Práci nutně potřebuji, a tak nemám navybranou. Stala jsem se rukojmím nadřízené, která si na mně vylévá své problémy a nálady. Životní K.O.

Foto: Hans Štembera

Popisek: Ilustrační foto

Nikdy bych nevěřila, že budu muset jednou kolem cizího člověka neustále našlapovat po špičkách. Udělala jsem osudovou chybu a nyní platím za svoji upřímnost. Šéfová ví, že nemám jinou možnost, a tak si ze mě dělá hromosvod.

Zdá se, že jsme převzali americký styl mezilidských vztahů na pracovišti se vším všudy. V kontaktu s kolegy a nadřízenými je nejspíš nutné nasadit rozzářený úsměv a libozvučnou intonaci, ať se děje cokoli. A veškeré starosti si zásadně nechávat pro sebe, jinak na to doplatíte – popisuje KrajskýmListům.cz své zkušenosti paní Miroslava s tím, že byla – zřejmě bohužel – vychována k upřímnosti. Nyní se kvůli tomu stala rukojmím ženy, která řeší své nálady a osobní problémy tím, že se takzvaně vyřádí na druhých.

Jak spadnout do pasti

Začalo to tím, že Miroslavě vážně onemocněl bratr a jeho zdravotní stav vyžadoval celodenní péči. Nejprve se naivně domnívala, že jí stát pomůže situaci řešit, ale chyba lávky. „Po nekonečném obíhání doktorů a sbírání všemožných posudků jsme čekali půl roku na vyjádření sociálního odboru městského úřadu. Jeho verdikt mě doslova dostal do kolen – na péči byl synovi vypočítán příspěvek osm stovek měsíčně,“ povzdychla si unaveně čtenářka. „Během půlročního čekání jsem ale sotva mohla žít ze vzduchu, a tak jsem usilovně sháněla práci, kterou bych zvládla současně s péčí o bratra. A tenkrát jsem udělala osudovou chybu. Práci jsem sice dostala, své budoucí nadřízené jsem ale během pohovoru upřímně vyklopila, v jaké jsem situaci. Netušila jsem, že si sama na sebe buduji past.“

Práce přibývá, peněz ubývá

Od té chvíle jsem sice opravdu neměla nikdy o práci nouzi, s jejím ohodnocením to ale bylo čím dál horší – pokračuje Miroslava. Zatímco sazby za jednotlivé výkony se snižují – chápejte, nejsou peníze, opravdu to jinak nejde – práce přibývá. Pak jednoho dne klesla odměna o zhruba čtvrtinu, a tak abychom neměli s bratrem málo, našli mi nadřízení ještě další práci navíc. A tak to jde stále dokola. Jak velkorysé, že! To je ale ta menší část problému. Horší je to s komunikací.

Pozor i na tón hlasu

Nadřízená se mnou komunikuje prostřednictvím mailů či telefonátů, a to bývá ten největší problém. Veselá mysl a roztomilý tón je nutností. Párkrát jsem měla unavený hlas, a hned to bylo špatně. Okamžitý závěr zněl, že se mi nejspíš moje práce nezamlouvá, a tak ať si klidně najdu něco jiného. Bože, jak ráda bych to udělala, jen kdyby nějaká jiná možnost vůbec byla. Se svými omezenými časovými možnostmi nemám prakticky šanci a ta paní to velmi dobře ví. A tak se snažím být neustále milá a roztomilá, stojí mě to ale čím dál více úsilí. Zatímco šéfová odjede na tři týdny na dovolenou a předá mi svoji veškerou agentu, já sotva dostanu týden volna, a poté si ještě za pár dní vyslechnu, že bych chtěla mít jenom samé volno. Leckdo by předpokládal, že měřítkem výkonu je kvalita odvedené práce. Chyba lávky. Všechno je totiž úplně jinak.

Jak říkávala babička

Až nedávno jsem si uvědomila podobnost mezi svou nadřízenou a babičkou, o níž kdysi kdosi prohlásil, že se v mezilidských vztazích projevuje jako mimozemšťan. Byla jsem ještě malá holka, když mi jednou jedinkrát prozradila: Víš, když mám blbou náladu, tak někoho pořádně sjedu, nejlépe v práci. Jemu je pak špatně a mně to udělá moc dobře. Tak trochu zrůdnost, že… A úplně stejně se chová moje šéfová. Když zazvoní telefon, zpravidla již po prvních slovech poznám, jestli nemá nějaký problém. Pokud ano, určitě ho odskáču. A ještě očekává, že na ni budu milá a za úžasné sdělení, které mi právě předložila, poděkuji. Prostě se potřebuje na někom vyřádit, aby se jí ulevilo, tak jako to dělávala naše babička. Stala jsem se rukojmím náladové, zlé, nebo možná strašně nešťastné ženy, které v životě něco nevyšlo nebo nevychází. Bohužel tuhle práci nutně potřebuji. Nevím ale, jak dlouho ještě takové zacházení vydržím.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na

Vložil: Adina Janovská