Nenávist vůči Romům na vzestupu kvůli policii. Komentář Štěpána Chába

Foto: Pixabay

Popisek: Ilustrační obrázek

Ke každému se jistě dostaly informace o incidentu v Dubí na Teplicku. Původně relativně malý střet mezi dvěma matkami přerostl v lynč mladíka, který chtěl od sebe ženy odtrhnout. Na jeho akci totiž reagovalo sedm Romů tak, že jej musela odvést rychlá. Případ v sobě má několik hodně zajímavých faktorů. A o těch to celé bude.

Zásadním sdělením celého incidentu je závěreční věta celého případu, kterou řekla Deníku tisková mluvčí mostecké policie Ludmila Světláková. Věta zněla: „Rasistický podtext prozatím nevyšetřujeme.“ A to je základní kámen úrazu rozjíždějící se kauzy. Protože když si to obrátíme, a to udělá každý, namísto mladíka si dosadíme mladého Roma a namísto sedmi Romů sedm bílých mužů, máme tu další případ, při kterém by padaly exemplární tresty.

Neziskovky

Neziskovky se spoluúčastí státu oficiálně usilují o soulad mezi bílou majoritou a romskou minoritou. Proto vznikají integrační projekty, u romských ghett se staví centra pro děti, centra dluhového poradenství, vznikají stipendijní fondy pro romské studenty a tak dále a tak podobně. A i kdyby v tom nakrásně nebyl kšeft, kdyby se pomalu vše obracelo k lepšímu (mělo by, na romské problematice se neziskovky přiživují už od devadesátých let, přesto to vypadá, že problém je stejný, ne-li v lecčems o dost horší), kdyby bílá minorita začala hledět na romskou minoritu s tolerancí až radostí, právě postup v dubském incidentu to vše postaví na hlavu.

Protože tím, že brutální zkopání mladíka vyhodnotí policie jako výtržnictví (trestem je maximálně podmínka), vlije se do drtivé většiny lidí z majority vyloženě vztek. Kde je v tom jaká spravedlnost? Copak už neplatí Základní listina práv a svobod, kde je jasně řečeno, že před zákonem jsme si všichni rovni? To jest za přečin trest stejný pro člověka jak z majority, tak i z minority? Pokud toto pravidlo bude soustavně porušované ve prospěch jedné skupiny, jedná se o jasné porušení Listiny základních práv a svobod. A i kdyby neziskovky vykazovaly skutečné výsledky a ty výsledky byly nanejvýš uspokojivé a dobré, jeden podobný zásah policie a majorita se zase vzedme jako jeden muž v nenávisti k Romům.

Ukázková záležitost

Toho, čeho jsme byli svědky, je dokonalá ukázka obráceného rasismu. Romští bijci i dotyčná romská matka jednali na základě rasy. Jali se tlouct bílého kluka, protože byl bílý. Kdyby namísto něho hrdinsky nakráčel do souboje dvou matek mladý romský kluk, romští bijci ho tak maximálně odtáhnou od konfliktu, nezkopali-li by ovšem bílou matku. Stačí citovat nejcitovanějšího svědka bitky. Petr Štefanec na svém facebookovém profilu mimo jiné napsal: „Cítím hlubokou bezmoc, vztek a smutek zároveň… po dnešku už budu dělat rozdíly… Nejsem žádný hrdina, je mi zle ještě teď při pomyšlení, že jsme mohli se ženou dopadnout jako ten mladík…“ Uvedl jsem záměrně jen tyto věty ze sepsaného svědectví pana Štefance. Protože u nich vidím to, jak to i minorita cítí. Bezmoc, vztek a smutek. Nejde nedělat rozdíly. Strach a obavy o vlastní rodinu. Nedůvěra.

A jde se do odboje

Na to konto Pavel Štefanec později publikoval na svém profilu další, již angažovaný příspěvek. Jeho ústřední větou je: „Nevím, jestli se mi povede nás spojit co nejvíc, protože to záleží na Vás, ne na mne, ale aspoň se o to pokusím, aspoň něco udělám, jednotlivec nezmůže nic, ale spolu můžeme opravdu bojovat.“ Cítíte tu skutečnou bezmoc? A zároveň touhu z té bezmoci vystoupit a něco změnit? Je to svým způsobem velmi nebezpečná věta. Pro systém rozhodně. Protože u lidí začíná převládat pocit, že se jim, s prominutím, sere na hlavu. A že je potřeba se spojit a jít do boje na vlastní pěst. Veškeré integrační snahy se jen tímto několikaminutovým incidentem spláchly do záchodu. V majoritě se jen posílil pocit, že jsou to skutečně jen kecy a kecy a nic jiného než kecy.

Příspěvek na facebookovém profilu pana Štefance

Jak to tam v tom Dubí mají

V Dubí je 27 domů s romskými obyvateli. Na webu sociálního začleňování při městském úřadě stojí: „Mezi problémy, které jsou vázány na sociálně vyloučené lokality, jsou zejména sociálně patologické jevy, jako je užívání a výroba návykových látek a s tím spojená trestná činnost. Problematický je taky způsob bydlení, kde se často jedná o nemovitosti ve špatném technickém stavu, které jsou využívány jako ubytovny. Obecně se pak obyvatelé sociálně vyloučených lokalit potýkají s vysokou zadlužeností a nezaměstnaností a s tím spojenou nízkou mírou vzdělanosti.“

Řešení problémů město vidí v tomto: „Město má zájem zavést některé sociální služby, které v sociálně vyloučených lokalitách zatím chybí. Jde zejména o Nízkoprahové zařízení pro děti a mládež v Pozorce a také o městského terénního pracovníka. Do budoucna uvažuje také o zavedení protidluhového poradenství. V oblasti bezpečnosti město zvažuje zavedení funkce Asistenta prevence kriminality zvýšení a stabilizaci služeb Harm reduction a další preventivní opatření. Město bude také podporovat aktivity vedoucí k lepšímu přístupu ke vzdělání. Poptávka je po navýšení počtu asistentů pedagoga a po rozvoji volnočasových aktivit pro děti ze sociálně vyloučených lokalit. Dalším z problémů, které chce město řešit je vysoká nezaměstnanost v sociálně vyloučených lokalitách.“

Psali jsme

Hra o trůny v českém podání. Ale překvapivě děsně nudná. Komentář Štěpána Chába

Vesnice pro lůzu

A teď taková korektně závadná otázka: Čím podobná provolání, které předestírá i radnice Dubí, prospěla desítkám obcí a měst, které se potýkají s podobnými problémy? Zlepšila se situace? A pokud ne, tak nedělá se něco ale úplně blbě? Protože jenom blbec opakuje chybu stále dokola a dokola a dokola. Nepoučitelný a neschopný vymyslet cokoliv jiného. Ovšem ta řešení korektní prostě nejsou. Příkladem je mostecká iniciativa takzvaných Vesnic pro lůzu. Na webu iniciativy se píše: „Vesnice pro lůzu - vytěsníme nepřizpůsobivé z města, zavedeme bezdoplatkové zóny ve všech ohrožených bytových okrscích.“ Je to těžkotonážní populismus, který neřeší problém, ale do budoucna vyvolává problém další. A mnohem hlubší.

Psali jsme

Sucho, bobři, zelený mužík a kaluže místo rybníků. Komentář Štěpána Chába

Vesnice pro lůzu vypadají jako rychlé a elegantní řešení. Ale věru jen vypadají. Protože takové řešení se jako bumerang vrátí. Proč? Protože v rámci zákonného rozhodnutí seskupíme velké množství problémových obyvatel na jedno místo, vytvoříme tak líheň kriminality a uzavřeme jakoukoliv cestu pro řešení. Protože v ghettu se dočkáme navěky nedůvěry, pohrdání až otevřeného nepřátelství. A to je, dle mého, o držku. Krom jiného to nic zásadního neřeší. Problém se jen přesune jinam… a na později. To, že vybobtná a bude daleko horší, si můžeme být dokonale jistí. Vesnice pro lůzu. Jsou to Hitlerovy metody. Prosím, neupínejme se k nim. Abychom za chvíli nezačali řešit konečnou otázku romského etnika. To pak můžeme spláchnout sami sebe do septiku.

Vložil: Štěpán Cháb