Úřady s velkou slávou hlásí, že ušetřily 657 milionů na dětech. Komentář Štěpána Chába
komentář
16.11.2018
Foto: Youtube repro
Popisek: Stát tatínkovi sebral na mojí novou koloběžku, a poslal mu na mou novou panenku z tržnice, která byla ve slevě... já bych radši tu koloběžku
Český statistický úřad ve svém výstupu stran výdajů státu na rodiny uvedl, že téměř tři procenta státního rozpočtu jde na dávky státní sociální podpory. Jedním z hlavních bodů zprávy pak bylo, že stát převážně na přídavcích na děti ušetřil za rok 657 milionů korun. Státu gratuluji k finanční šetrnosti. Tak to má dobrý hospodář dělat. Hamonit.
Jen s poznámkou, že hamonit ano, ale na správných místech. V okamžiku, kdy má Polsko šestinásobnou výši přídavků na děti, Německo dokonce desetinásobnou výši, už se u České republiky nedá ani tak mluvit o dobrém hospodáři, ale o kolenovrtovi. Protože dobrý hospodář svému chovnému dobytku dá tolik, aby dobytek prosperoval, ne tolik, aby mu zpola zdivočelý hlady utíkal na sousedovo pole. Nebo vychrtle postával u ohradníku a otupěle zíral na sousedovu manu, nemaje síly k emigraci.
Den daňové svobody
Ano, jistě, člověk si má na vlastní rodinu vydělat sám. Plodit umí každý. Ovšem tady narážíme na vcelku fascinující skutečnost dne daňové svobody, který podle zjištění a výpočtů podnikatelských odborů spadal pro letošní rok na 12. září. Od 1. ledna do 12. září jsme vydělávali jen a jen a pouze na stát. Mám pocit, a kdokoliv mě může vyvést z omylu, že 12. září je hluboce a daleko za polovinou roku. Ba co dím, blíží se s jazykem na vestě ke čtvrtému čtvrtletí roku. A tady máme trochu nepoměr. Jede se zkrátka na bázi – dovolíme přežít, nedopustíme žití.
Pravice, levice, je to jedno
Princip vysokého zdanění je princip zcela levicový. Zajišťuje větší péči o obyvatele a zároveň s tím ubírá na svobodě. U levicového směru má být už z principu postaráno o ekonomicky slabé na úkor bohatých. U pravicového směru je to jinak. Stát má obyvatele očesávat co nejméně. Snížení daní, ale za cenu větší zodpovědnosti za sebe sama. Nikdo nebude platit tomu, kdo dělat může, ale nechce. Ať se stará sám. Dva zcela protichůdné principy, které ovšem Česká republika dokázala nádherně spojit v jedno. Levicově bere na daních, co jen může, ovšem zcela pravicově se jede ve smyslu – máš hlad? No tak to málo dřeš. Nikdo ti pomáhat nebude (a to někdy ani když jsi na tom opravdu zle). K tomu nutno doplnit poznámku o jisté schizofrenii stran mýtické svobody. Tradičně převažuje v naší republice levicové odebírání svobod, ovšem doposud ne tolik, jakého odebírání svobod se dočkali naši sousedi na Západě. Tam je to v mnohém ještě horší.
Makat, nedržkovat
Ale zohledněme i další skutečnosti. Třeba že 60 % prostitutek jsou samoživitelky, které prostě potřebují platit chod domácnosti. Nebo že extatínci neposílají alimenty na své děti, ale nikdo jiný to za ně neudělá. Na úřadech se pro neexistující alimenty prostě nezavedla kolonka. On neposílá – to jako argument neobstojí. Případně pak informace, že státních zaměstnanců je k milionu, i přes možnosti rozumné digitalizace, která by mohla úřadům viditelně ulevit ve mzdových nákladech. To je jen 20 miliard měsíčně na platech (pokud budeme vycházet z podprůměrné mzdy 20 000,-, a za podprůměrné platy už dělají snad jen učitelé, hasiči a pečovatelky), které státní zaměstnanci každý měsíc z kasy vysají (no jistě, učitele, lékaře a policisty potřebujeme, vím, ale kolik z toho milionu zaměstnanců potřebujeme skutečně, kteří nejsou nahraditelní nějakou sofistikovanější kalkulačkou?).
Vezměme to z jiné optiky. Rodič bere 30 000,- měsíčně. Kdyby mu stát neodebral na daních, má plat kolem 53 000,-. Z oněch 30 000,- odevzdá na nepřímých daních (nákupy, služby) dalších přinejmenším 20 %. Pokud má dítě, stát mu na něj přispěje 500,-. Fajn, zrušte přídavky na děti a nechte ty peníze lidem na platech. Ušetříte bambiliony za úředníky a mám pocit, že lidem zůstane na platu mnohem více, než jen mrzutých a na úřadě těžce vydřených 500,- měsíčně. Jinak řečeno – k čemu, proboha, je to přeposílání peněz. Už samotné přeposílání peněz je polykadlo na peníze neuvěřitelného rozměru. Stát svou politikou dělá z normálních lidí sociální případy, které se musí doprošovat o to, aby jim stát vrátil alespoň trochu z toho, co mu sebral. Čímž nepopírám blahodárnost daňového systému. Jen poznamenávám, že tato forma má do blahodárnosti hodně daleko.
Vložil: Štěpán Cháb