Památná lípa a putování vyprahlou křížovou cestou. Jesenice faráře Antonína Lega. Český poutník
26.08.2018
Foto: René Flášar
Popisek: Krajina kolem Jesenice
FOTOGALERIE Ve středních Čechách najdeme celkem tři obce s názvem Jesenice. Při dnešním výletování se zastavíme v té, která se nachází v okrese Příbram, přibližně sedm kilometrů od města Sedlčany.
Žije zde kolem 540 obyvatel a nejstarší dochovaná zmínka o obci je z roku 1400, kdy zde byl farář a ves patřila k blízkému hradu Zvěřinci. Zatímco obec přežila do současnosti, hrad je dnes už jen vzpomínkou v kronikách. Zůstala z něj jen nepatrná zřícenina, která leží uprostřed lesů mimo jakoukoliv značenou cestu.
Z kostela na naučnou stezku
Dominantou Jesenice je kostel Nejsvětější Trojice. Původní gotický kostel ze 14. století byl později rozšířen o chrámovou loď. V roce 1617 byla zvýšena jeho věž a upraven presbytář. Na konci 18. století doznal barokní přestavby a v roce 1884 se dočkal pořízení nového mobiliáře. Při opravě fasády kostela v roce 1914 byly na jeho jižní straně namalovány sluneční hodiny. Před kostelem roste památná lípa malolistá, jejíž stáří je odhadováno na více jak 300 let!
Právě u kostela se napojíme na naučnou stezku Na jesenickou kalvárii, která nás provede zdejší křížovou cestou a nakonec přivede k vyhlídkovému místu na obec a její okolí.
Křížová cesta podle dětí
Počátek vzniku křížové cesty spadá do roku 1836. Cesta je lemována sedmnácti kamennými kříži s obrázky, které zachycují cestu Krista na Kalvárii, jeho ukřižování i zmrtvýchvstání. Postupem času kříže podlehly vlivu počasí. Obnovení se jesenická křížová cesta dočkala v roce 2004. Návrhy obrázků vytvořily děti z jesenické základní školy a na měděný plech je překreslil Zdeněk Šťovíček ze Sedlčan. Kamenné kříže vyrobil kamenosochař Josef Skalický.
Část naučné stezky je také věnována českému knězi a včelaři Antonínu Legovi. Do Jesenice se tento rodák z Rokycan dostal v roce 1883 a zůstal zde až do své smrti v roce 1901. V Jesenici se díky své činorodosti a srdečnosti záhy stal ústřední postavou místního života. Výrazně se podílel na opravách místního kostela Nejsvětější Trojice. Jako zručný amatérský řezbář sám vyřezal některé části kazatelny, opravil boční díly oltáře a křtitelnici, které zde zůstaly do současnosti. Jako vášnivý včelař vysazoval po místní krajině medonosné stromy, především akát. Podílel se také na založení Včelařské jednoty sedlčanské a po dlouhá léta byl jejím předsedou.
Sucho je všude
Naučná stezka vede kolem malého lesního háje, v němž dominantní roli hrají také duby a borovice. Jejich osud po letošním létě ale nebude asi příliš veselý. Velká část z nich usychá. Nezbývá než věřit, že příští roky budou na vláhu vydatnější. Jako ve stepi vypadá i samotný konec křížové cesty a vyhlídkové místo na obec. Tráva žlutá a uschlá, stromy suché, listí na mnoha z nich opadané. Na lavičce pro znavené poutníky lze dnes stěží posedět. Slunce se do ní opírá tak silně, že posezení na ní by bylo jako sednout si do rozpáleného ohniště. Pohledy do okolní krajiny se proto kocháme pouze ve stoje.
Na vyhlídce naše putování končí, zdatní turisté mohou ale pokračovat dál po červené turistické značce až do sedm kilometrů vzdálené Kosovy Hory nebo Sedlčan.

Reportáž vznikla ve spolupráci se Středočeským krajem.
Vložil: René Flášar