Prorodinná politika Polska a České republiky. Komentář Štěpána Chába
komentář
16.10.2018
Foto: Pixabay
Popisek: Přesně tolik dětí, jako je na této ilustrační fotce, mám také, jen dvě jsou mladší a dvě starší, dvojčata
Polská politická strana Právo a Spravedlnost (PiS) vstupovala do volebního klání v roce 2015 s tím, že se zaměří na rodiny. Podporu rodin. Zvyšování společenského významu rodin. V Polsku se po vítězném tažení PiS zvýšily přídavky na dítě na 2900,- u rodin s více než dvěma dětmi. U nás s velkou slávou od příštího roku přidá vláda „velký bonus“ pro chudší. A to 300,- na dítě. Už ne pro ty nejchudší, ti budou o „velký bonus“ připraveni. Protože se nesnaží, předpokládejme.
Ale co je základem našich přídavků na děti? Dítě do šesti let – přídavek 500,-. Dítě od šesti do patnácti – 610,-. A starší studující děti pak 700,- měsíčně. Budu to ilustrovat na vlastní mnohočetné rodině. S vlastními čtyřmi dětmi si mám přijít v současné době na 2400,-. V Polsku dostanou o 500,- víc už za jedno dítě. Trochu nepoměr, řekl bych. Protože v Polsku bych byl za vlastní plodnost a následnou péči o haranty odměněný částkou 11600,- měsíčně. Pokud k tomu připočtu „velký bonus“, který má platit od příštího roku, dostanu se na 3600,- měsíčně za čtyři děti dohromady. Ale tak mě tak neustále napadá, že to je pořád někde ale úplně jinde. Nemluvě pak o Německu, kde jsou přídavky ve výši 5000,- na jedno dítě měsíčně. To už je víc jak dvojnásobek za jedno německé dítě než za mé čtyři české.
Naše přídavky krát čtyři? Stejně málo
Je komické, že i kdybychom naše přídavky zečtyřnásobili, přesto se nedostaneme na úroveň Polska. A vývoj částky přídavků na dítě? V roce 2008 se v České republice vyplácel ve stejné výši, jako nyní. Tedy 500, 610 a 700,- měsíčně podle věku. Deset let beze změny? Co tím stát říká? Že výdaje na děti za těch deset let nestouply? A v roce 2003? Přídavky v této výši – 490, 546, 647, 706,- každý měsíc (druhá částka je za zrušeného věkového rozpětí od šesti do deseti let). Vidíte ten rapidní nárůst? Já příliš ne, a to už jsme 15 let v minulosti, prosím pěkně. Jen tak pro zajímavost – cena za elektřinu stoupla od roku 2000 do roku 2012 o 129 %. A všichni víme, kolik elektřiny haranti spotřebují, že jo. Pokud je ovšem nechováme v kotci ve sklepě. Podle výše přídavků na děti je patrné, že stát by uvítal, abychom tu verbež hemživou chovali právě ve sklepích.
Mít haranta? Na to zapomeň
A tak u nás probíhá nádherná prorodinná politika. Zeptáte-li se racionálně uvažujícího mladého člověka (vím, velmi zvláštní slovní spojení), založení rodiny bude buďto naprosto odmítat nebo odsouvat až na stará kolena. A důvod bude mít pádný – kde bych na to vzal? Co mi vezme péče o dítě? A co mi dá? Vezme mi přinejmenším jeden plat, protože jeden z rodičů musí zůstat doma. A co mi po ekonomické stránce dá? Stát je ochoten na provoz haranta vyčlenit ze státní kasy 500,- měsíčně. To je tak na jedno větší balení plen, které, mimo jiné, nevydrží ani ten měsíc.
V Polsku se za minulý rok urodilo přes 400 000 nových Poláků. Výborná investice do budoucnosti, protože v Polsku se jim ten lidský kapitál bude obnovovat. Tamní rodiny na provoz domácnosti prostě mají. A tady? S výpadkem jednoho příjmu se rodina dostane do prekérní situace. Přežít, nebo nepřežít? Uskrovnit se až k bídě? Pečující rodič (a ne, nejsou to jen matky, i já byl dva roky na mateřské) většinou ztrácí sebevědomí, protože jeho práce s dítětem je ohodnocena na 500,- měsíčně. Pokud to vyjádříme hodinovkou, tak je na krásných 1,44 koruny za hodinu práce. To jsou pěkné prachy. A já měl pocit, že otroctví bylo dávno zrušené.
Je rodičovství práce?
Jo jo, přijdou námitky, že na rodinu si musí rodiče vydělat, že nic není zadarmo, že přídavky jsou jen malá pozornost od státu, takové všimné. Ale ono to tak není. Systém je nastavený tak, že utáhnout domácnost z jednoho platu je téměř nemožné. A může za to státní politika, jeho daně, jeho regulace, jeho omezování podnikání a nekonečná buzerace a ničení prostředí pro bezproblémové podnikání, jeho prasecká neefektivnost v jednání se zahraničními investory, kteří vykrádají republiku a její ekonomiku právě na úkor rodin a dětí, protože plní své zahraniční teřichy a tím vyprazdňují teřichy rodinám v České republice. Podmínky jsou zkrátka nastavené tak, aby bylo založení rodiny ekonomickou sebevraždou. A co teprve založení rodiny s více než jedním dítětem. To už je na pováženou v ordinaci psychiatra za asistence svěrací kazajky.
Jeden z rodičů musí zůstat doma s dětmi. Odměna je 500,- měsíčně. Za celodenní péči. Jeho partnerovi rapidně nevzroste plat, nedojde k rozpoznatelným úlevám na daních, nedojde k ničemu. Jen přídavky a úsměvný rodičovský příspěvek. Obojí v součtu spíše trest, protože rodiče, který zůstal doma, taková almužna ponižuje a odsuzuje ho do závislosti na vlastním partnerovi a jeho příjmech. A pozor, pokud rodina přešvihne v příjmech sumu 32 000,- měsíčně, nedostane nic. Podle státu je její příjem dostatečný. No, určitě, když vezmeme v potaz nájem, složenky, dopravné, oblečení. Stát prostě kalkuluje s tím, že když zůstane rodina v plusu, to znamená, že jí zbude pár korun po zaplacení nájmu, elektřiny a podobného, tak se podporovat nemusí. V Polsku se snaží rodiny za plození dětí odměňovat. U nás trestat.
Osobní pohled na věc
Na začátku tohoto roku mi úřednice na sociálce oznámila, že nemáme nárok na přídavky. Upozorňuju, že náš příjem ani vzdáleně neatakoval mýtickou hranici 32 000,- měsíčně. Důvod jejího oznámení? V roce 2017 jsem na dobrovolné bázi pracoval pro obecně prospěšnou společnost Světýlko. Ti se rozhodli, i přes mé protesty, dávat mi všimné ve výši 3000,- měsíčně. Ve výsledku jsem si za tu dobu, kdy mi dávali všimné, přišel na 18 000,-. A tady jsem narazil, už jen proto, že jsem se k všimnému od Světýlka hloupě přiznal. Sociálka to vyhodnotila jako podnikání, začala se pídit po zdravotním pojištění mé osoby (které bylo pro rok 2017 v cajku, ale pro rok 2014 už méně, tam jsem si vybudoval malinký dluh). Ovšem sociálka pravila, že pokud já dlužím na zdravotním, tak mé děti nemají nárok na přídavky. Už tři čtvrtě roku se s nimi dohaduji, takže oněch ubohých 2400 měsíčně ani neberu, protože pravidla jsou zavedená tak, aby házela pod nohy rodinám přímo kmeny. Přičinlivá sociálka tak ušetřila státu 24 000,-, za což jistě dostane prémie. Ale má nedůvěra ke státnímu molochovi už je téměř na nule.
Dluh na pojistném jsem vyřešil žádostí u Krajských listů. Nebo lépe řečeno, zmínil jsem se naší šéfredaktorce o tom, čím si se sociálkou procházím. Ona zařvala, že to tak prostě nemůžeme nechat a dluh na pojistném z rozpočtu Krajských listů zaplatila (na smlouvu o zápůjčce příslušné sumy, kterou od té doby Krajským listům splácím - prací; mimo jiné i tímto komentářem). Za dobu, než se vše vyřešilo, mi u pojišťovny vyrostl další dluh na sankcích. Tam jsem zažádal o odpuštění, na ortel čekám. Pokud mi bude dluh odpuštěn, zažádám si o přídavky. Ovšem i tady částečně narazím. Buzerací sociálky jsem přišel za deset měsíců o 24 000,- na přídavcích. Pokud se sociálka nad námi slituje (tzn. nenajde už žádný důvod pro odmítnutí), vrátí mi jen tři měsíce zpětně. Víc ne. Takže z 24 000,- bude 7 200,-. Já měl dluh na pojistném a mé děti nedostaly přídavky. Zvláštní logika, když vezmeme v potaz, že přídavky jako takové mají sloužit pro částečné hrazení potřeb dítěte, nikoliv potřeb jeho rodiče. A mé děti dluh na pojistném neměly.
Vložil: Štěpán Cháb