Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Když je řemeslo pro blbé a chytré už jsou i telefony, tak kdo by posílal dítě na zedníka? Komentář Štěpána Chába

komentář 20.02.2019
Když je řemeslo pro blbé a chytré už jsou i telefony, tak kdo by posílal dítě na zedníka? Komentář Štěpána Chába

Foto: Pixabay

Popisek: Zedník, ilustrační foto

Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR vydala dosti smutnou zprávu: „Počet absolventů zednických nebo například malířských oborů se dostává na kritickou hranici. Zatímco ještě v roce 2005 se u nás vyučilo 705 zedníků, minulý rok už jich bylo jen 253. Podobně jsou na tom i truhlářské profese, kde je za posledních třináct let úbytek 70 % absolventů.“ To jsou skutečně děsivá čísla. Za dvacet let tak bude muset být zedník každý, protože zedníci už teď začínají chybět. Aneb – udělej si sám – v praxi a se všemi důsledky.

Zaklínadlem naší doby se stalo vzdělání. Rodič jako komár poletuje nad dospívajícím potomkem a hučí do něj horem dolem – musíš si udělat maturitu, nebo v tomhle světě nemáš šanci – a tajně sní o tom, že po maturitě přijde vysokoškolský titul a že se jeho dítě bude mít jako prase v žitě. No, možná bude, možná také nebude. Protože tam, kde má většina maturitní vysvědčení, se hodnota takového vysvědčení znatelně umenšuje. A množí se tak lidé s vyšším vzděláním, s dis nebo bc za / před jménem. Protože maturita nestačí, je příliš velká konkurence.

Síla trhu

Před nedávnem jsem se ptal u stavební firmy, jestli by mi poslali zedníka na klenbu ve sklepě - trochu se prověsila a potřebovala by poopravit, zpevnit. A odpověď – hele, tak na podzim, dřív ne, máme moc práce a málo lidí. A tak studuju, jak se dělá klenba tak, abychom se nesesypali do sklepa, až mě popadne, že bych se mohl vrhnout třeba do studia baletu. Předpokládám, že kdybych hledal někoho, kdo mi sepíše koncept neziskovky nebo mi poradí jak vyřešit svůj vztah k Burundi, budu zájemce odhánět tyčí ještě rok po zveřejnění inzerátu. A tady je jádro problému. Konkurence u zedníků je malá, u otitulovaných příliš vysoká. A čím více jich titul získá, tím menší je šance, že se na pracovním trhu chytí. Šanci pak budou mít jen ti, ke kterým si budete muset vzít výkladový slovník už jen k přečtení jména se všemi jejich tituly. Oni a řemeslníci.

Učňáky jsou pro blbé

A zavedlo se u nás právě takové smýšlení. Na učňák jen haranta, který skončil základní školu s pětkami nebo v nižším než devátém ročníku. A to je přeci hloupost. Uvedu to na příkladu. V našem okolí vedou svou živnost čtyři elektrikáři. Zavolat jde ovšem pouze jednomu, protože ten jediný u práce přemýšlí a dokáže vyřešit, co se týká elektřiny, i neřešitelné. Tři ostatní elektrikáři jsou… no, prostě blbci, kteří řeknou – to nejde, to si musíte koupit nový. Tak se ovšem nechová řemeslník, ale montér, který rozumí jen povrchu svého oboru a nedokáže o něm přemýšlet. Důsledek toho, že „učňáky jsou jen pro blbce“.

Svět bez práce

„Jednoznačně se projevuje to, že o fyzicky náročné profese jako jsou zednické, pokrývačské nebo řeznické obory ztrácí mladí lidé zájem. Situaci na pracovním trhu ještě zhoršuje fakt, že absolventi těchto oborů, kterých je i tak již málo, volí po škole v důsledku nízké nezaměstnanosti nakonec jiný, méně náročný obor. Zatímco ve strojírenských nebo elektro oborech je možné postupně situaci řešit např. robotizací, u stavebních profesí to jde ve výrazně menším měřítku. Je tedy zřejmé, že bez zahraniční pracovní síly se v brzké době nemáme šanci obejít.“ řekl předseda asociace Karel Havlíček. A má pravdu.

Stát by měl, ve vlastním zájmu, zbavit učňáky pověsti škol pro blbce. Jak? Netuším. Nebo jiná cesta. Uznat vyučování a mistrovské zkoušky u jednotlivých živnostníků, kam by, po vzoru klatého a temného středověku, mohli dospívající chodit do učení. Proč ne? Jedině v praxi se člověk něco naučí. Jen dovolit a uznávat, nestandardizovat a neruinovat omezeními. Nechat tomu svobodu, protože jedině tak vyrostou další mistři. Nebudou umět třeba větný rozbor, ale vy si ho nebudete zvát na sepisování konceptů pro neziskovky, ale, sakra, na stavbu, na práci, na řemeslo, které bude ovládat dokonale. A když už jsme u toho, u učení řemesla nejde jet přes pásovou výrobu. Výsledkem jsou pak ti tři elektrikáři, kterým by měli platit jen za to, aby nezvedali telefony, protože stejně vždycky odpoví – to nejde, to si kupte nový.

 

Vložil: Štěpán Cháb