tvrzení o českém rasismu. Viděl bych v tom opak. Zdeněk Godla je všeobecně přijímaný ne proto, že v seriálu ztělesnil očekávaný stereotyp, ale protože ho porušil. A tak byla postava Zdeňka Godly scenáristy i napsaná. On měl rušit stereotypy a společnost to přijala. Nepřijala to ovšem Saša Uhlová a i přes všeobecnou oblíbenost Zdeňka Godly poukazuje na rasismus ve společnosti. A tím vlastně zesměšnila a znevážila veškerý přínos, který seriál v této otázce měl a mohl mít. Slova Cikán se Saša Uhlová bojí vlastně víc, než Cikán, který tím Cikánem skutečně je.
Rasismus lze chápat jako prostou touhu po klidu – pokud klid majority cokoliv začne narušovat, začne se probouzet hněv. A teď je třeba rozlišit, zda jde skutečně o ohrožení, a tedy oprávněný hněv, nebo o iracionální odsudek postavený na neplatných stereotypech, tedy o skutečný rasismus, ne jen ten domnělý. Cikáni z historického hlediska klid ohrožovali neustále. Kočovný způsob života, divokost, chudoba a s tím spojené krádeže. Nabourávání usedlého života sedláků. A v současnosti neskutečný brajgl, neschopnost se ve větší míře začlenit a také ta vehementní a nefungující touha neziskových organizací a zapálených žurnalistů neustále poukazovat na rasismus majority. Ovšem neziskovkáři a žurnalisté ten rasismus, jako vedlejší efekt své práce, často spíše vyvolávají, než aby jej utlumovali. Podle naší šéfredaktorky je seriál Most! pravým opakem zmíněných neziskovek a žurnalistů. Skutečně odstraňuje temné puchy rasistických nálad ve společnosti.
Vložil: Štěpán Cháb