Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho komentátora

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Uplynulý týden očima šéfredaktorky. A zvířátko nakonec

Zmizelí Češi

Zmizelí Češi

René Flášar pátrá po osudech zmizelých, kteří se již dávno ztratili i z policejních svodek

Sex, pivo a rokenrol

Sex, pivo a rokenrol

Rockové příběhy; ve spolupráci s časopisem Rock´n ´all

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Kauza uprchlíci

Kauza uprchlíci

Legální i nelegálni migranti je problém, který hýbe Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Tschechischer Hund raus …raus, řvali na něj, sousedka vzala sekeru a také si přidala. Komentář Štěpána Chába

komentář 01.10.2018
Tschechischer Hund raus …raus, řvali na něj, sousedka vzala sekeru a také si přidala. Komentář Štěpána Chába

Autor: wiki

Popisek: Dobrý den, my si jdeme pro ty Sudety

Nejlépe se dějiny chápou prostřednictvím příběhů, osobních zkušeností, zpovědí přímých účastníků. O Mnichovské zradě nám historici mohou vyprávět do aleluja. A to ať ti potrefení, kteří mermomocí hledají vinu na české straně, tak i ti, kteří sdílejí všeobecnou nevraživost k tehdejším sudetským Němcům. A právě na slovech přímých účastníků můžeme pochopit, co se v tu dobu skutečně dělo.

Než se pustím do vzpomínek lidí, kteří si tím prošli, pozastavím se nad dopady Mnichovské zrady na českou letoru. Těsně před Mnichovem proběhla všeobecná mobilizace. Proběhla nad poměry. Lidé se k obraně státu hlásili s nadšení. Věděli, že jdou do něčeho hrozivého, ale šli do toho se skutečným odhodláním – na zemi nám nikdo sahat nebude. Být to na lidech, válka začne s Mnichovem. Možná už dopředu prohraná, ale vedená s hrdostí. Mnichovem bylo uchráněno mnoho životů v Československu, ale svým způsobem mnoho životů bylo ztraceno, protože Hitler tak získal rok navíc a k němu všechen průmysl, který byl v Sudetech. Získání Sudet bylo pro Hitlera strategicky důležité.

Ten pocit zmaru

Zkuste si představit ten neuvěřitelný pocit odhodlání, který lidmi prostupoval při mobilizaci. To celonárodní zvolání krleš, my stojíme pevně na zemi a tu zemi ubráníme. A pak přišel rozkaz všechno zastavit a vrátit se domů. Svým způsobem to zlomilo ducha národa. Doslova zlomilo. Tomu se, když to srovnáme, lapálie ze srpna 1968 nemůže rovnat ani vzdáleně. Srpnový pohlavek se zářijové vraždě významem a důsledky ani neblíží. A když jsme u toho, tak samotný srpen byl jen jedním z dalších mnoha důsledků Mnichovské zrady.

Odsun číslo jedna

Neustále se připomíná jen odsun sudetských Němců po druhé světové válce. Zmínek o odsunu Čechů ze zabraných Sudet aby jeden pohledal. Přitom vše souvisí se vším, dalo by se říct. První odsun proběhl hned po podpisu Mnichovské zrady, kdy se Německo, Itálie, Francie a Anglie dohodli na tom, že Němcům předáme Sudety. Odsun se týkal Čechů. Oni byli vyháněni ze svých domovů v Sudetech. A jsou to děsu plné zážitky, které by soudný člověk neměl přát ani svému nepříteli. Pojďme se na ně podívat. Následující citáty jsou z krutě podrobné knihy Vyhnání Čechů z pohraničí v roce 1938, kterou vydalo nakladatelství Toužimský a Moravec.

„Několik desítek bývalých občanů Československa – Němců, zaútočila na obchod a dům, ve kterém bydlela bratrova rodina. Vyvrátili pevné domovní dveře a za křiku „Tschechischer Hund raus …raus!“ vytáhla bratra ven, henleinovci tehdy už naci, ho bili už v chodbě, hnali ho uličkou hrůzy ven, kde ho předhodili soukmenovcům. Nejzuřivější byla sousedka z vedlejšího domu, která si přinesla na bratra sekeru. Účelem zřejmě nebylo bratra zabít, ale dát Čechům „na vědomí“, že by měli z Ledvic odtáhnout. Bratr zůstal ležet na prahu domu celý zakrvácený, přičemž řada „nadlidí“ plenila obchod.“

„Ordnéři přepadali osamělé chodce, věšeli je na stromy, rozpárali jim břicha. Nebo vypichovali oči, to si budu pamatovat do smrti. Já jsem jednou vyběhl z bytu, ale dole pod schody jsem byl chycen za rameno, dostal jsem ránu přes ucho, naletěl jsem na zeď a padl na zem. Pomalu jsem vstal. Nikdo tehdy nebyl doma, matka i otec tehdy byli v práci. Šel jsem tedy pomalu za otcem, na vrátnici jsem ale zvracel. Hned zavolali otce.“

„Lidé, kteří dnes Sudeťáky a jejich odsun litují, by měli vědět, jak jsme my, Češi, ve vlastní republice byli ubozí a jak jsme trpěli nadvládou Němců, kteří byli na všech vlivných místech, jak jsme museli chránit svá obydlí, aby nám Němci neházeli do oken ruční granáty a kamení, jak jsme opouštěli své domovy.“

„Jednou nám bratra přivedli, ležel v příkopu zbitý a pomlácený a jeho kolo bylo rozbité na kousky. A nikam jsme si nemohli jít stěžovat. Do učení Čechy nikde nebrali, mohl jít jedině do dolů. Němci říkali, že Češi jsou „knechtvolk“ a patří na Sibiř. Tak nás stále uráželi.“

„Dne 28. září 1938 mi přinesl velitel četnické stanice Chlumín tento telegram: „Četnická stanice Budyně nad Ohří telefonuje, vyrozumte ihned snoubenku Miladu Živnůstkovou, že strážmistr Ladislav M. byl zavražděn a pohřeb se bude konat 30. září ve 14 hodin v Břežanech u Budyně nad Ohří.“ Byl zavražděný při výkonu služby v Pavlově Studenci. Nebyl sám, kdo chránil naše české občany v pohraničí, aby stačili utéct před ordnery. Tolik našich českých četníků bylo zavražděno a dnes je vše zapomenuto! Při projevu soustrasti mi pan ing. Schiler řekl: „Byl jsem na svůj národ vždy hrdý, ale dnes se stydím, že jsem Němec.“ Rovněž jedna Němka mi při odsunu v roce 1945 řekla „Viděla jsem pochod smrti a vím, že za to musíme být potrestáni.“

„Tehdy navečer byl otec u Grulichů poslouchat zprávy. Domů přišel bledý, chvěl se mu hlas a tekly slzy. Takového jsme ho nikdy neviděl. Jen stačil říct: „Mámo, Němci nás budou zabírat.“

Střípky

Jsou to jen střípky z knihy Vyhnání Čechů z pohraničí v roce 1938. Knihu tvoří stovky svědectví z té doby. Svědectví, která popírají to, co se do nás historici-ideologové snaží nacpat. Tedy to, že jsme sudetské Němce utlačovali po celou existenci První republiky a že sami Němci jsou v tom vlastně docela nevinně. Nutno zmínit, že zvěrstva, kterých se sudetští Němci dopouštěli, nebyla páchána za války. Ani po válce. Emoce a šílenství u nich vyvolal Hitler a jeho psíček Henlein. Vše se dělo v době úředního míru. Sudetští Němci se nechali politicky zfanatizovat. Jak je doloženo na mnoha místech knihy, do roku 36, případně 38, nebylo soužití nikterak vyhrocené. Němci i Češi žili ve smíru, ač Němci si celou dobu rádi hráli na pány a snažili se české obyvatelstvo permanentně odstřihávat od ekonomických příležitostí. Výše zmíněnou knihu vřele doporučuju, je v ní to, na co se snad i zapomíná. A rozhodně by nemělo.

Mnoho vzpomínek na to, jak lidé museli z obsazeného pohraničí utíkat jen s taškou toho, co stihli posbírat a co považovali za životně důležité. Někteří utíkali jen tak, bez ničeho, aby si zachránili holý život. Jasnou pozvánkou na gestapo bylo už jen členství v Sokolovi. Čeští četníci a celníci se ve válce ocitli ještě před válkou. Sudetští Němci (a odmítám psát henleinovci, protože to vinu převádí úplně na jinou kolej, stejně jako odmítám psát nacisté, vždy napíšu Němci, snad se uchyluji k nápodobě, kdy historici-ideologové také říkají Rusové, nikoliv sověti, ale u Třetí říše vždy řeknou nacisté, nikoliv Němci, vymezme si termíny, drazí), sudetští Němci naháněli a vraždili české četníky a celníky jako lovnou zvěř.

Odsun číslo dvě

U odsunu Němců v roce 1945 je Čechům neustále nasazovaná psí hlava. Upozorňuje se na to, že Češi se chovali bestiálně, zrůdně, že byl odsun zvířecí a odporný. Jistě, v mnohém ano. Ale tady je třeba se pozastavit nad tím, že se jednalo o ojedinělé excesy, nikoliv o systémové násilí, kterého se dopouštěli Němci jak před i po Mnichovu, tak i během celé druhé světové válce v celé Evropě. Nejagilnější násilníci se rekrutovali z řad kolaborantů s německou okupační mocí za války. Což na mnoha místech dokládá zase kniha Tomáše Staňka Poválečné „excesy“ v českých zemích v roce 1945 a jejich vyšetřování. Tam je uváděn například případ ze Šluknovského výběžku, kde od Prahy táhla jednotka revoluční gardy, chovala se velmi násilně vůči německému obyvatelstvu. Natolik násilně, až místní jednotky podávaly ostré protesty do Prahy, kde se dovolávaly spravedlnosti. Pěkně to vykresluje Hřebejkův film Musíme si pomáhat. Kolaborant se stal nejhlasitějším v nově nastolených pořádcích. Proč? Protože svou kolaboraci chtěl zakrýt za svou „odvahu“ při trestání bezbranných lidí. O co víc křičí, o to méně bude slyšet jeho skutečná minulost.

Dá se odsun chápat z emočního hlediska? Stát i s celou Evropou si prošel neskutečně ničivou válkou, byl zlomen Mnichovem a, mimo jiné, světové mocnosti se usouhlasily na tom, že ponechání sudetských Němců v Sudech do budoucna vyvolá další rozmíšky, které mohou skončit tragédií. Takže odsun proběhl za souhlasu mocností. To, že v něm docházelo k brutalitě? Jak říkám, byly to ojedinělé excesy. Nikoliv systémová likvidace, kterou prováděli Němci.

Dá se přemýšlet i nad tím, proč odsun Němců proběhl jen z východu, nikoliv ze západu, kteroužto záležitost nám historici-ideologové předhazují jako naši nekulturnost a primitivní násilnost. Ovšem tady je potřeba se pozastavit nad úlohou Němců v Sudetech nebo ve Francii. U nás se sudetští Němci chovali jako jasná pátá kolona, která se snažila po celou dobu existence První republiky neustále kopat do Československa. Zpochybňovat jeho úlohu, jeho samotnou státnost. Snažili se permanentně o odtržení přinejmenším Sudet. Ve volbách v roce 1938, kdy nenávist ke všemu českému vrcholila, volilo Henleinovu stranu 90 % sudetských Němců. A Henlein usiloval o výše řečené a otevřeně se hlásil k Hitlerovi. Ve Francii nebo Belgii Němci netvořili pátou kolonu, nevolili proněmecké strany, nesnažili se o rozpad státu. Jen tam žili. Proto nebyl potřeba odsun.

 

Vložil: Štěpán Cháb

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace