Přišla o dům, peníze a nakonec i o rodinu, zbyla jí stovka na měsíc. Krysy v talárech šly na ruku zlodějskému exekutorovi. Tento stát je k zblití, naprosto nám zničil život, píše čtenářka. Životní K.O.
24.10.2016
Foto: Hans Štembera
Popisek: Ilustrační foto
Se svým příběhem, který vypadá naprosto neskutečně, se svěřila KrajskýmListům.cz čtenářka Jana. Co všechno vás může díky špatným politikům a úředníkům v tomto státě potkat? Za největšího viníka považuje Jana ministerstvo spravedlnosti.
Před šesti lety jsme koupili dům. Tím jsem přišla o veškeré úspory, které jsme do toho já a přítel vložili. Jenže dům nám podvodně ukradl exekutor s pomocí úplatných soudců v České Lípě, Litoměřicích a na krajském soudu v Ústí nad Labem. Po pěti letech, kdy byl soud překládán nejdřív do Chomutova, následně do Karlových Varů, jsme ten boj vyhráli. Pak přišel na řadu další exekutor, který vymáhal zpět peníze pro nás. Ale co se nestalo. Bylas to jen další exekutorská svině, která nám vše opět ukradla. Takže je to už déle než šest let, co nemáme ani dům ani peníze. A co to stálo na advokátech a kam mne to dostalo…
Peníze zmizely i v bance
Tahle další zpronevěra mne dostlala úplně do kolen, mé psychické zhroucení, které lékaři mezitím dostali pod kontrolu, kvůli dalším událostem znovu propuklo. Nebyla jsem schopna ničeho, ovládala mě hrůza a nedůvěra v kohokoli, obzvlášť ale v úředníky a státní správu. Přestala jsem komunikovat a základní věci začal obstarávat v té době nezletilý syn. Jenže spoustu věcí ani nevěděl. Do toho nám ještě banka ukradla peníze, které mi přítel posílal na nájem. Ani po roce nemáme peníze zpět, i když jsme dali centrální bance podnět k prošetření.
Dostali jsme se do neřešitelné finanční situace. Když už nám odpojili elektriku, zasáhly děti, které už v té době byly samostatné. Mne přestěhovaly, syn zůstal kvůli škole u exmanžela. A spustila se lavina paradoxů. Protože jsem se psychicky zhroutila a nebyla schopná komunikovat z úřady, sebrali mi veškeré sociální dávky. Navíc po přestěhování, když jsem půl roku jsem nepobírala ani korunu a žádala v novém bydlišti o sociální podporu, chtěli po mně chtěli o platbách nájmu a dalších věcí... jinak že jsem bez nároku. A tak každý měsíc za mě všechno platilo jedno z mých dětí. Dál jsem neměla nic, žila se stovkou hotovosti měsíčně. Pak jsem byla uznána za invalidní, a tak jsem odnesla potvrzení do zdravotní pojišťovny. Dokonce mi vrátili přeplatek z toho, co jsem si sama platila. Teď ale zjistili, že asi jejich úředníci udělali chybu, a tak mi po roce napsali, že chtějí ode mne vše doplatit. A ještě mají tu drzost chtít po mně penále. Takže díky našemu ‘skvělému‘ sociálnímu systému jsem půl roku doslova živořila, nemít děti, už jsem byla pod mostem a nejspíš bych umřela hlady.
Bartoška prý nezaplatil
Přítel mi nemohl pomáhat protože se jeho firma dostala do problémů díky herci Jiřímu Bartoškovi, pro kterého pracovali na Filmovém festivalu ve Varech. Je to už rok, co jim nezaplatil za jejich překladatelské, titulkovačské a další práce. Momentálně se z toho trochu hrabu, ale jsem v insolvenčním řízení, protože když mi banky ukradly peníze, tak jsem kupodivu nemohla platit své závazky u nich, čímž mi raketově narostly úroky, které nyní chtějí zaplatit. Jenže oni mi ukradli peníze... Paráda, že. To je skvělý stát.
Takže zlodějští exekutoři, svině v talárech, zlodějské banky a neschopné či všehoschopné úřady mi zcela zničily normální fungující rodinu. Nyní už sice žiji v garsonce, mám na jídlo a ani pro kočku a psa už nemusím vybírat popelnice. Ale například náctiletého syna jsem už neviděla půl roku, protože ani on ani já nemáme prostředky nazbyt. A to jsem dřív žila v podstatě zajištěná, s penězi na stáří, se čtyřmi dětmi… Několikrát jsem byla na hranici, že si vezmu život, protože copak takhle se dá žít? Politici vedou žabomyší války o nesmysly, vymýšlejí šílenosti, lžou… prostě jen bojují o koryta. Normální slušný člověk se pomoci nedovolá. Paráda. Ruku bych si urazila za cinkání klíčema v roce 1989. Tento stát nám naprosto zničil život.
Psali jsme:
Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na
Vložil: Adina Janovská