Jak vyřešit problém školství a zároveň ušetřit na výdajích. Komentář Štěpána Chába
komentář
06.01.2019
Foto: Pixabay
Popisek: Hele, děti, co takhle jim znechutit život mnohaletou povinnou školní docházkou, kde mají zakázáno poznat sebe a své schopnosti?
Masarykova univerzita v Brně udělala výzkum mezi mladými učiteli. Úkol pro učitele – ohodnotit jako ve škole vztah učitele s rodiči žáků, vztah s vedením školy, s žáky samotnými, ohodnotit i výši vlastního platu a společenské prestiže. Rodiče dostali trojku. Jsou nedisciplinovaní, nespolupracují, otevírají si na učitele hubu a vůbec je to s nimi takové nekonformní. No, upřimně řečeno, totéž platí i z druhé strany. Tedy ze strany rodičů vůči učitelům. A tam ta známka půjde ještě hlouběji.
Součástí výzkumu byl i pohled učitelů na vlastní plat a společenskou prestiž. U obou položek ohodnotili učitelé své zisky z povolání pětkou. Ovšem samotné povolání učitele si nezaslouží automaticky dobrý plat, nezaslouží si automaticky společenskou prestiž. Nezaslouží si nic. Jen základní plat a možnosti si jej vlastními schopnostmi zvyšovat. Neschopný učitel, a že jich v těch školách máme, si zaslouží tak leda vyhazov, ne přidat na platu i na prestiži.
Naše milá češtinářka
Četl jsem si od šesté třídy. Vášnivě, všude. I ve škole. I při hodinách. V osmé třídě se mi stala kuriózní příhoda. Četl jsem si pod lavicí knihu Idiot od Dostojevského. Hezky tematicky v hodině literatury. Pančelka sekala do prostoru mrtvé údaje ze seznamů spisovatelů, které měla tu hodinu probrat. Datum narození, počet děl, zmínila ta zásadní a pak dodala rok úmrtí spisovatele. Zkrátka nádherná metoda, jak žáky pro literaturu skutečně a bezchybně nenadchnout. Při řečnění si všimla, že nedávám pozor. Přikráčela, sebrala mi knihu a po přečtení titulu knihy mě obeznámila se skutečností, že sám budu idiotem, pokud nebudu dávat pozor na to, co říká ona.
S pančelkou jsem soupeřil celou základní školu. Nechápala češtinu jako živou bytost, jako nádherný jazyk, s kterým je nutno se mazlit, oblemcávat se jím až k extázi. Brala češtinu jako mrtvou věc plnou pravidel a možností, jak někoho nachytat a potrestat. Obdobně na tom byla s literaturou. S literaturou, ve které se pro lásku krvácí, ve které vzkvétá jinak nudný lidský život, v které jde najít to vyšší v člověku, to, proč je hodnota lidstva skutečná, hmatatelná. Ona měla své archivní seznamy mrtvých dat, mrtvých a nicneříkajících. A nikdy, ani jedinkrát si skutečně nevšimla, že si pod lavicí čtu. Že projevuji o předmět, který učí, bezprostřední zájem, který má, jako učitelka, podpořit, podchytit, rozvíjet, hnát kupředu. Teď to suché monstrum dělá ředitelku téže školy. A jistě baží po větším platu za svou „záslužnou“ práci a je domrzavá z toho, že si její existence všichni hluboce neváží.
Perfektní příklad
Pančelka češtinářka, teď paní řídící, je nádherný příklad toho, proč učitelům platy prostě nezvedat. Jejich selhání jsou příliš obludná. Lásku k češtině a k literatuře jsem získal navzdory pančelčině snaze. I ten pravopis jsem se naučil, až když jsem ho začal potřebovat. A to svépomocí. Pět let českého jazyka a literatury na základní škole druhého stupně mi tak nedalo vůbec nic, zcela a vůbec nic. Pouhé utrpení s archiváři, kteří mocí mermo do živých dětí cpali mrtvé údaje bez kouska souvislostí. Škola – vlastně jen zločin a trest. Nic kolem toho.
Nedostatek učitelů
I výzkum Masarykovy univerzity v Brně zmiňuje, že je velký nedostatek nových učitelů. A tak ředitelé, předpokládejme, berou, co přijde. Takže ta hrůza toho, že učitel bude kretén bez fantazie, je velmi pravděpodobná i do budoucna. Prostě bereme kohokoliv, kdo se procpe přes tabulky ministerstva školství. Změna s tímto nikdy nezačne. Takže ano, zvyšovat učitelům platy, radikálně, ale hned potom vyházet všechny pančelky republiky a nalákat před katedry skutečné lidi, kteří svůj obor budou milovat a s láskou jej budou předávat dalším a dalším.
Tak mě tak napadlo, že by to mohlo mít i jiné řešení. Nebylo od věci sehnat jednoho příjemně znějícího učitele, předepsat mu scénář s učivem všech předmětů, nahrát ho na video a to následně pouštět všem žákům a studentům v republice (Khanova škola hadr, že). Těch peněz, co by se ušetřilo. Protože přebyteční učitelé by se mohli vyházet, na jejich místo by nastoupili v menším počtu a za méně peněz bachaři. Efekt by byl totožný. Odemlela by se látka, bachař by byl přítomen, žáci by se nedozvěděli nic podstatného.
Vložil: Štěpán Cháb