Už si toho všimli, už to o nás vědí. Sakra. Komentář Štěpána Chába
komentář
09.01.2019
Foto: Hans Štembera
Popisek: Dluhy ničí budoucnost jak dlužníka, tak i republiky
Tak už si toho našeho dluhového otroctví všimli ve Velké Británii. Píší, že sama podstata předlužení a likvidačních exekucí v České republice může vést k oslabení demokracie. A mají pravdu, kocouři. Člověk na dně není nakloněn k tomu, aby se na svět usmíval a myslel na to, abychom se tady výhledově měli všichni dobře a svobodně. Jemu je blbě a vinu na tom podle něho často nese systém. Reminiscence do komunismu, kdy bylo fajn, jsou pak samozřejmostí. Bolševika na vás, krvelační exekutoři. Nebo někoho ještě horšího.
O předluženosti v České republice přinesl obsáhlý článek britský deník The Guardian. Zmínil v něm, že lidé v dluzích jsou ve stresu a nevykazují známky zájmu o politiku. A jejich lhostejnost vychází z životního vyhoření, ze zoufalství, které mají denně na stole. Guardian přinesl v článku informace o bývalé podnikatelce, která po zbankrotování malé stavební firmy skončila s dluhy. Táhnou se s ní už dlouhá leta a před ní je nesplnitelná meta – splatit sedm milionů korun. Fajn vyhlídka, když vychovává dceru a vydělává tak akorát na exekutory.
Vrah se má lépe
Podnikatelka trefně utrousila, že v naší republice je na tom vlastně lépe i vrah, protože ten si svůj trest odkroutí a jde na svobodu, s dlužníkem se exekuce můžou táhnout až do smrti. Zmíněná podnikatelka uvažovala z důvodu dluhů i nad sebevraždou. Vrah se má ovšem ještě lépe, než ukázala podnikatelka. O vraha je postaráno, vyvařuje se mu, koupe se v teplé vodičce, večer má televizi, postýlku, dokonce i péči psychologa, když potřebuje pofoukat bebí na dušičce. A dlužník v exekuci? Co pro něj stát připravil? Už bezmála dvacet let je tím nejposlednějším občanem republiky. Systém jej ignoruje, ignoruje jeho problémy, jeho život, ignoruje jeho zoufalství. 863 tisíc lidí v exekuci. Kolik mají blízkých?
Ticho, dluh
Guardian uvádí příklad člověka, kterého chytil revizor v tramvaji bez lístku. Pokuta na místě 800,-. Nezaplatil, zapomněl. A dluh hnil v archivech a čekal na svou chvíli slávy. Ta přišla po pěti letech, kdy přišla výzva k zaplacení 28 000,- pod pohrůžkou 10 000,- navíc, pokud k uhrazení nedojde okamžitě. Dluh se tak zvedl pětatřicetkrát. Lepší než si uložit peníze na spořící účet. Kupte si něčí dluh, počkejte pár let a máte vystaráno. Krutý cynismus našeho systému.
O spoustě věcí mlčíme
V článku britského deníku se neobjevilo, s jakou brutalitou často exekutoři k výkonu své práce přistupují, nenapsali loupežná přepadení exekutory a vydírání sociálkou, je-li přítomno v rodině dlužníka dítě, nenapsali, že dluh je nejčastější důvod k odebírání dětí z rodin, nenapsali o bossech exekutorské mafie, popsali jen povrch, ač i ten je dostatečně děsivý.
K Zemanovu – můžou si za to sami
Základní potřeby jako je bydlení musí mladé rodiny řešit zadlužením. Ceny i za pronájem bytu jsou absurdní. Vybavit si svépomocí bydliště? Další dluhy. A už s touto výbavou do rozjezdu domácnosti má mladá rodina našlápnuto na problémy, protože peníze určené na splátky jim budou chybět pro běžné hospodaření. I já se ve čtyřiadvaceti musel kvůli bydlení zadlužit. Nebylo jiného zbytí. Buďto s dětmi pod most, nebo dluh. Nebyla jiná možnost. Všechno podepsané pod nátlakem chybějících jiných možností. Jo, za blahobyt ty lidi klidně bijte, ale za životní nutnost? Sami si dejte po hubě.
Vložil: Štěpán Cháb