To je na hlavu, milý státe. Ty peníze, které vrazí úřady do ´obchodníků s chudobou´, by zajistily levné bydlení spoustě potřebných. Tři miliardy ročně, vyhozené komínem, přesněji do kapes kšeftařům

Foto: Pavel Trhlík

Popisek: Ubytovna ve vyloučené lokalitě, tato v Nemanicích na Klatovsku. Ilustrační foto

Ještě v roce 2011 hradil stát podle deníku Právo prostřednictvím doplatku na bydlení 850 miliónů korun, v roce 2015 už to bylo 3,1 miliardy. Často jdou do kapes vlastníkům nemovitostí, kteří s bydlením kšeftují. Pokusy státu tento penězovod zákonem přiškrtit stále vycházejí jen částečně. Před pěti lety pobíralo doplatek 26 530 lidí, letos v únoru 68 504. Z toho 44 procent tvoří rodiny s dětmi, 16 240 jsou neúplné rodiny s dětmi, tedy zejména samoživitelky.

Nájmy vyšší než v luxusních bytech

Už skoro 70 tisíc lidí tedy u nás žije na ubytovnách pro sociálně slabé za nájem, který je mnohdy vyšší než v luxusním bytě. Ten jim ale nikdo nepronajme. Paradoxně právě na těch nejchudších stojí lukrativní byznys za štědré podpory státu. Historie ubytoven se začala psát hned po revoluci, kdy obce rozprodaly bytový fond a noví majitelé do některých budov nastěhovali u nás pracující cizince. Byznys s bydlením z dávek se pak v tichosti rozjel s ekonomickou krizí před 7 lety. Cizinci přišli o práci a vrátili se domů. Jejich místa teď zaplnili chudí. A majitelé ubytoven na nich setsakra rýžují.

Pokoj pro dva? Devět tisíc

Byznys s ubytovnami vzkvétá hlavně na severu Čech a Moravy. Za nájemné v nuzných podmínkách zde majitelé inkasují částky, které výrazně převyšují ceny místních pronájmů bytů. Pokoj pro dva v ostravské ubytovně Jílová - WC a koupelna na chodbě stojí skoro 9 tisíc korun. Pronájem kvalitní garsoniéry v Ostravě ale vyjde jen na polovinu. Další příklad? V ubytovně ve Varnsdorfu rodina platí za 1+1 nájem 11 100 korun. Za každého dospělého 3 300 korun, za každé dítě patnáct . Rodina je bez práce, a tak jí víc než polovinu nájmu doplácí stát. Úroveň bydlení a hygienické zázemí ceně zdaleka neodpovídá. Například na ubytovně Předvoj v Karviné zaplatí rodina 2 dospělých se dvěma dětmi za jednu místnost v průměru 12 tisíc korun.

Z ubytovnu na ubytovnu

Sociálně slabší jedinci jsou často lapeni v začarovaném kruhu. Chudých bez práce a peněz totiž přibývá a jedinou šancí, kde složit hlavu, je ubytovna. To se ale prodraží státu, který za ně nájmy z velké části platí přímo na účet majitele ubytovny. Najít si normální bydlení se podaří jen málokomu z těchto lidí a většinou se jen přesunou o ubytovnu dál. Zkušenosti také ukazují, že šance vrátit se z ubytovny do normálního bydlení a rovněž zpět do společnosti je mizivá. A tak se lidé na ubytovnách hromadí. Pomoci by měl připravovaný zákon o sociálním bydlení. V západní když stát lidem v nouzi poskytne okamžitou pomoc v podobě azylového domu a poté dočasně byt

Návrhy jsou, ale...

Návrhů na řešení ze strany státu se množí -  jsou ale spíš kosmetické. Třeba ministerstvo práce chce prosadit platbu jen jedné dávky za pokoj - nikoliv tedy za hlavu. „My bychom chtěli změnit podmínky tak, aby se zvýšila kvalita bydlení, a čím vyšší bude kvalita bydlení, tím bude vyšší dávka,“ přiblížil plány ministerstva mluvčí Petr Habáň. Zástupce ombudsmanky Stanislav Křeček zase navrhuje, aby předražené ubytovny od soukromníků převzal stát a provozoval je sám. „Tady je třeba, aby stát převzal zodpovědnost za vyloučené lokality a zajistil bydlení lidem, kteří neuzavřou normálně nájemní smlouvu nebo se kterými nikdo nájemní smlouvu neuzavře,“ uvedl Křeček. Stát by ale riskoval, že by se stal jen provozovatelem ghett.

Může za to nárůst cen nájmů, nebo systém?

Podle vládního dokumentu stojí za rostoucími náklady na podpory v bydlení především růst cen nájmů, energií a dalších výdajů na bydlení a stagnace příjmů domácností. Ale podle Štěpána Ripky z Platformy pro sociální bydlení takové vysvětlení nestačí. Za vinu to dává systému, který neřeší situaci bytové nouze, což kšeftařům nahrálo.

Nový zákon – změna k lepšímu?

Ještě nedávno si mohli podnikatelé říct o jakýkoli nájem a stát jej lidem v hmotné nouzi zaplatil. Nájem pro pětičlennou rodinu za pokoj v ubytovně vyšel třeba i na 25 tisíc. Loni ale vstoupil v platnost  zákon, díky němuž stát proplatí jen 90 procent nákladů na bydlení, které je v daném místě obvyklé. Určily se i hygienické a technické normy. A když je ubytovna nesplňovala, stát peníze nedodal. Na papíře vypadají výsledky slibně. Počet těch, kdo doplatky pobírají se snížil ze 70 175 v roce 2014 na loňských 65 111. I výdaje ve stejném období opadly z 3,2 miliardy na 3,1 miliardy. Jenže podle Ripky je to trochu jinak.  „Stát už neplatí tak šílené sumy, ale majitelé nezlevnili. Nájem je stejný a lidé to musí vyškrábnout odjinud, takže nemají na jídlo, léky, někteří skončili na ulici. Samozřejmě ne všichni,“ řekl.

Co s tím?

Řešení by bylo. Na českém realitním trhu je momentálně 700 tisíc volných bytů k pronájmu. Jenže těm z ubytoven se je majitelé pronajmout bojí. A mnohdy zcela oprávněně. Stát by se tedy musel zaručit, že případné riziko pronájmu bytu osobě ze „znevýhodněné“ kategorie případně vykryje.  Tedy garantovat peníze na nájmy, případně i výstavbu skromných bytů. I tak by měl na tom vydělat, protože ­nebude muset platit za bezprizorní občany a naopak získá plátce daní. Návrhů na řešení padlo za posledních 10 let víc, ale všechny zůstaly jen na papíře. Stát tak dál dotuje kšeftaře s chudobou a zřejmě hned tak nepřestane. 

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.           

Vložil: Anička Vančová