Půjčka s nulovým úrokem? V pohodě, když bude ochota. Komentář Štěpána Chába
komentář
11.01.2019
Foto: Pixabay
Popisek: Ilustrační foto
Nedávno médii proběhla zdánlivě šokující informace, že až 40 % obyvatel České republiky nemá na nenadálý výdaj do 10 000,-. Zdánlivě šokující proto, že těch 40 % obyvatel v tom skutečně žije, tak je na tom nemá co překvapit. Proto je u nás i taková předluženost. Rozbije-li se pračka, musí se zaskočit k lichvářovi (od toho nejšerednějšího, až po toho státem posvěceného za bankovní přepážkou) a na pračku si za úrok půjčit. Ten úrok je navíc, zbytečný. A jde to i bez něj.
Bankovní i nebankovní mikropůjčky by mohli vykrýt zaměstnavatelé. Vím, mnohé společnosti něco podobného nabízejí, ale drtivá většina ne. Omezení předluženosti by se mohlo nastartovat i tím, že by se takové půjčky staly normou, nikoliv vzácným bonusem k zaměstnaneckému úvazku. Samozřejmě podle možností zaměstnavatele. Má-li možnost zaměstnancům půjčky nabídnout, měl by to udělat. Taková půjčka by samozřejmě nebyla nároková.
Je v tom logika
Pokud svému zaměstnanci půjčí zaměstnavatel, dosáhne se několika výhod. Zaměstnanec nebude okrádán vysokými úroky, bude spokojenější v práci, protože s ní bude spojen i jakousi formou mezilidské solidarity, zaměstnanci se budou splátky strhávat v dohodnuté výši přímo z platu, takže se omezí nesplácení a tím i exekuce. Zaměstnavatel bude mít výhodu vděčného a spokojeného zaměstnance, který si své práce bude vážit o to víc, protože bude vědět, že u zaměstnavatele má své zastání. Vybuduje se vzájemná důvěra.
A jednalo by se v zásadě jen o mikropůjčky, u kterých by zaměstnanec musel uvést důvod. Rozbila se pračka – fajn, tady máš na novou a do půl roku ji máš splacenou, rozbil se bojler, tady máš na nový. U lichvářů se půl rok protáhne o úroky na tři čtvrtiny roku, zaměstnanec dá z vlastního platu o dost víc a živí tím vlastně finanční parazity, kteří jen sedí na penězích a generují tím další, což je napříč kulturami brané jako něco nízkého. A v práci tak může zaměstnanec začít vykazovat jistě známky nepohodlí, protože plat mu může přestat vystačovat, začne se tedy poohlížet po jiné práci, po větším výdělku. Logicky, co jej také se zaměstnavatelem spojuje, jen ten plat. Cílem zaměstnavatele by přeci mělo být udržení dobrých zaměstnanců co nejdéle.
Osobní zkušenost
Před Vánoci se nám rozbil bojler (a s ohledem na skokové zdražení elektřiny zaplať pánbu za to). Tím jsem byl nucený k tomu, abych si pořídil mnou vysněná lázeňská kamna. Ovšem kde brát a nekrást, že jo. Obrátil jsem se na naši šéfredaktorku, která mi zařídila část peněz na koupi nových lázeňských kamen (čímž jí i společnosti hluboce děkuji). Což znamená, že příští týden se budu zabývat zapojováním kamen do systému a pak se krajinou rozlehne můj vítězný výkřik. Ušetřím majlant na elektřině a budu si užívat nekonečné množství teplé vody. No, neberte to.
Pokud by k pomoci ze strany šéfredaktorky nedošlo, musel bych ze skromných příjmů pořídit levný bojler, kvůli čemuž bych se mohl těšit na radikální zvýšení zálohy na elektřinu někdy v červnu a k němu jako bonus tučný nedoplatek na elektřině. Jediná nesnáz lázeňských kamen je to, že si člověk musí zatopit i v letním parnu, aby měl teplou vodu. Ale to by šlo řešit systémem černých hadic, troufám. Budu to muset prozkoumat. Takže až se vám vysype pračka, zkuste nejdřív oslovit svého zaměstnavatele, než skočíte k lichvářovi. Třeba bude zaměstnavatel svolný a ochotný.
Vložil: Štěpán Cháb