50 milionů ke spuštění projektu sociálního bydlení bez asistence státu. Ten o tom stejně jen žvaní. Komentář Štěpána Chába
komentář
19.11.2018
Foto: Facebook
Popisek: Podobných domů jsou v Sudetech desítky, ilustrační obrázek
Debatu o chudobě rozvířila žena s dvěma dětmi, která žila kvůli dluhům deset měsíců v garáži v Ústí nad Labem. Na udání přijela ke garáži policie a následně sociálka. Dvě děti byly matce odebrány a umístěny do Klokánku. Kolem případu se strhlo velké pozdvižení. Lidé postup sociálky kritizovali s ohledem na to, že ženě nepomohli, ale pouze sebrali děti. Další vývoj je daleko optimističtější, než by se od státního molocha dalo čekat. Místostarosta centrálního ústeckého obvodu Karel Karika našel v bytovém fondu města volný byt. Ten byl matce přidělen, vybaven a dětí jí byly vráceny.
Ombudsmanka Šabatová k tomu později uvedla: „Tento případ je smutnou ukázkou toho, jak zbytečně dochází k zásahům do života dětí a rodin. O sociálním bydlení se už desítky let stále jen mluví a mluví, ale pořád ho nemáme, a tady vidíme, kam až to vede. Maminka s dětmi neměla kam jít, azylové domy byly plné, informace o krizovém bydlení žádné, proto s dětmi dočasně skončila v garáži. Kdyby měla vyhovující bydlení, nemuselo k takové situaci vůbec dojít.“
Dostat se do podobné situace může každý
Paní se dostala do problémů kvůli dluhům, které jí vznikly na nájemném v ubytovně. Starala se o děti, byla na mateřské, o žádném otci se nikde nepíše, matka dětí byla tedy samoživitelka. A samoživitelky nepatří mezi horních deset tisíc. Dokážu si v živých barvách představit, že s ženou na úřadech šachovali jako s horkým bramborem a i přes šachování dostávala naprosté minimum k přežití. To pak dluhy rostou samy. Každý má jasné priority – ukojit základní každodenní potřeby. Ty další odkládat, jak jen to jde. Je pravda, že ty odložené záležitosti začnou nabobtnávat a přerůstat přes hlavu. Jak se stalo u ústecké matky z garáže.
A ano, do podobné situace se může dostat každý z nás. Spadnout na dno je dost jednoduché. Však koukněte na Zelené a jejich výsledek z loňských voleb. I přes veškerou snahu nula z nuly pošla.
Sociální bydlení
O potřebě důstojného sociálního bydlení se mluví už desítky let. A u mluvení se většinou i zůstává, protože zařídit něco takového, jako je sociální bydlení do každého města a větší obce, to je úkol pro sebevraha. Není to příliš dobře prodejné politické téma, protože pojem sociální bydlení si hned prakticky každý spojí s problematickými lidmi. Normální lidé na dno přeci nepadají, že jo. No, padají. A lidé se problematickými stávají, když už jsme u toho, i kvůli tomu, že úřady a okolí je k jejich volání o pomoc hluché.
Sociální bydlení bez státu
Bydlím v Sudetech. A i sedmdesát let po válce je tu stále velké množství opuštěných domů. Mají své vlastníky, ale ti se o nemovitosti nestarají. Jsou jim ukradené. Domy jsou vybydlené, vykradené, neobyvatelné. A teď k těm 50 milionům. Stačilo by v každém kraji Sudet vytvořit organizaci, která by zmíněné domy vykupovala (cena za takové domy se pohybuje od 200 000 do půl milionu), následně by je opravila v tom základním (voda, střecha, topení, odpady,…) a tím by vznikl dům vhodný jako sociální bydlení. Koupě i opravy jednoho domu do jednoho milionu korun. Tím by se dalo končit. Jenže nemusí.
Takto zakoupený dům by se nepronajal. Ale prodal by se. Ten, kdo by se do domu nastěhoval v rámci programu sociálního bydlení, by jej splácel formou nájemného bez úrokového navýšení. Při kapitálu 50 milionů by se takto dalo nakoupit a opravit 40 domů (zůstala by nutná rezerva). Z nájmů by se pak generoval obrat, díky kterému by se ročně daly koupit a opravit další tři domy. Takže ano, jde to i bez státu. Jen někde schrastit 50 milionů do začátku.
Vložil: Štěpán Cháb