Jako by pravdu o věci měli uvázanou doma v chlívku, nebo minimálně četli soudní dokumenty, glosuje advokát Sokol kauzu Nagyová a vysvětluje, co a proč

Foto: TV Prima

Popisek: Prominentní advokát Tomáš Sokol má sice kancelář v Praze, se svou ženou Jitkou ale žijí v rodinném domě v Černošicích.

Advokát Tomáš Sokol se na blogu serveru Aktuálně.cz rozepsal o kauze Jany Nagyové-Nečasové a vojenské rozvědce. Přesněji řečeno, věnuje se komentátorům, kteří o případu psali, aniž o něm věděli něco bližšího, a nakonec otráveně konstatovali, že nikdo nebyl odsouzen. Sokol přitom zavzpomínal i na T. G. Masaryka.

„Mnozí se při tom tvářili, jak by pravdu o věci měli uvázanou doma v chlívku. Nebo minimálně četli soudní dokumenty. Což oboje není možné. Tudíž nešlo o seriózní komentáře nebo dokonce rozbory problému, ale o výron emocí. Nic proti němu. Prý je to z medicínského hlediska lepší, než emoce potlačovat. Asi jen Bůh ale ví, proč se tolik lidí tak strašně namíchne, když někoho nezašijou, ale osvobodí,“ podivoval se Sokol.

Podobný zápal známe i z jiných zemí a při pohledu do historie jej nejednou nalézáme i v české kotlině. Za příklad může posloužit tzv. Hilsneriáda, při níž byl národ přesvědčen, že žid Leopold Hilsner spáchal odporný čin, a když si o tom profesor Masaryk dovolil pochybovat, snesl se hněv i na něj.

Obdobně se komentátoři chovají i dnes v kauze zneužití rozvědky, kterou sám advokát považuje za prkotinu, po níž za nějaký čas ani pes neštěkne. Nerozumí však tomu, jak mohli komentátoři mluvit o případu, u něhož neznají fakta. Spustili vlnu kritiky dokonce ještě dřív, než měli možnost číst písemné vyjádření k rozsudku. Ono vyjádření by přitom mohlo ukázat, že rozhodnutí soudu bylo korektní.

Žalobci i obhájci mohou tvrdit leccos. Rozhoduje soud

Ať tak či tak, všem křiklounům připomíná starou zásadu známou v právu již stovky let, která praví, že je při sebemenších pochybnostech třeba přiklonit se ve pro prospěch obviněného. Je pravda, že státní zástupce Ivo Ištvan v rozhovoru pro deník Právo konstatoval, že se jim podařilo nashromáždit 84 důkazů, které podporují verzi žalobců. Na to má ale Sokol jasnou odpověď.

„Ale je na soudu, aby zvážil, zda se tyto důkazy vztahují k věci, jestli se k ní vztahují zásadním způsobem, tedy mohou ovlivnit rozhodnutí, zda jsou věrohodné atd. Účastník řízení může předložit jeden důkaz a úplně to pro závěr soudu stačí, anebo 1 000 důkazů, které jsou pro jeho argumentaci k ničemu. To je na posouzení soudu, a troufl bych si tvrdit, že v této věci obžaloba zcela určitě nepředložila 84 důkazů, které by usvědčovaly obžalované, případně všechny obžalované. K některým se totiž vůbec nevztahovaly. Zdá se, že tak nějak to viděl i soud,“ poznamenal Sokol.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.          

Vložil: Anička Vančová