Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Volby 2017

Volby 2017

Žhavá část kampaně se blíží

Letošní Karlovy Vary

Letošní Karlovy Vary

Co se dělo na festivalu

Kultura

Kultura

Pojďme se bavit: Je tu hudba, film, knihy, výstavy, nechybí exkluzivní recenze

Životní knockouty

Životní knockouty

Dal vám život ránu na solar? Nejste v tom sami, čtěte skutečné příběhy

Kauza uprchlíci

Kauza uprchlíci

Legální i nelegálni migranti je problém, který hýbe Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě celebrity dobrovolně neřeknou?

Rozhovory

Rozhovory

Politici, umělci, zkrátka každý, kdo má co říci

Advokát Sokol: To mám říct, že toho syčáka nebudu hájit, protože ho nemá rád redaktor? „Psům psí smrt" a hned provaz, tak čemu se pak divíte

25.03.2015
Advokát Sokol: To mám říct, že toho syčáka nebudu hájit, protože ho nemá rád redaktor? „Psům psí smrt a hned provaz, tak čemu se pak divíte

Autor: TV Prima

Popisek: Prominentní advokát Tomáš Sokol má sice kancelář v Praze, se svou ženou Jitkou ale žijí v rodinném domě v Černošicích.

ROZHOVOR Nepochopení role advokátů známého obhájce Tomáše Sokola nepřekvapuje ani nevzrušuje, protože je podle něj sedmdesát procent populace hlupáků, nebo se tak po většinu svého života chovají. „Někteří lidé se nedokáží smířit se svojí představou spravedlnosti, která se v podstatě kryje s lynčem. U nás jsou to pořád děti těch, kteří psali petice „Psům psí smrt“ a dožadovali se pověšení politických vězňů, proč by v tom tedy jejich potomci měli být jiní,“ řekl ParlamentnímListům.cz prezident Unie obhájců k reakcím lidí, kteří mu vyčítají, že obhajuje jen gaunery.

Máte na starosti velmi mediálně sledované kauzy manželů Kottových, bývalého šéfa Vojenského zpravodajství Ondreje Páleníka v případu Nagyová nebo exministryně obrany Vlasty Parkanové, která čelí obvinění z nevýhodného nákupu vojenských letadel Casa. Jak takový nápor zvládáte a jste spokojen s průběhem soudního jednání v těchto kauzách?

Kdyby šlo jen o to, že jsou ty kauzy mediálně sledované, tak v tom není vůbec žádný problém. Kromě toho, že mám tyto viditelné kauzy, mám i hromadu jiných, které musím zvládat. A musím říci, že to zvládám celkem v pohodě, protože mne ta práce baví, což je základ, proto neúpím. Ale děkuji za optání. Případy jsou v různých stádiích. Pokud jde o kauzu manželů Kottových, tam už to pracovně skončilo ve chvíli, kdy jsem přednesl závěrečný návrh.

Svojí závěrečnou řečí jste vyvolal silnou odezvu, když jste odmítl návrh státního zástupce na propadnutí majetku Kottových v hodnotě nejméně 30 milionů korun s odůvodněním, že by z nich takový trest udělal doživotní bezdomovce a asociály.

Řada novinářů ze mě zcela úmyslně udělala idiota, když tvrdili, že se domáhám toho, aby zůstal klientům nějaký „nakradený“ majetek. Já jsem hovořil, a bylo to zřetelné pro ty, kteří tam seděli, proto říkám, že to udělali zlomyslně, o majetku, který klienti zdědili, získali před deseti lety, to znamená prokazatelně v době, která se nedá vůbec nijak spojit s tím, co je jim teď kladeno za vinu. Nicméně ta kauza už skončila, takže už v tomto případě není na čem pracovat.

V dubnu má být v této věci už vynesen konečný verdikt. A jak to vypadá v těch dalších kauzách?

Pokud jde o kauzu tzv. zneužití bezpečnostní služby, jednání je odročeno také na duben. Budou vyslýcháni další svědci, už si pomalu připravuji závěrečnou řeč. Dál o tom nechci hovořit, protože řadu argumentů musím čerpat z toho, co bylo soudu sdělováno jako důvěrné, takže to nemohu veřejně reflektovat. Pokud jde o kauzu paní doktorky Parkanové, pracuji na návrhu na zastavení trestního stíhání, ale ve skutečnosti předpokládám, že bude podána obžaloba, takže je to v takovém klidnějším režimu.

Ovlivnil jednání v případu manželů Kottových fakt, že šlo od počátku o velmi sledovanou kauzu, v níž figuruje nejen jako váš klient bývalý poslanec ODS Petr Kott, ale i bývalý ministr zdravotnictví, exhejtman a exposlanec ČSSD David Rath, i když bude jeho účast projednávána zvlášť?

Samozřejmě vždycky to může asi nějak jednání ovlivnit, ale musím říci, že to není nějak viditelné. Já jsem se jinak s tímto státním zástupcem v jednací síni nesetkal, takže nevím, jak se chová normálně, ale v každém případě jeho chování nevybočuje z mezí toho, co je normální. Nedokážu tudíž posoudit, jestli ho to nějak drobně ovlivnilo, ale určitě ne nijak markantně. Pokud jde o soud, ten se celou dobu chová celou dobu korektně, atmosféra v jednací síni byla velmi pracovní, profesionální. Někdy u soudů dochází k nervozitám, střetům, k tomu tady nedocházelo, bylo to vedeno velmi elegantně. Samozřejmě, jak to dopadne, je jiná věc, ale rozhodně prostředí, v němž se pracovalo, bylo z profesního hlediska přijatelné, nevytvářelo žádnou nervozitu a stres.

V čele justice nyní došlo ke změně. Uvítal jste, že nový ministr spravedlnosti Robert Pelikán pochází stejně jako vy z advokacie? Vkládáte naději v to, že bude podobně pohlížet na některé věci v justici, které advokáti kritizují?

Domnívám se, že by bylo korektní panu ministrovi nechat sto dní bez předpovídání toho, jak se bude chovat, nebýt nějakou sudičkou, která hned na začátku bude předjímat jeho osud. Takže bych počkal a nijak to nekomentoval. Nemyslím, že by mělo nějaký zásadní význam to, že byl nějakou dobu svého života advokátem. Má nějaké úkoly, které jsou jasné, a další uvidíme.

Při jmenování na Pražském hradě hovořil nový ministr o svých prioritách, chce bojovat s insolvenční mafií a s těmi, kdo obchodují s lidskou chudobou. Jsou to i Vaše priority? Nazval byste například vymáhání dluhů jen bojem s lidskou chudobou? Není to někdy i boj s lidskou nezodpovědností? Nebo jak jinak nazvat fakt, že si někdo vezme několik půjček a pak je není schopen splácet?

Řekněme to asi tak: Je to politik, témata jsou nastolena obecně, politicky. On s nimi něco dělat musí, nemůže se tvářit, že to neexistuje. Nemusím si myslet, že to je tak důležité, ale ta témata tady leží. Ministr se musí vypořádat s dlouhodobými stesky na značné nepořádky v rámci insolvenčního řízení. Insolvenčním řízením se věnuji naprosto minimálně, proto se k tomu nechci vyjadřovat generálně, ale pověst, co se v této oblasti děje a co všechno je možné v rámci insolvenčního řízení zažít, je opravdu strašlivá. Ale mám to z druhé ruky, protože my sami se insolvencemi příliš nezabýváme. Pokud jde o rozruch kolem exekutorů, řekl bych, že je daleko větší než samotný problém. V České republice probíhá ročně asi milion exekucí a bude nepochybně probíhat i nadále, prostě proto, že exekuce se nerodí u exekutorů ani na ministerstvu a nikdo to nemůže ovlivnit. To vychází prostě z toho, kolik je pohledávek, které si lidi nadělali. Výraz „obchodování s chudobou“ je politický slogan, ve skutečnosti - pokud se s něčím obchoduje – obchoduje se s pohledávkami, a úplně přesně nevím, co by s tím chtěl pan ministr dělat. Uvidíme. Hovoří se o jakémsi přísnějším dohledu nad exekutory, já jsem z toho vnímal jako jediné trochu stravitelné to, že se bude respektovat vyživovací povinnost povinného a nebude se vést exekuce na tento majetek. Ale i k tomu by se dalo říci, jestli děti věřitele mají mít hlad, zatímco děti dlužníka hlad mít nebudou. To znamená, že se to musí posuzovat případ od případu, ani tady bych nepřesouval váhu na jednu nebo na druhou stranu. U nás jsou momentálně hlasitěji slyšet ochránci dlužníků, ale nutno říci, že v profesním prostředí to všichni vnímají tak, že to je přehnaná ochrana dlužníků a že trpí věřitelé. V právním prostředí, kde se pohybuji, třeba na akci Právnický podzim, bylo toto téma opakovaně otevřeno, se v podstatě všichni shodují v tom, že kampaň na ochranu dlužníků je, lidově řečeno, přepálená.

Nový ministr prohlásil, že chce zlepšit činnost justice, aby vrátil důvěru veřejnosti v soudy. Myslíte si, že je to potřeba, že v současné době justice příliš důvěry nepožívá?

Zvyšování společenského statutu a posilování vážnosti v justici nemůže být nikdy dost, takže to není na škodu. Na druhou stranu si nemyslím, že by justice zrovna momentálně nějak strašlivě trpěla. Myslím si, že přirozený respekt má, že není třeba zachraňovat nějaký tragický stav. Ale proč bychom důvěru v justici neměli posilovat? Proč nedělat opatření k tomu, aby justice působila ještě přesvědčivěji a důstojněji? Proti tomu vůbec nic nemám.

Může tomu pomoci i zřízení soudcovské samosprávy, vytvoření nejvyšší soudcovské rady, nebo by to mělo být spojeno s vyšší odpovědností soudců, protože je mnohdy kritizováno, že soudci jsou jmenováni na doživotí, a nic jim ani v případě nekvalitní práce nehrozí, protože kárná řízení nefungují?

Asi tak polovička, ne-li tři čtvrtina kritických výtek na adresu soudů byla spíš zaviněna neinformovaností kritika než skutečně vážným problémem v oblasti justice. Dokonce bych řekl, že možná ty problémy, které v justici jsou, nejsou zdaleka tak vidět, jako je vytýkáno to, co problémem není. Nicméně myslím, že soudcovská samospráva je skutečně něco, co by stálo za to vyzkoušet. Jsem pro to svěřit soudcům do rukou výkon vnitřní správy. Ale nevím, jestli to v očích veřejnosti nějak posílí důvěryhodnost justice, protože důvěryhodnost je namnoze zpochybňována informacemi v médiích a ty jsou hrubě nepřesné. Takže s tím nemůže udělat nic ani sebelepší samospráva.

A co říkáte návrhům, které se objevují, aby soudci nebyli jmenováni na doživotí, ale na nějakou konkrétní dobu? Přispělo by to k lepší práci soudců, nebo by to naopak snížilo jejich nezávislost?

Jestli chce někdo justici spolehlivě zhavarovat a vrátit ji někdy do roku 1991 a 92, kdy soudci byli hodně nejistí, ať to zkusí. Představa, že by soudce nějak obhajoval svoji existenci, je samozřejmě nutně spojena s otázkou: a proboha před kým? Před těmi, co jsou na ulici, co se rozčilují nad nějakým rozsudkem a chtějí, aby ten rozsudek vypadal jinak? Takže bychom měli čekat, že tři roky před koncem funkčního období bude soudce pravidelně číst noviny a odhadovat, co by se veřejnosti mohlo líbit, aby byl zvolen na dalších deset let? Mně to připadá naprosto absurdní.

Nebo by se snažil zalíbit politikům, kteří by přímo nebo nějak zprostředkovaně o prodloužení jeho funkčního období rozhodovali…

Což je ale totéž, protože politici se chtějí zalíbit lidem, to znamená, že soudce, který by byl na veřejnosti neoblíben u nějakých největších křiklounů, by neměl šanci. Teď to například mohl poznat pan doktor Sváček, který je profesně naprosto v pořádku, ale protože se znelíbil pár hlasitým kritikům, nebyl jmenován do Ústavního soudu. Nic moc se neděje, protože soudcem zůstává, ale kdyby šlo o to, jestli bude, nebo nebude zvolen, tak by to měl zatraceně horké, a to jenom proto, že ho někdo zbytečně očernil. A takhle by to mohlo pokračovat v řadě jiných případů. Ti, kterým nebyly svěřeny děti do péče, by demonstrovali proti soudcům, kteří jim je nesvěřili, ti, kteří dostali tresty, by protestovali proti těm, kteří je odsoudili, ti, kteří by prohráli majetkový spor, by tvrdili, že soudce byl podplacený. A toho by se chytali nejrůznější populisté, vedli by různé kampaně a justici by to spolehlivě torpédovalo a v podstatě zničilo. Takže myslím, že to je naprosto nesmyslný nápad, a lze jen doufat, že ať už se v rámci koalice a opozice děje cokoli, že se politici shodnou, že tuhle blbost neschválí.

Máte stejný názor, i pokud jde o státní zástupce? Ti jsou také jmenováni na časově neomezenou dobu, odvolání jim hrozí, stejně jako soudcům, jen v případě závažného kárného provinění. Připravuje se nový zákon o státním zastupitelství, nový ministr spravedlnosti prohlásil, že už se na jeho podobě shodl s nejvyšším státním zástupcem Pavlem Zemanem, takže už zřejmě zažehnali spor mezi ministerstvem a nejvyšším patrem žalobců. Jaký máte názor na nezávislost žalobců, což je Vaše protistrana v soudním řízení?

Myslím, že rozhodně by neměli být státní zástupci stavěni pod nějakou větší kontrolu veřejnosti. Že by třeba měli být voleni? To ani náhodou ne, protože to by vedlo ke stejným koncům jako v případě soudců. Pokud jde o spor o podobu nového zákona o státním zastupitelství, opakovaně jsem řekl, že mne jeho podstata míjí. Neměl jsem pocit, že by v minulosti byli státní zástupci nějak uzurpováni politickou mocí, že by docházelo k případům, kdy politická moc zasahuje do procesu, aby bylo potřeba něco na stávajícím zákonu měnit. Mají-li státní zástupci za to, že ano, nechť ať si to vybojují, mne to nechává klidným. Nemám pocit, že by mohla nějak zásadně jedna nebo druhá verze zasáhnout do toho, co je z mého pohledu jejich základní rolí, to znamená, co státní zástupce dělá v trestním řízení. Já se na to dívám trochu s pocitem, že je to zbytečná hádka, ale je to jejich boj. Když se shodnou, bude zvolen nějaký systém, ale že by mne nějak vzrušovalo, jak to dopadne, to tedy určitě ne.

Veřejnost, ale někdy i samotní zákonodárci, naposledy například poslanec Úsvitu Radek Rozvoral, vám vytýkají, že obhajujete „grázly“. Setkáváte se často s kritikou, že děláte svou práci, když obhajujete obviněné? Vlastně jste pranýřován tím víc, čím lépe svou práci děláte, čím jste jako obhájce úspěšnější.

Poslance Úsvitu docela chápu, že po tom, co jsem před časem napsal o jejich návrzích zákona na exekutorskou teritorialitu, o mně až do konce života neřeknou dobré slovo. Zarazil mne třeba pan redaktor Hoffman, který mne veřejně vyzýval, abych taky někdy hájil nějaké nevinné, což je ukázka toho, jak lidi dokáží zhloupnout, protože principálně jsou nevinní všichni a já hájím jejich právo na spravedlivý proces. A oni si to nějak spojují, myslí si, že hájím ty lidi z hlediska toho, z čeho jsou viněni a že se za ně nějak stavím. Jestli je soud odsoudí, tak je odsoudí, ale do té chvíle jsou nevinní a musí mít právo na proces se vším, co k němu patří, včetně obhájce. Protože když ho nebudou mít oni, tak se může stát, že ho nebudeme mít ani my. Takže já hájím sebe, svoje právo na to, aby ten proces byl spravedlivý. I když si myslím, že to nebudu potřebovat, ale to člověk nikdy neví. Možná se to někomu nelíbí, nebo ho rozčiluje, že to dělám dobře, ale nedovedu si představit tu druhou alternativu: že si řeknu, tohohle syčáka hájit nebudu, nebo tohohle syčáka budu hájit jen napůl, tebe rovnou udám, protože ty se mi nelíbíš, nebo se nelíbíš nějakému redaktorovi. To nemá řešení, to je hloupost. Psi štěkají a karavana jede dál.

Ale přece jen – nepřekvapuje vás po pětadvaceti letech od změny režimu a přechodu k právnímu státu takové nepochopení role advokacie?

To mě nepřekvapuje, protože tvrdím, že sedmdesát procent populace jsou hlupáci, nebo se tak po většinu svého života chovají. Takže mne to nevzrušuje. Ale kdybych měl hledat širší souvislosti, v Americe byl významným obhájcem Clarence Darrow, hájil také mimo jiné v tom tzv. Opičím procesu, podle kterého natočili film Kdo seje vítr. V jeho životopisech se zmiňuje, že ho půlka národa milovala a druhá nenáviděla, což nechci vztahovat na sebe, že bych byl milován a nenáviděn, jen to dokazuje, že někteří lidé se nedokáží smířit se svojí představou spravedlnosti, která se v podstatě kryje s lynčem. U nás jsou to pořád děti těch, kteří psali petice „Psům psí smrt“ a dožadovali se pověšení politických vězňů, proč by v tom tedy jejich potomci měli být jiní.

Libuše Frantová

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.          

Vložil: Anička Vančová

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace