Sucho, bobři, zelený mužík a kaluže místo rybníků. Komentář Štěpána Chába
komentář
09.08.2018
Foto: Pixabay
Popisek: Ilustrační foto
Loni si nedaleko od nás na potoce udělal bobr hráz. Dobrou hráz. Zatopil tak asi dva hektary louky. Přičemž louku nesekali na seno, nikterak ji nikdo nevyužíval. Nikomu se zadržená voda nevlévala do zahrady. Prostě tráva, rákos, křoví, pár stromů. Nic víc. A hlavně bobr a jeho hráz. A pomalu přibývající pokácené stromy. Pár jich, šupák jeden, položil. Před týdnem kolem našeho domu procválal zelený mužík, po boku mu šel pes. Podle vzezření lesník. Prošel kolem nás a zahučel do křoví směr bobr. Říkám si – fajn, jde okouknout toho našeho bobra.
Včera jsem vyrazil pokochat se tím naším panem hrázným. Výsledek inspekce? Zelený mužík bobrovi celou hráz rozkopal. Týden po jeho heroickém výkonu – louka opět suchá, potok jako střela uhání z lokality do Německa. Bez překážek. Korytem vyčištěným, bez jediného pořádného výmolu, který by dovolil vodě trochu se vylít z koryta a vsáknout se do země. Kuriozitou je, že na poslední obecní radě o vesnici níže řešili, že pokud bude příští léto stejně suché, ve vsi nebude vůbec voda. Zkrátka dojde. Vyschnou podzemní prameny. Nevím, možná se mýlím, ale nebyl právě bobr tak nějak průkopníkem v tom, co by zdejší lidé měli dělat sami, automaticky? To jest pokoušet se zadržet vodu v krajině? Bobr si udělal hráz nad zmíněnou vesnicí. Lze předpokládat, že jeho činnost mohla podstatně oživovat tamní přísun podzemní vody. Když ono to vypadá tak zanedbaně, když se na potoku usalaší bobr, že jo.
Rybníky
Nedaleko našeho domu jsou tři rybníky. Jeden už je jen vyschlou proláklinou, dva další s hloubkou půl metru. Pod půl metrem vody je pak neidetifikovatelné (alespoň pro mě) množství bahna. Odhaduji tak dva tři metry. Rybníky jsou neudržované, zapomenuté, zarůstající. Snaha o jejich obnovu? Minimální. Alespoň o žádné nevím. Nedaleko našeho domu teče potůček, který podmáčíval louku, rozléval se do ní. V minulosti pod loukou vyhloubili pro potůček odtok. Potůček teď, namísto do louky, teče velmi rychle rourami přibližně půl kilometru. Pak se vlévá do potoka, který se žene bez překážek směr Německo (onen bobří potok). Louka, která byla kdysi mokřinou, malým močálem, je vyschlá. Voda uhání rourami. Žádná se nevsákne do země.
Samotný potok
Onen bobří potok je rovný, uhání po přímce, téměř bez zatáček, bez překážek. Opět zopakuji – směr Německo. Za bolševika se vysoušely mokřady, za tohoto režimu se narovnávaly potoky. Teď už ne, většina už jich jede po přímce. Jako kdybychom se chtěli vody zbavit, jako kdyby nám překážela, byla nám cizí. Ať si s tou divnou mokrou věcí poradí Němci, že jo.
Stát a jeho úloha
Úlohou státu je zajistit to, co je celospolečensky potřebné a na co nestačí síly jedince nebo malé komunity. V rámci státního rozpočtu se mají řešit přednostně záležitosti životně nutné pro chod celé společnosti. A tak si tak říkám, že pokud jedno suché léto je schopné vyvolat vrásky na čele radních z vedlejší vesnice, a obavy, že příští rok budou na suchu (jistě problém mnoha stovek dalších vesnic napříč republikou), tak stát tak nějak selhává. Jediná akce stran zadržení vody v krajině byla bobří hráz. A s tím stát nemá až tolik společného.
Co dál?
Jak z toho ven, že. Vložit veškerou snahu do obnovování rybníků. Přemýšlet nad budováním hrází na potocích. Mohla by to být výborná obroda chovu ryb. Pokud možno, tak upřednostnit na mnoha lokalitách mokřad před sekáním trávy na seno a dotace. Dát možnost na vhodných místech, aby se potoky mohly vylévat do krajiny. Cíl by měl být u všeho stejný – udržet vodu v krajině. Co nejvíc to jde. Protože ano, příští léto může být stejně horké a suché. Zajímavostí pak jsou skutečné kroky současné vlády. Když bude sucho, znárodníme studny všem, kterým ještě nevyschly. Fakt dobrý!
Vložil: Štěpán Cháb