Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Zmizelí Češi

Zmizelí Češi

René Flášar pátrá po osudech zmizelých, kteří se již dávno ztratili i z policejních svodek

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Filmové stopy

Filmové stopy

Zajímá vás, jak teď vypadá fabrika z filmu Marečku, podejte mi pero? Každý druhý víkend nový film

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Sex, pivo a rokenrol

Sex, pivo a rokenrol

Rockové příběhy; ve spolupráci s časopisem Rock´n ´all

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Kauza uprchlíci

Kauza uprchlíci

Legální i nelegálni migranti je problém, který hýbe Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli a neřeknou?

Žijeme prý v té nejlepší možné době, tak proč jsou lidé s prominutím tak nasraní? Komentář Štěpána Chába

komentář 20.03.2018
Žijeme prý v té nejlepší možné době, tak proč jsou lidé s prominutím tak nasraní? Komentář Štěpána Chába

Autor: CT

Popisek: Idyla už je tak nějak pasé

Žijeme v té nejlepší době, kterou lidstvo zažilo. Říkají to. Říkají to ti, kteří mají ruku na tepu doby. Říkají to politici, novináři, komentátoři, sociologové a bůh ví kdo další. Asi to tak musí být, přeci si nebudou kálet do vlastního hnízda. A tak se na tu nejlepší možnou dobu v dějinách podívejme. A to z pohledu života na vesnici.

Rok 1995. Každý pátek, každá sobota, oba dny byly zaplněné něčím. V jedné vesnici diskotéka, v další rockový koncert, v jiné dechovka, country. V hospodách v sobotu malá tříčlenná kapela hrající jen tak pro radost. Bylo kam jít, doba byla dobrá. Po práci legraci, že.

A rok 2018?

Rok 2018 na vesnici. Na koncert vlakem do nejbližšího města. Nejbližší se tu bere 40 kilometrů a víc. Vlak zpátky nejede, protože koncert končí po jedenácté hodině. To už vlaky prostě nejezdí. Na pivo za muzikou? To radši do místní hospody jen za tím pivem. Ale pozor, bez kouření, tak to radši k Vietnamcům do krámu pro petlahve a zdunět se doma. Ale sedět tam osaměle a pít z petlahve pivo? To radši kořalku, ať to má jeden rychle za sebou. Tu radost ze života. A že se může za kulturou autem? V patnácti, kdy se člověk potřebuje vyřádit, zaujmout druhé pohlaví, prvně se opít, být mezi svými? Fotr nevyhoví. Notabene s fotrem prostě na koncert za vrstevníky nikdo nechce.

Po revoluci v každé vesnici knihovna, teď už jen v těch střediskových, kde je otevírací doba jeden den v týdnu a to jen na pár hodin. V některých malých vesnicích ještě silou tamních radních knihovna v provozu i tam, ovšem bez knižních novinek, nabízí se knihy, které se nakoupily před revolucí, pak těch několik po revoluci. Po revoluci na každé vesnici pošta, teď se pobočky zavírají. Krámy? Mnohé vesnice bez obchodů. V každé vesnici hospoda, i ty padají jako mouchy, a to obzvláště od zavedení EET a zákazu kouření. Ob vesnici bylo kino, teď… co to je kino? Život na vesnici v roce 2018? Pustota. Ještě že jsou tu lidé, kteří i přes vnucovaný individualismus, jsou schopní úsměvu. Ale snad se k němu donutí jen při myšlence na večerní litrovku slivovice.

Drogy místo kytar

Do toho nádherná kultura drog. Nejlépe pervitinu. Mladí lidé se nemají kde scházet, nemají se kde naparovat na tanečním parketu. Ty divné pohyby při hudbě už znají jen z amerických filmů. A tak se scházejí na zastávkách okleštěné autobusové dopravy a šňupou. A říkají, že to mají pod kontrolou. Do drog nahnaná mládež. Kulturu jako takovou zažívají jen vzácně, dvakrát do roka se něco odehraje. Tu obecní slavnost nebo nějaká tradice se zabíjačkou a obžerstvím. Ale protože tu kultura chcípá na úbytě, není to ono, protože se na ní nažene celá ves, a naparujte se v patnácti před vlastním fotrem, který kriticky sjíždí vaše trapné snahy o kopulaci.

A je to nejlepší doba v historii

Ale přesto máme důvěřovat tomu, že žijeme v té nejlepší době pro celé lidstvo. Na vesnici za kulturou do prasečáku, který už tu také není. Ani mladická touha po fyzické lásce v obilí neprojde, protože obílí už se tu také nepěstuje. Láska na seníku? Tak leda na balíku sena.

No, tak se tu vedou mladí alespoň k zemědělství, ne? K lásce ke koním a kozám, ne? Houbeles. Zemědělství, toliko spíše sekání luk, tu ovládly místní „korporace“, podnikatelé v dotačním zemědělství, kteří většinou sekají trávu (něco jako lidé z pracáku v oranžových vestičkách), a když nesekají, tak pěstují nějakou dotačně výhodnou plodinu jako je řepka. Na víc se nezmůžou. V chlívu krávu? To už se tu dávno nenosí. Velkochovy, prosím. Malé chovy, ani prd.

A kdyby ta doba byla jen nejlepší, ona je i nejbohatší dobou v historii. Na vesnici o tom něco víme. Už se tu neděje ale vůbec nic. Ale vlastně jo, ruší nám dopravní spoje. To jo. A zaplavuje nás městský byznys ve formě exekutorů. Vstříc budoucnosti, hledáme si návody, jak vyrobit kyj, jak ulovit divokou, protože za chvíli už budeme odstřiženi dokonale a ode všeho. Ještě že ten ČEZ se o nás ještě stará a neodpojuje nám elektřinu. Ale i k tomu dojde, je zcela očividné, že provozovat tak drahý cirkus, jako je elektrické vedení, pro pár kumbů z Horní Dolní, se mu prostě nevyplatí. Stačí napájet města. Ono jim to v tom ČEZu časem dojde a prostě ty dráty přestřihnou.

Vložil: Štěpán Cháb

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace