Hlavní hrdina zemřel těsně před první klapkou, režisér se bál ostudy, Matušku vyškrtli… Co všechno ještě nevíte o kultovním seriálu Chalupáři

Foto: ČT

Popisek: Josef Kemr a Jiří Sovák k sobě během natáčení hledali cestu stejně krkolomně jako seriálový Evžen Huml s Bohoušem Císařem

Režisér se bál, že to bude propadák, nakonec se z Chalupářů stal kultovní seriál. Jeho vznik před čtyřiceti lety doprovázela řada průšvihů, které projekt málem pohřbily, ještě než vůbec začalo natáčení.

S blížícím se létem se znovu a znovu vracejí na naše obrazovky a každoročně je diváci sledují se stejnou chutí. Kdo by nemiloval mimořádnou, neustále se navzájem popichující dvojici – věčně brblajícího, prudérního revizora na penzi Evžena Humla a jeho svérázného podnájemníka, všeuměla a vášnivého milovníka kdejakého starého harampádí Bohouše Císaře. Ze seriálové znělky Když máš v chalupě orchestrion, kterou složil Luboš Fišer a otextoval Zdeněk Borovec, se rázem stal nesmrtelný hit, který jsme si ale později museli odpustit. Nebýt tak obrovské popularity projektu, skončil by projekt v roce 1986 po emigraci Waldemara Matušky nejspíš v trezoru. Divák si to ale nechtěl nechat líbit, a tak nakonec znělka zůstala, jenom Matuškův hlas musel pryč.

Slavný hit najdete tady:

Takovou sr---u ani nechtěl točit

Příhody cholerického důchodce, který koupí na vesnici chalupu i s nájemníkem – když režisér František Filip vzal scénář Františka Vlčka a Václava Pavla Borovičky poprvé do ruky, udělalo se mu tak trochu ‘šoufl‘. Dějová linie mu připadala příliš jednoduchá a prvoplánová, jako laciné spotřební zboží, a navzdory neuvěřitelné úspěšnosti projektu trvá na svém názoru stále. „Do Chalupářů se mi tenkrát fakt nechtělo a troufám si tvrdit, že jsem se tehdy nemýlil, i když se za své tehdejší pochyby dodatečně kaju,“ svěřil se po letech serveru Ahaonline.cz.

Režisér František Filip považoval scénář za obrovský průšvih

„Kdyby mi někdo řekl, že se z toho jednou stane takový fenomén, poklepal bych si na čelo. Příhody jednoduchoučké, veselé, kolegiální, žertovné, většinou s happy endem. Říkám pohádečka, ale vážně jsem myslel, že to nebude lidi moc zajímat,“ dodal režisér. Jeho pochybnosti ještě umocňoval gigantický rozpočet – každý z jedenácti dílů se natáčel plných deset dní a celková ‘útrata‘ přesáhla 12 milionů korun, což byla v polovině sedmdesátých let částka téměř nepředstavitelná.

Průšvih s hlavním hrdinou

Největší malér čekal režiséra a produkci ještě dřív, než vůbec padla první klapka – necelé tři měsíce předtím totiž náhle zemřel představitel hlavního hrdiny Jaroslav Marvan, kterému byla role Evžena Humla psána 'na tělo'. I když s legendárním hercem bývala prý v posledních letech jeho života velmi obtížná práce, protože si jen velmi obtížně dokázal zapamatovat text a byl čím dál nerudnější, duchovní otci Chalupářů se nechtěli vzdát myšlenky, že by návratem komického dua Marvan-Kemr projekt navázal na milované komedie z 50. let Dovolená s Andělem a Anděl na horách. Nezbylo jim však nic jiného než na poslední chvíli rychle najít nového představitele hlavního hrdiny.

Jiří Sovák a Josef Kemr při natáčení

Nejprve dostal nabídku Jan Pivec, jeho zdravotní stav byl ale už v té době tak vážný, že by velký pracovní nápor neustál. Šuškalo se však, že režisér Filip Pivce prostě nechtěl. Nakonec padla volba na Jiřího Sováka, tomu se ale do projektu zpočátku ani trochu nechtělo. „Byl zaražený, že jeho partnerem bude Kemr. Doslova se toho zalekl,“ prozradil Filip. „Bál se, že to asi nepůjde dohromady. Byly rozdílné typy, ale ve výsledku to hodilo svoje. Oba dva byli špičkoví.“ Zpočátku si Sovák s Kemrem opravdu moc nesedli, a tak cestu k sobě hledali hodně složitě. Projektu to ale paradoxně spíš pomohlo, než ublížilo. „Byli jsme každý úplně z jiného těsta. Kemr navíc počítal s tím, že tam bude hrát s Marvanem, na kterého už byl zvyklý. Řekl bych to takhle, nehledali jsme se, ale našli,“ vysvětlil později Sovák.

Jiří Sovák s Františkem Filipovským na dvoře - rekvizitáři vyhlédnutou chalupu trochu 'poničili',
aby odpovídala scénáři

Repliky se rodily na place

Jiří Sovák pojal svého Evžena Humla velmi svérázně, koneckonců jako všechny své postavy. Role prudérního bývalého revizora mu vyloženě sedla. „Hrál tam opravdu sám sebe,“ přiznala jeho životní láska, manželka Andulka. „Navíc spoustu replik a hlášek si sám vymyslel a vznikly přímo na místě. Třeba že v Indii mají plechový děti. To jak slyším, tak jdu k zemi,“ dodala. Jeho parťák Kemr dával zabrat nejen Sovákovi, ale i celému štábu a vesnici. Byl totiž stejný kutil a všeuměl jako seriálový Bohouš, a tak využíval každou volnou chvilku, aby prošmejdil kdejaký kout, a objevoval neuvěřitelné poklady. Řidiči se prý denně děsili, co zase večer přitáhne. Jednou dokonce vezl televizním taxíkem z Višňové do Prahy starý trakař.

Natáčení se musela přizpůsobit celá vesnice

Sovák mu ale nezůstal nic dlužný, pro změnu odmítal sundat svou oblíbenou rádiovku. Neochotně se jí nakonec vzdal pouze jedinkrát, když v posledním dílu vyrazil do historického Karolina na promoci seriálového vnuka Slávka. Zatímco v seriálu se Evžen Huml proměnil v největšího Slávkova zastánce, ve skutečnosti byly jeho vztahy s vlastním synem Jiřím Schmitzerem, který Slávka hrál, na bodu mrazu.

Natáčení si užívala celá vesnice

Televizní vesnice Třešňová se ve skutečnosti jmenuje Višňová. Najdeme ji na Příbramsku a její obyvatelé na natáčení dodnes vzpomínají. Filmařům se totiž musel přizpůsobit každodenní chod v obci, například když jela kamera, nesměli štěkat psi a jezdit traktory. Ve Višňové se natáčely pouze exteriéry. Humlovu chalupu rekvizitáři trochu ‘poničili‘, aby odpovídala jejich představě mírně zanedbaného vesnického domku, například drátěný plot vyměnili za dřevěný. V seriálu je také autobusová zastávka v místech, kde ve skutečnosti nikdy nebyla. V místním hostinci měli herci maskérnu a catering.

Obec Višňová leží na Příbramsku, v romantickém údolí říčky Kocáby. Její dominantou je kostel sv. Kateřiny.

V komparzu bylo potřeba hodně lidí, a tak obzvlášť mladí toho zpočátku zneužívali. Ráno se zapsali, pak utekli k rybníku a večer si zašli pro peníze. Produkce na to ale brzy přišla, a pak si zapsané ‘křoví‘ pečlivě hlídala. Do historie obce Višňová se Chalupáři navždy zapsali, v obecní kronice se o něm mimo jiné píše: „Díky televiznímu seriálu a četným novinářským článkům zastavují se v naší obci auta i autokary, aby si lidé znovu prohlédli na vlastní oči obec, se kterou se setkali na televizních obrazovkách a na stránkách novin.“

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.

Vložil: Adina Janovská