Elektromobily ano, ale jen pod podmínkou výstavby nových jaderných elektráren. Komentář Štěpána Chába

komentář 22.10.2018

Foto: elektrina.cz

Popisek: Nejvíce si užijí ekologické řádění v Ústeckém kraji, kde také sídlí nejvíce uhelných elektráren

Elektromobily jsou vcelku komické téma, před kterým by měli ekologové v panice utíkat a jakékoliv elektromobily prostě odmítat. Protože jsou krutě neekologické. Na vině je naše produkce elektrické energie, která vychází převážně z uhelných elektráren. A zvyšovat provoz uhelné elektrárny, to přeci nechce žádný příčetný humanista stižený diagnózou ekolog.

Nejčastější výtkou je cena elektromobilu. Málokdo si na svůj první elektromobil ušetří za celý život. Ovšem to je psí logika, která stagnuje, nevyvíjí se. Na počátcích počítačů, někdy ve třicátých letech, postavili první IBM počítač. Byl velký přes celou místnost a na jeho vybudování přispívali všichni daňoví poplatníci USA horentními částkami. Tvůrce tohoto počítače oznámil, že na světě budou moci být pouze tři počítače. Víc ne. První počítač uměl to, co nynější kalkulačky z tržnice. Nic moc. Ale vývoj nezastavíme, že. Proto má teď počítač téměř každý. Vcelku divoká výpočetní technika se vejde i do špendlíkové hlavičky a cena za výpočetní techniku klesla o tisíce procent. Protože se začala vyrábět masově. A protože se vyvíjela. A stejná situace nastane i u elektromobilů. Zpočátku kratochvíle pro nejbohatší, pak pro bohaté, následně cena klesne tak, až na něj bude mít i běžný řidič. Tak jaképak štráchy.

Ekologický dopad

V Norsku už jezdí 37 % dopravy na baterky. Ale Norsko je svým způsobem jedinečné. 99 % elektřiny se totiž vyrábí v Norsku vodními turbínami. Používání elektromobilů je tedy u Norů krokem do budoucnosti. Protože výroba jde z obnovitelných zdrojů. Kdyby u nás stouplo užívání elektromobilů na 37 %, stoupne radikálně spotřeba elektřiny, kterou u nás v 50 % produkují uhelné elektrárny. Takže ekologický dopad by byl výrazně negativní. Akorát stoupne produkce uhelných elektráren a tím k negativnímu ekologickému dopadu. Holt, nemáme vodstvo jako v Norsku.

I přes veškeré snahy a podporu solárních baronů se u nás produkce obnovitelných zdrojů pohybuje kolem 10 %. A nemá tendence stoupat. Přičemž elektřina z jádra zajistí 32 % produkce. A to pouze za provozu dvou jaderných elektráren. Pokud tedy nemáme možnosti, jak opravdu citelně jet na obnovitelných zdrojích, je jediná cesta. Zaměřit se na jádro. Vystavět další tři čtyři jaderné elektrárny a prostě jet přes atom. Ať se Němci s Rakušany vzteky klidně zalknou.

Jenže…

Ony ty jaderné elektrárny mohou vybuchnout a zamořit zemi. Za celou historii se to stalo jednou a to v rámci sovětské pětiletky, která ten svůj šlendrián v Černobylu prostě podcenila, nezvládla. Kde došlo k dalšímu selhání? Fukušima? Však jen idiot postaví jadernou elektrárnu v oblasti, kde je vysoká pravděpodobnost zemětřesení a následné vlny tsunami, že jo. Nám tu hrozí tak leda vlna tsunami kreténismu ze Strakovky. Ta je sice mohutná a cyklicky se vracející, ale nikoliv zničující.

A vyhořelý jaderný odpad? Problém, ale do budoucna v podstatě marginální. Zastavit jadernou energetiku jen kvůli tomu, že teď tápeme v tom, kam jaderný odpad narvat, zase vyžaduje onu psí logiku bez vývoje, zato plnou stagnace. Je třeba věřit ve vývoj. Můžeme se dočkat technik recyklace vyhořelého odpadu. Můžeme se těšit na vystřelování jaderného odpadu do kosmíru. Můžeme si být jistí, že i v této oblasti lidského žití dojde k pokroku. A jedno k jakému. Rozhodně tato oblast nesedí zakonzervovaná hluboko v podzemí bez možností a příležitostí.