Mrtvé maso církve svaté a restituční valčíček na morovém laloku. Komentář Štěpána Chába
komentář
11.09.2018
Foto: Facebook / Dan Veselý
Popisek: Buclatý, vypasený andělíček; ilustrační foto
Komunisté s Babišem se jali prosadit dodatečné zdanění církevních restitucí. Aneb zloději podruhé okradou okradeného. Veškerý nemovitý majetek získaný v restitucích by musely církve zahrnout do daňového přiznání. Stát by si tak, spočetli komunisté, přišel na 380 milionů ročně. A z dvou miliard, které platí nyní, by byla miliarda jedna a tři čtvrtiny. Proti jsou TOP 09, lidovci, starostové a ODS. Pro jsou komunisté, Babiš a pak je to všehochuť ze všech ostatních stran.
Argumenty proti zdanění jsou jasné: nejde okrádat okradeného při náhradách škod, to je prostě nemorální princip. Představte si, že vám vybílí byt, policie pachatele najde, vše vám vrátí a za týden vám přijde modrák od státní instituce, že těch 20 000,-, co jste měli v šupleti na dovolenou, máte zahrnout do daňového přiznání. Sekne s vámi mrtvice už jen při čtení takového dopisu. Ovšem jsou tu argumenty pro…
Jdeme danit
Pokračujme v příkladu 20 000,-. Vybílili vám byt, vrátili vám 20 000,-, které jste měli v šupleti na dovolenou. A vy si vzpomenete, že v šupleti nebylo 20 000,-, ale 42 000,-. A budete žalovat u soudu a domáhat se 42 000,-. A to i když jste tam měli jen 20 000,-. Žaloby pak mohou pršet jako zjednané. Hlavním tématem je nesmyslné nadhodnocení restitucí. V Maďarsku proběhly restituce, církve získaly 15 miliard. V Polsku 30 miliard. U nás 134 miliard vyplácených ve splátkách do roku 2043. K tomu státu přináleží 17 let ještě dávat na platy duchovních, což ročně obnáší 1,4 miliardy korun. Na platy se bude rok co rok suma snižovat o 5 % až k nule.
Osobní zkušenost s restitucemi
I naše farnost si užila restitucí. Získala nemovitosti, lesy i polnosti. A náš farář? Je na nervy, jelikož na něj z biskupství tlačí, aby koukal vydělávat. Nemovitosti má využívat jako nájemné domy. A žádné milodary pro chudé. Hezky tržní nájemné a vyrábět prachy, protože, jak pravil farář, v církvi panují velké obavy z budoucnosti. Stát, jak jsem zmínil, doposud vyplácel 1,4 miliardy ročně na platech duchovním. Což skončí a stejnou sumu budou muset svým pastýřům vyplácet církve. 1,4 miliardy není málo. Takže církev se musí přetransformovat na nějakou obdobu Agrofertu. Vydělávat, vydělávat a pokud to půjde, úspěšně žádat o různé dotace. Náš farář přes biskupství žádá kraj, města, ministerstva i soukromé společnosti o dotace na opravy nemovitostí, kostelů, kapliček a podobného. Pozemky pronajímá místním zemědělcům. Když jsem se s ním vybavoval, zrovna spěchal do nově získaného lesa, kde řešil něco s pány s pilami, které mají les vytěžit.
Restitucemi se z církve stala vydělávající mašina, která, kupodivu, začíná zapomínat na duchovní život své farnosti. Farář si udržuje zběžně skupinu svých svíčkových babek, které hoblují zadky v počtu menším než malém kostelní lavice ve spoluúčasti na každotýdenním rituálu smrti, který nazývají mší svatou. Farář musí objíždět několik farností, protože už teď církev začíná šetřit na personálu. I kněžství se profesionalizuje. To znamená, že přestává mít čas na člověka samotného. Pohřeb? Rychle odemletý a naučený text, protože farář musí řešit jiné věci. Majetkové věci. Pomoc bližnímu? Na to není čas. Rozjímání o duši? Copak na to podnikatel z řad církve má čas? Nemá, musí makat. Od rána mše, smlouvy, dohadování s nájemníky, podnikatelské kypění na biskupství, večer už jen projede novinky na pornoserverech, holt celibát, a jde se do hajan.
Milé psaní z arcibiskupství
Ještě před rokem jsem dobrovolničil pro neziskovou organizaci Světýlko. Přihlásila se nám s prosbou o pomoc pětičlenná rodina, které hrozil vyhazov na dlažbu. V rodině byl hlad, bída a neuvěřitelný strach z budoucnosti. V rámci hledání příležitostí, jak rodině pomoci, jsem napsal i na pražské arcibiskupství s žádostí o pomoc. A odpověď? Doposud mě fascinuje. Odpovědí bylo, že rodina se má dostavit k místnímu faráři. Že prý za nouzí se většinou ukrývá touha po duchovním porozumění. Chápete tu absurditu? Ti lidé se fakticky rozpadali, rodina v neuvěřitelné krizi, měli hlad, hrozilo jim odebrání domu, otec rodiny ve velmi nepříjemných zdravotních problémech způsobených jím nezaviněnou nehodou. A odpověď arcibiskupství? Jděte za farářem, on vám požehná a nejspíš zacinká kasičkou na dobrovolné příspěvky. V tu dobu už restituce jely jako namazané. I v tomto případě se katolíci zachovali zcela proti učení Ježíše Krista a vlastně jej znovu ukřižovali v rámci vlastního mamonu.
Dali sami sobě přes prsty
A i samotní katolíci se lekli své nekonečné lačnosti po majetcích. Na kraje a obce od uznání církevních restitucí začaly padat nekonečné návaly žalob ze strany církví. Soudy byly zavalené. Došlo to až do stavu, kdy se letošní červencové setkání biskupů odsouhlasilo k prohlášení, že majetkové žaloby na kraje a obce by měly ustat. Ve svém prohlášení tak biskupové vyzývali všechny zúčastněné, aby od této kratochvilné záležitosti upustili. Pán Bůh vás, katolíci, za vaše touhy po majetcích ztrestá. Je to jeho zvykem. Kdyby přišel na zemi Ježíš Kristus ve svém druhém vydání, ukřižovali byste ho právě vy.
Vložil: Štěpán Cháb