Soudce bez špetky lidského citu? Milující sourozence proměnil v nešťastné jedináčky a jejich máma... Životní K.O.
01.08.2017
Foto: pixabay.com
Popisek: Sourozenci, ilustrační foto
Soudy prý rozhodují ve prospěch dětí, leckdy ale v jejich rozsudcích sotva najdeme alespoň špetku ohleduplnosti. Severočeský krajský soud se mimořádně vyznamenal. Milující sourozence jediným škrtem pera rozdělil, jednoho nechal matce na Moravě a druhého poslal šupem k otci až do severních Čech.
Dvojnásobná matka paní R. žila devatenáct let v severních Čechách. Když se po rozpadu manželství vrátila do Hranic na Moravě, odkud pochází, ani ve snu ji nenapadlo, že by ji neměly následovat i obě její děti. Jenže soudce Krajského soudu v Ústí nad Labem, který rozhodoval o svěření dětí do péče po rozvodu rodičů, byl překvapivě jiného názoru. Mezi milující sourozence, kteří jsou na sobě mimo jiné i výrazně citově závislí, naprosto necitelně položil zhruba tři stovky kilometrů. „Patnáctiletá dcera je navíc nemocná, trpí cystickou fibrózou. Nechci, aby se její zdravotní stav zhoršil po tomto neuváženém rozhodnutí, kdy se uvidí se svým šestiletým bratrem pouhé čtyři dny v měsíci,“ svěřila se paní R. (její jméno redakce zná, ale paní ho nechce zveřejnit) se svým trápením KrajskýmListům.cz.
Tři roky tahanic
Soudní řízení se táhne již čtvrtým rokem, kauzu si mezi sebou okresní a krajský soud přehazovaly jako horký brambor. Letos 22. června už konečně mělo padnout rozhodnutí. Jenže se tak nestalo. Přinejmenším rozhodně nikoli ve prospěch dětí a s ohledem na jejich vzájemné vazby a křehké dětské duše. Krajský soud totiž 27. června vynesl rozsudek, který byl zaslán matce prostřednictvím jejího právního zástupce. Soudce rozhodl, že mladší syn bude svěřen do péče otci, tedy tři sta kilometrů od milující matky a sestry. A to přestože všichni žili od 23. září 2014 prokazatelně ve společné domácnosti v Hranicích na Moravě. „Syn se těší, jak si malého brášku užije. Po tomto rozsudku je mi jasné, že u otce nastoupí od září školní docházku v severních Čechách,“ posteskla si zoufalá paní R. Navíc je znovu těhotná, což soudce v žádném případě nezohlednil při vynesení rozsudku, jehož respektování bude pro ni hodně krkolomné.
Předávání na půl cesty
Uspořádání, o němž Krajský soud v Ústí nad Labem oficiálně rozhodl, připomíná postup drogových dealerů, kteří si kdesi na dálničním odpočívadle nebo na krajnici předávají horké zboží. Matka má totiž právo na styk se synem každý sudý víkend v měsíci, od pátku 17 hodin do neděle 18 hodin. Ovšem s tím, že je povinna převzít ho a poté opět předat otci takzvaně na půl cesty, tedy ve Vysokém Mýtě. „Takže s malým miminkem v náručí u prsa budu čelit tomu, aby sourozenci byli společně alespoň čtyři dny v měsíci,“ povzdychla si paní R. Během řízení také vůbec nikoho nezajímalo, že se budoucí prvňáček těší, jak bude chodit se starší sestrou do stejné školy. O tom, že je u matky v Hranicích zvyklý a má tam i své kamarády, ani nemluvě.
O dceři se vůbec nejednalo
Navíc se soud překvapivě vůbec nezabýval stykem dcery s otcem. „Je jasné, že když si pojedu pro syna do Vysokého Mýta, nepovezu dceru, která by nastoupila do auta a jela k otci,“ dodává matka s tím, že Krajský soud v Ústí nad Labem svým rozhodnutím udělal ze sourozenců úplné jedináčky. „Nezdá se mi, že by rozhodl ve prospěch všech dětí!“
Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na
Vložil: Adina Janovská