Duševně nemocný pediatr, který trápil děti: Čtěte o prapodivné kauze, plné záhadných úkazů

Foto: Hans Štembera

Popisek: Primář dětského oddělení Jiří Havránek je nyní na neschopence. Ředitel rakovnické nemocnice Jaromír Bureš případ předal právníkům, kteří budou postupovat v souladu s pracovním právem. Ilustrační foto

Masarykova nemocnice v Rakovníku je stále zaměstnavatelem primáře Jiřího Havránka, který léčil děti i přesto, že trpí závažnou duševní chorobou. Havránek čelí podezření, že během své práce v nemocnici v Klatovech trýznil některé pacienty, píší Novinky.cz s tím, že primář Havránek nepřijal výpověď a jeho propuštění řeší právníci. To je nejnovější vývoj v kauze, která hýbe médii. Přestože o ní byly popsány stohy papíru, řada otazníků zůstává.

Proberme jen ty nejzákladnější: Jak je možné, že Havránkovo „řádění“ trvalo tak dlouho, že na ně nikdo, třeba kolegové či – a to hlavně – přítomné sestřičky neupozornili dříve? Jak to, že k tomu vůbec došlo, když se primář se svou bipolární poruchou údajně léčil? Vždyť současná psychofarmaka bez problémů udrží nemocného ve stavu, kdy jeho nemoc není prakticky vůbec poznat… A co policie, jak to, že tak rychle odložila případ jen se zdůvodněním, že šlo o duševní poruchu? Normálně si v takových případech vyžádá řadu odborných posudků… Bohužel řada těchto otázek zůstává dosud bez odpovědi, byť různé spekulace se samozřejmě nabízejí. Co se tedy vlastně stalo?

Čekání na neschopence

V současné době je Jiří Havránek v pracovní neschopnosti, údajně kvůli ortopedickému problému. Rakovnická nemocnice však média ujistila, že se na dětské oddělení, které vedl, jen tak nevrátí, přestože prý odmítl přijmout výpověď. „Pan primář Havránek nepřistoupil na ukončení pracovního poměru dohodou. Proto byla záležitost předána do rukou právních zástupců, kteří ji řeší,“ uvedla Petra Škeříková, mluvčí společnosti Privamed Healthia, která je provozovatelem rakovnické nemocnice. V pondělí pak dodala, že primář Havránek nadále zůstává kvůli svým zdravotním potížím v pracovní neschopnosti.

Doktor Havránek naznačil, že nejprve má v plánu zpochybnit psychiatrické a pediatrické posudky, aby byl obviněn a následně se mohl čestně hájit. Přiznává, že sice chyboval, rozhodně ale popírá, že by jeho chyby vedly k poškození pacienta. V Rakovníku dokonce vznikla na jeho podporu petice, jíž mu spokojení pacienti vyjadřují podporu. „A to dokonce i ti, od kterých bych to nečekal. Moc všem děkuji, vzkázal jim primář v rozhovoru pro Deník.cz.

Hledá se viník

Doktor Havránek se domnívá, že proti němu bylo kýmsi odstartováno tažení s cílem profesně ho zlikvidovat. A má pro to prý i důkazy. „Zjistil jsem například, že na mne bylo podáno deset trestních oznámení v jeden den. Jednalo se o případy, které byly staré deset měsíců, a ti lidé si přesně pamatovali, kam se zaváděla kanyla, což si myslím, že je dost nereálné si to tak dlouhou dobu pamatovat,“ uvedl. Navíc v době, kdy už byl v pracovní neschopnosti s duševní nemocí, prý byla na něj podána na ředitelství nemocnice pouze jedna oficiální stížnost.

Přestože se léčí s maniodepresí, za celých osmnáct let působení v nemocnici si nikdo na jeho chování nestěžoval. Na co si tedy nyní rodiče stěžují? „Například na to, že se děti nebudily nebo že jim vznikl zánět. Všude se řeší pouze vpichy. V některých případech to ale jinak nešlo. Maminkám to bylo i špatně interpretováno,“ vysvětluje Havránek a dodává: „Ze všech článků navíc vyplývá, že vše jsem dělal pouze já. Lékařky nic nedělaly, vše jsem dělal jen já, bral jsem si děti někam do ústraní, píchal jsem je. Abych si vzal dítě, odnesl jej někam do sálku, tam jej mučil a pak jej zkrvavené vrátil, to popírám. Je to lež. To by se muselo diagnostikovat jako sadismus, a to by nesouviselo ani s mojí diagnózou. Člověk, který má maniodeprese, se neprojevuje jako sadista.“

Začalo to únavou

Jak se u doktora Havránka nemoc projevila? Podle svých slov byl nejprve extrémně unavený, pak se přidružily poruchy paměti a začal být roztržitý. Na základě toho, že mu zvýšili dávku léku, který zvyšuje třes rukou, pak sestry zaznamenaly, že něco není v pořádku. Začal také chybovat, rozhodně však popírá, že by snad jeho chyby vedly k poškození pacienta nebo byly rozporu s pravidly postupu vědy. Postupně si začal ubírat služby, až odešel na neschopenku.

Vedení klatovské nemocnice i rakovnické svoji duševní nemoc nepřiznal, protože se prý bál a částečně i styděl. „Když se hlásíte na pozici dětského lékaře a uvedete, že trpíte maniodepresí, tak na základě toho už lékaře asi nikdo nezaměstná. Dávám k tomu takový příměr. V dnešní době lidé naprosto akceptují, že má někdo rakovinu a jsou k němu maximálně vstřícní, zatímco stále přetrvává názor, že kdo se léčí s psychiatrickým onemocněním, je prostě blázen,“ posteskl si. K tomu by ale možná stálo za to zeptat se ředitelství obou nemocnic, jak je možné, že o jeho onemocnění nevěděly, když jsou na neschopence uváděny číselné kódy diagnóz. Zatímco laik se v nich nevyzná, ale přesto i on si může v případě zájmu snadno dohledat na internetu, jaká nemoc se pod kterým číslem skrývá, lékaři by se v nich měli běžně orientovat. To nikdo takový ani v jedné z nemocnic nepracuje?

Hon na čarodějnice?

Vyhláška ministerstva zdravotnictví, podle níž lékař trpící maniodepresí nesmí léčit, kterou nyní média obracejí ze všech stran, je podle doktora Havránka rovněž tématem přinejmenším do diskuse. Podle něj o její existenci nevěděl ani jeho psychiatr ani soudní znalec z oboru psychiatrie. Navíc prý není formulována jednoznačně, takže mu nemohli ani zakázat činnost. „Důkazem je i názor právníků z vedení rakovnické nemocnice. I protistrana se shodla, že výklad je velmi složitý,“ upozorňuje obviňovaný primář.

Doktor Havránek se důrazně ohrazuje proti požadavku, že by se měl vzdát své profese, i proti způsobu medializace případu. „Vadí mi, kdy bylo něco zveřejněno ze spisu, a to naprosto likvidační formou. Vůbec se nikde nepřipouští můj názor,“ upozorňuje a dodává: „Zatímco každý gauner je zmiňovaný jako J. P., kryje si tvář či je jinak znemožněna jeho identifikace, tak u mne bylo uvedeno celé jméno, fotografie, pracoviště. Ještě chyběla adresa.“

Psychiatrička žasne

Kauza vzbudila pochybnosti i u soudní znalkyně v oboru psychiatrie Marty Holanové, podle níž chování, z nějž je primář Havránek obviňován, nezapadá do obrazu bipolární afektivní poruchy neboli maniodepresivní psychózy. „Člověk s touto diagnózou ví, co dělá, a neztrácí schopnost své chování zpětně vyhodnotit. Tak získává náhled. Z dostupných informací jsem u něj nenašla jednoznačné příznaky duševní choroby, ale samozřejmě nevím všechno,“ vysvětluje lékařka v rozhovoru pro MF Dnes. Lidí s touto nemocí je podle ní celá řada na různých postech a jsou to odborníci na svém místě. Možným vysvětlením by podle ní mohlo být, že by obviňovaný lékař trpěl i poruchou osobnosti.

Podle průzkumu by až 70 procent obyvatel ČR nechtělo mít za souseda duševně nemocného člověka, přitom takových je mezi trestně stíhanými osobami minimum, zatímco osob s poruchami osobnosti je mezi zločinci zhruba 80 procent. „Pro mě je to další důkaz, že jsme stigma duševní nemoci v Česku ještě neprolomili,“ říká doktorka Holanová. V rozhovoru také potvrdila, že duševně onemocnět může každý a kdykoli. Do ordinace k ní prý chodí většinou lidé s poruchami nálad a depresivními poruchami, přicházejí však i ti, kteří prožijí nějakou stresovou situaci. „Poslední roky pozoruji větší zájem o psychiatrické konzultace, vidím, že se spoluobčané přestávají stydět a bát stigmatu blázna. Případ z Klatov bohužel tento příznivý trend poškozuje,“ lituje psychiatrička.

Příliš mnoho otazníků

Nad údajným konáním primáře Havránka krčí ramen i známý psychiatr Jan Cimický. Podle něj je divné, že o jeho medializovaném „řádění“ nepromluvili včas jeho spolupracovníci. Jestliže je známo, že nějaký jedinec trpí touto chorobou, tak se má podle Cimického pochopitelně léčit a má si toho všimnout i okolí a zasáhnout. „Vždyť kolem něj museli být ještě další lékaři, sestry a staniční sestra a vrchní sestra, neboť jsou součástí týmu. No a jestliže se něco takového mohlo stát v deseti případech, tak mne tady zaráží, že si toho okolí nevšimlo. Jak asi funguje svědomí lidí, kteří nad tímto mávli rukou, když viděli, že ty děti jsou v takovémto stavu? To nechápu,“ zdůrazňuje Cimický podivnost případu v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz.

Dalším zarážejícím faktem podle psychiatra je, že Havránek o své nemoci věděl. Kdyby totiž o ní vskutku věděl, tak by musel brát psychofarmaka. „A kdyby bral psychofarmaka, tak by se jeho stav udržoval v rámci určité normy toho, jak lidé fungují, takže by tam byl kontrolní mechanismus,“ dodává Cimický. Navíc se nemoc podle něj nemusí nutně projevovat tím, že někdo někomu fyzicky ubližuje. „Nemyslím si, že by to u něj byla agresivita, byla to spíše urputnost, neboť při mánii jde výrazně o zvýšenou energii.“ Podle něj nutně musí případ posoudit odborná znalecká komise.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.

Vložil: Adina Janovská