Na hornickém Příbramsku se vařila černá omáčka, se zeleninou, sušenými švestkami a perníkem. Tradice středočeských Vánoc. Český poutník
24.12.2019
Foto: René Flášar
Popisek: Příbramské jesličky
FOTOGALERIE Dnešní středočeské putování bude trochu netradiční, ale vzhledem k předvánočnímu času vlastně stylové. Podíváme se, jaké byly a jaké jsou vánoční zvyky na Příbramsku a na takzvané České Sibiři.
Příbramsko bylo už v 17. století známé jako řezbářský ‘ráj‘. Ke zdejším Vánocům tak neodmyslitelně od té doby patří jesličky a různé vyřezávané betlémy. Dřevěné jesličky bývaly postupem času v každé hornické chalupě. Horníci do betlémů často zařazovali i své doly. Dochovaný je například model Anenského dolu z počátku dvacátého století, který představuje díky elektrickému pohonu v akci všechny postavičky horníků, pomocníků i jedoucí vozíky a poťouchlé permoníky.
Štědrovečerní lahůdky
Nejen betlémy patřily k tradicím Vánoc. Neméně důležité byly kulinářské lahůdky. Ještě dnešní osmdesátníci, potomci rodáků z hornických chalup v Podlesí a na Březových Horách v Příbrami vzpomínají, jak se tady hodovalo na Štědrý den. V ošatkách byla jablíčka, vlašské ořechy a křížaly. K večeři byl kuba, jídlo z vařených krup, hub, česneku, sádla a cibulky. Pak následovala černá omáčka. Ta se ve zdejších chalupách připravovala prakticky celý podzim. Nejdřív bylo třeba připravit sirup z řepy, nasušit švestky a uvařit povidla. Stejně tak jako byl pro hornickou rodinu obřadem Štědrý večer, bylo obřadem také vaření černé omáčky. Základem do hrnce byla kořenová zelenina, bobkový list a nové koření, k tomu se po uvaření přidaly sušené uvařené švestky, rozinky a mandle, omáčka se zahustila nastrouhaným perníkem a řepným sirupem. Potom se polévka zalila asi půl litrem černého piva, a nakonec se daly v omáčce uvařit kousky ryby. K omáčce se přikusovala vánočka. Pak se jedly vdolky, které hospodyně pekly na kamnech, pomazané švestkovými povidly a sypané nastrouhaných perníkem.
Pochoutka pro bohaté
Lahůdkovou sladkostí, kterou si ale mohli dovolit jen zámožnější rodiny, byla takzvaná pracharanda, což byly vyloupané vlašské ořechy roztlučené v hmoždíři spolu s cukrem. K tomu všemu se pilo pivo a punč. Ke koloritu podlesského a březohorského Štědrého večera patřili i pastýři a koledníci a půlnoční mše, které se sloužily na Březových horách vždy o půlnoci hned ve dvou kostelích, jednak v prokopském, ale také v kostele sv. Vojtěcha.
Česká mše vánoční ve Starém Rožmitále
S velkou úctou udržují do současné doby ve Starém Rožmitále jedinečnou tradici svého kantora Jakuba Jana Ryby, regenschoriho ve zdejším kostele Povýšení svatého Kříže, autora České mše vánoční. Jeho slavná skladba poprvé zazněla pod klenbou tohoto venkovského kostelíka na Štědrý den roku 1796. Její provedení ve zdejším chrámovém prostoru je vždycky neobyčejným zážitkem dodnes. Nejpůsobivější je zcela jistě na Štědrý večer, když zpěv doprovázejí varhany, na které hrával sám autor, který svůj život nakonec ukončil sebevraždou v lese nedaleko Rožmitálu pod Třemšínem.
Perník se šířil z Prahy až na Sibiř
K vánočním svátkům neodmyslitelně patří i perník. Původ perníkového těsta můžeme u nás hledat u pražských pekařů, kteří pekli nejprve medové calty, do kterých začali přidávat koření, čímž postupně vzniklo perníkové těsto. Prvně se perník podával v roce 1335 při trutnovském posvícení. V Kutné Hoře si mohly hospodyně koupit perník na vánoční stůl již v roce 1480, kdy je prvně připomínán společný cech mlynářský, pekařský, perníkářský a koláčnický. Na Českou Sibiř, oblast kolem Miličína na Benešovsku, se perník dostal kolem roku 1500 a postupně patřil k tradičním vánočním ozdobám a pochoutkám v celé oblasti.
Lití olova, aby se znala podoba ženicha
K tradičním zvykům patřilo odjakživa na České Sibiři, ostatně jako v mnoha dalších oblastech naší země, lití olova. Nad plamenem se na kovové lopatce rozžhavil kousek olova a to se potom vlilo do lavoru se studenou vodou. Podle tvarů, které vytvořilo se odhadovala podoba či povolání ženicha, který si přijde do chalupy pro nevěstu.
Koledy pod smrkem
Přestože mnoho tradic vzalo v dnešní konzumní době za své, najdou se i dnes lidé, kteří tradice dodržují, nebo mají i své vlastní. Evžen Drozd, který má u Miličína chalupu, chodí pravidelně na Štědrý den se svými dětmi pod vysoký smrk zpívat koledy a přináší obživu drobnému ptactvu, které tu s námi tráví zimu. „Letos mám trochu strach, v jakém stavu smrk najdeme, ale snad se mu kůrovec vyhnul. Pod strom půjdeme letos již po sedmé a věřím, že tradici zachováme i v letech, kdy už děti budou dospělé,“ říká pětačtyřicetiletý Evžen Drozd.
Házení střevícem
Přes rameno ke dveřím se házel střevíc. Podle toho, kam směřovala jeho špička, se určovalo, zda se dívka příští rok vdá. Pokud směřovala ke dveřím, oznamovala vdavky.
Třesení bezem
Děvčata na venkově třásla bezem a vdala se tam, odkud se ozval psí štěkot.
Pouštění lodiček
V lavoru s vodou se pouštěly lodičky udělané z poloviny skořápek vlašských ořechů, do nichž se pomocí nakapaného vosku připevnily zbytky vánočních svíček, které se zapálily. Podle plavby skořápek se usuzovalo, kdo se bude držet doma (jeho lodička se držela při okraji umyvadla) a kdo se vydá se do světa (jeho lodička doplula do středu umyvadla či dále). Pouštění lodiček mělo ale ještě i jiný výklad: šťastný a dlouhý život čekal toho, jehož svíčka vydržela svítit nejdéle a jehož skořápka se nepotopila.
Krájení jablka
Jablko se přepůlilo nožem napříč a podle tvaru jádřince se usuzovalo zda budou všichni zdraví, či někdo onemocní, nebo zemře. Pokud jádřinec tvořil pěti či vícecípou hvězdu, sešli se všichni za rok ve zdraví. Pokud tvořil kříž, znamenalo to, že někdo z přítomných těžce onemocní, nebo zemře. Zdravé velké jablko poskytovalo záruku dobrého znamení. Krájení jablka mělo ještě jiný význam. Jablko se rozkrájelo podle počtu stolovníků a každý z nich snědl svůj kousek. Tento zvyk poskytoval záruku, že pokud někdo z nich v příštím roce ve světě zabloudil, našel zas cestu domů.
Dělení Vánočních oplatků s medem
Nakonec štědrovečerní večeře nastával rituál dělení vánočních oplatek (podobných hostiím). Potřely se lehce medem a každý člen rodiny dostal jednu oplatku. Potom nastalo dělení od nejstaršího k nejmladšímu. Každý každému podal oplatku a ten si kousek ukousl. Tento zvyk symbolizoval sounáležitost, že se každý s každým rozdělí i o poslední kousíček.
Zvyky u Štědrovečerní večeře
Chystal se o jeden talíř navíc, pro náhodného hosta. Pod talíř se dával zlatý penízek nebo šupinky z kapra pro štěstí a aby byly v příštím roce peníze. Od štědrovečerní večeře se nevstávalo. Vrcholem štědrého večera byla půlnoční mše v kostele, kde se zpívaly koledy.
|

Reportáž vznikla ve spolupráci se Středočeským krajem.
Vložil: René Flášar