Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho komentátora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Filmové stopy

Filmové stopy

Zajímá vás, jak teď vypadá fabrika z filmu Marečku, podejte mi pero? Každý druhý víkend nový film

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

(P)alba Thomase Landerse

(P)alba Thomase Landerse

Hodně tvrdý rock, metal, občas i o krapet měkčí rock... Příběhy, koncerty, desky

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Věra Nováková: Např. takový Cháb píše o školství, aniž by zvedl zadek od počítače. Vaše dopisy

07.01.2019
Věra Nováková: Např. takový Cháb píše o školství, aniž by zvedl zadek od počítače. Vaše dopisy

Autor: Pixabay

Popisek: A hurá na jatka... chci říct do školy

Kritika školství vždycky zvedne vlnu nevole. Přišel nám velmi zajímavý, podnětný a dobře vyargumentovaný dopis od paní Věry Novákové, která zpochybňuje vývody našeho komentátora stran jeho včerejšího komentáře o školství. Posuďte sami, jaké jsou její argumenty. A jak se k nim postaví náš komentátor.

„Pane Cháb, denně se snažím „proletět“ titulky v českém i zahraničním tisku a zastavit se u těch, které mě zejména tematicky i autorem zajímají,“ píše Věra Nováková a pokračuje: „Také čtu vaše texty, s kterými dost často souhlasím, někdy nesouhlasím a obdivuji, jak se snažíte mít nadhled a být objektivní. Jako každý, konfrontuji vše, co přečtu, se svými osobními zkušenostmi, se skutečnostmi, jak je znám od svých přátel od nás i ze zahraničí.

Zcela nevěřícně jsem dočetla do konce váš článek Jak vyřešit problém školství… jak můžete hodnotit dnešní školství a učitele podle jedné zkušenosti z vašeho dětství a házet všechny do jednoho pytle? Kdybych já měla posuzovat všechny novináře, mohla bych na základě vaší metody rovněž s nadsázkou napsat : Všichni novináři jsou hloupí a líní. Např. takový Cháb píše o školství, aniž by zvedl zadek od počítače a podíval se na nějaké školy po České republice, aby třeba po měsíci zjistil, v jakém stavu je výuka jeho milované literatury dnes, jak ke své práci a za jakých okolností přistupují učitelé třeba na deseti školách v krajích ČR. Takové novináře je třeba řešit radikálně. Vyhodit a nabrat jen schopné, pracovité a investigativní. Ale bohužel dobří novináři jsou nedostatkové zboží, takže šéfredaktoři berou ber kde ber… :-((

Líbilo by se vám to?

Jiný příklad: moje zkušenost se dvěma lékaři. První se mě zeptá: „Jak se cítíte?“ Odpovím: „Dobře, ale...“ Neposlouchá, neřekne ani slovo a pak čekám 10 minut, než zapíše vše do počítače, dá mi papír, na kterém si doma přečtu, že si mám nasadit nízkotučnou dietu a přijít za půl roku na kontrolu. Druhý si se mnou začne povídat tak, že mně se srovná tlak do normálu, pak se mimochodem zeptá, co mi schází a já si uvědomuji, že mi vlastně nic není, jen se asi o mě pokouší… a už nevím co.

Ale ti všichni doktoři, co chtějí přidat. Za co? Vždyť jen sedí za stolem… :-)

Tak bych mohla probrat zkušenosti s mnoha povoláními. A výsledek by byl stejný.“

 Vážená paní Nováková, uvedený příklad otřesné učitelky jsem zvolil pro ilustraci. Stejně tak mohu ilustrovat z vlastních zkušeností dalších pět češtinářek, které byly, jak se říká, jedna za osmnáct, druhá bez dvou za dvacet. Jedna alkoholička, která neměla zájem o nic jiného, než si to odemlít, další, která literaturu řešila tím, že neukazovala krásu psaného slova, ale pouštěla o hodinách cajdáky z Hollywoodu vycházející z knižních předloh, další, která pohlavkovala děti za hrubky a chyby, případně pak za mlčení, když se dožadovala správné odpovědi, další, která jako kdyby z řitě vypadla mnou původně popisované soudružce ředitelce, poslední pak, která byla prostě zlá a vůči dětem nenávistná. Tyto zkušenosti mě dokonale vyléčily z důvěry ke školství.

Ale ano, Vás to jistě nepřesvědčilo, musím se zahrabat i do zkušeností s ostatními učiteli. Jak za svou vlastní úsměvnou dráhou žáka a studenta, tak i dráhu mých dětí, jsem potkal 3 učitele, kteří si skutečně zasloužili úctu za to, co a jakým způsobem dělají. A to jsem měl tu čest setkat se se 49 učiteli (trvalo mi čtvrt hodiny to spočítat). Takže na 3 učitele, kteří skutečně učiteli byli, je tu 46 učitelů, kteří chtěli jen zvyšovat plat a mít velkou společenskou prestiž za to, že neumí předávat vědomosti tak, aby byly využitelné a zajímavé. A promiňte, ale těch 46 učitelů si vážit nelze. Jejich selhání je prostě obludné a nevratné.

Všechny předměty, které se ve školách učí, jsou ve své podstatě fascinující, nádherné, ukazují lidskou velikost, chápání. A učitelé, kteří mají předávat všechen ten fascinující materiál, dosahují jediného – děti začínají vědomosti chápat jako trest. A k probíranému získávají odpor. Často nepřekonatelný. Péče našeho chemikáře – začal jsem nenávidět chemii, začal jsem se jí bát. Když jsme se pak učili chemii s mými dětmi, s překvapením jsem zjistil, že mě fascinuje a baví mě se nořit do jejích záhad. Obdobné to je s fyzikou – nádherný obor. Skutečně. A věřte, že jsem se do chemie i fyziky na stará kolena ponořit musel, protože nedůvěra ke školství u nás vedla k tomu, že učíme v domácí škole. Neplácám, praktikuji.

Ale nahodím ještě jeden příklad. Má vyženěná velmi vzdálená příbuzná si postupně pořídila se třemi partnery čtyři děti. Děti jsou všechny koktavé, bojácné, ustrašené, nesebevědomé. Ona příbuzná je nevyrovnaná s přechody do nezvladatelné hysterie, těkavá, hektická, zmatená a se silným komplexem méněcennosti (vinou jejího otce, který ji nebral vůbec v patrnost), v koupelně má šuplík nacpaný antidepresivy a uklidňováky. Při návštěvě u ní doma má člověk pocit, že by jí nesvěřil do opatravnictví nic, co má jakoukoliv hodnotu. A co dělá? Učitelku prvního stupně základní školy. To ona provádí minimálně 20 dětí od první třídy do páté. Na ní si budují ten nejzákladnější vztah ke škole a k vědomostem. Není to děsivé?

Co tím chci říct? Ví rodiče, komu svěřují své děti? Je jim to jedno? Nebylo by v jejich zájmu, aby jejich dítě učil mistr? Protože má vyženěná příbuzná si vyrobila doma čtyři koktavé nesebevědomé a už od počátku zničené děti.

Reakce redakce...

Tak ta je rozličná. Neb redakce Krajských listů.cz nejenže není názorově jednotná, naopak – byť malá, je názorově rozrůzněná, jak to jen jde, a navíc, názorová uniformita není vyžadována. Čili ´reakce redakce´ je eufemismus, je to reakce toho člena redakce, který je pod článkem podepsán… Tento oznam dáváme dosud pod každou reakci, aby bylo jasno jak v poledne na rovníku.

Vložil: Štěpán Cháb

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace