Proč platíme za vlastní vodu Francouzům? Komentář Štěpána Chába
komentář
27.02.2018
Foto: Pixabay
Popisek: Každou sprchou oživujeme francouzskou ekonomiku
Cena za vodné a stočné tradičně stoupá. Přitom by mohla klesnout a to mnohdy o deset až dvacet korun. V cestě tomu stojí jediné. Hloupost komunálních politiků, kteří se nedokáží vyvázat ze smluv, které uzavřeli jejich předchůdci. A co je na těch smlouvách na závadu?
Zahraniční koncerny, které k podivné (skoro)privatizaci přistoupily s téměř geniálním přístupem. A tím přístupem je jednoduchý princip. My, jakožto korporace, si budeme účtovat zisky za vodu, a na vás, tedy na občanech, obcích a městech, necháme náklady na údržbu infastruktury. Přičemž se budeme tvářit, že do infrastruktury investujeme pronájmem samotné infrastruktury, který budeme platit vodárnám, ale ve výsledku víme, že to, co dáme na nájmech ani vzdáleně nedosáhne na sumu, kterou města a obce musí investovat do údržby a obnovy infrastruktury. A jak si vyděláme na pronájem? Tím, že vám zvedneme cenu za vodné a stočné. Miliardové zisky pak pošleme do mateřských zemí.
Ústecký kraj a jeho chudoba
Ústecký kraj je tradičně vlajkovou lodí chudoby naší republiky. Nic se tam neděje, vše stojí stále na základech bolševické pětiletky, soustředí se tam největší procento lidí v exekuci, vyčleněných lokalit s nepřizpůsobivými, život v Ústeckém kraji je v lecčems dost na levačku. Přičemž v Ústeckém kraji je cena vodného a stočného vyšší průměrně o dvanáct korun než v Praze, která je v rámci republiky výspou blahobytu. Pražští radní si cenu prostě umí vyjednat. Ústecký kraj platí výpalné francouzské společnosti Veolia. Takže lidé v nejchudší části naší republiky platí na každém kubíku vody pěknou dovolenou francouzským manažerům Veolie.
Pro srovnání si můžeme vzít jiné Ústí, protentokrát Ústí nad Orlicí, které nepředalo zisky za svou vodu zahraniční korporaci. Tam je cena vodného a stočného 71 korun za kubík. V Ústeckém kraji 98 korun za kubík. Rozdíl sedmadvaceti korun už je skutečně citelný.
Vezměme to na příkladu
Pronajmete svou studnu a vodovodní trubky sousedovi, aby vám dodával vaši vodu. On vám bude platit pět korun za kubík jako nájemné, vy mu budete platit dvacet korun za stejný kubík, protože cenu si stanovuje soused. Soused na vás uvalí všechny výdaje za opravu potrubí. Říkáte si, že to dáte z těch pěti korun z nájemného, ale protože potrubí je komplikované, ve výsledku budete platit na opravách kolem osmnácti korun na kubík. Co z toho pro vás plyne? Získáte pět korun na nájemném, ale osmnáct korun musíte nacpat do oprav. K tomu musíte zaplatit dvacet korun za kubík sousedovi. Ve výsledku tedy platíte za vodu třiatřicet korun na kubík a soused získá naprosto bezpracně patnáct korun. Pro vás v tom není vůbec žádná výhoda, žádná přidaná hodnota.
Komunální politici, kteří se nechali uplatit?
Podobná smlouva je už na první pohled nesmírně nevýhodná. A koncovým plátcem všech těch poplatků je konečný uživatel. Tedy občan, který se chce večer po práci vysprchovat. A komunální politici, kteří odprodali zisky do rukou zahraničních korporací, museli, nutně museli, být podplacení, protože na něco takového mohl kývnout jen člověk, který na tom měl osobní prospěch. Francouzská společnost Veolia vykázala k loňskému roku zisk přes 28 miliard korun. Kolik z toho zůstalo v republice? A kolik z toho šlo na dovolené francouzských manažerů? A s jakým pocitem teď vlezete do sprchy, když víte, že každá kapka vody, kterou na sebe pustíte, bude vzpruhou pro francouzskou ekonomiku?
Pravda o vodě
Tématu se velmi důkladně věnuje web Pravda o vodě, kterou vede Ing. Radek Novotný. Velmi aktivní člověk, který o problému jen nemluví, ale jedná a snaží se o nápravu. Jakákoliv podpora jeho činnosti je tedy v zájmu nás všech. Vrátit vodu do držení měst a obcí přinese totiž jediné, zlevnění ceny vodného a stočného. Proč posílat zisky do zahraničí, proč živit chamtivé korporace, které si z naší vody udělaly dojnou krávu. Obesílejte komunální politiky, pište na kraje, ozývejte se. Jedině při politické objednávce se věci mohou změnit. Politickou objednávkou je v tomto případě jedině tlak veřejnosti a volání po změně.

Vložil: Štěpán Cháb