Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Volby 2017

Volby 2017

Žhavá část kampaně se blíží

Letošní Karlovy Vary

Letošní Karlovy Vary

Co se dělo na festivalu

Kultura

Kultura

Pojďme se bavit: Je tu hudba, film, knihy, výstavy, nechybí exkluzivní recenze

Životní knockouty

Životní knockouty

Dal vám život ránu na solar? Nejste v tom sami, čtěte skutečné příběhy

Kauza uprchlíci

Kauza uprchlíci

Legální i nelegálni migranti je problém, který hýbe Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě celebrity dobrovolně neřeknou?

Rozhovory

Rozhovory

Politici, umělci, zkrátka každý, kdo má co říci

Již čtyřikrát unikla smrti, po bouračce měla zdevastovaný obličej, antidepresiva zobe jak lentilky. Pokaždé ale první dáma české country zase vstala... Tajnosti slavných

14.12.2014
Již čtyřikrát unikla smrti, po bouračce měla zdevastovaný obličej, antidepresiva zobe jak lentilky. Pokaždé ale první dáma české country zase vstala... Tajnosti slavných

Autor: ČT

Popisek: Čtyřikrát jí osud usiloval o život, všechny nástrahy překonala. „Všechny ty situace beru jako varování, zároveň ale cítím, že když jsem to všechno přežila, tak tady mám ještě být,“ říká Věra Martinová, která žije v Černošicích u Prahy.

Málem přišla o svou tvář. Po srážce s autem „spřátelené armády“ měla Věra Martinová úplně zdevastovaný obličej. To byl ale teprve začátek nástrah, jimiž se ji osud pokusil několikrát zabít. S čím vším musela bojovat a co jí dalo sílu žít dál?

S následky vážného zranění obličeje po automobilové nehodě se první dáma české country vyrovnávala dlouho a jen velmi obtížně. Na pódiu byla nejistá, kamery ji mohly zabírat pouze z jedné strany. Teprve před deseti lety ji moderní estetická medicína definitivně zbavila nejhorších jizev. Jenže mezitím jí zákeřný osud uchystal další dramatické zkoušky, pod jejichž tíhou by se leckdo již nedokázal znovu zvednout.

Vyrůstala v přírodě, takže si život v paneláku vůbec neumí představit

Vyrůstala v přírodě, takže si život v paneláku vůbec neumí představit

Osudový dárek

Malá Věruška Šolínová se narodila 2. února 1960 v Opočně, vyrůstala v Dobrušce a první obrysy její budoucnosti se začaly rýsovat již v jejích osmi letech, když dostala první kytaru. Stala se jí osudnou, v oboru kytara vystudovala brněnskou konzervatoř a jejím prvním větším úspěchem na hudební dráze se stalo druhé místo na festivalu Mladá píseň v Jihlavě.

Následovalo první profesionální angažmá v Brně, v Orchestru Gustava Broma, které jí ale vydrželo pouze dva roky. „Gustav Brom začal dělat komponované pořady s Vondráčkovou a Kornem a pro mě už nebylo místo. No a pak přišla v roce 1982 nabídka od Schovanek a stěhovala jsem se do Prahy,“ vysvětlila důvody první velké životní změny před časem v rozhovoru pro Blesk.

S dívčí country kapelou Schovanky

S dívčí country kapelou Schovanky

První útěk před smrtí

S dívčí country skupinou Schovanky vystupovala až do roku 1986. „Každopádně v Praze mě to dost semlelo, bydlela jsem, kde se dalo. Třeba v malém pokojíčku vedle černé hazardní herny, dost často jsem se v noci klepala strachy,“ prozradila. A právě se Schovankami, v dubnu roku 1986, po ní paní Smrt natáhla své spáry poprvé. Pouhých deset dní před doposud nejhorší jadernou havárií opustily Schovanky hotel, stojící jen sedmnáct kilometrů od Černobylu.

Krátce nato se zpěvačka rozhodla Schovanky opustit a vykročit na sólovou dráhu. Už ale pod jménem Věra Martinová, které si sama vybrala z kalendáře křestních jmen. Jako Šolínová to totiž měla v moravské metropoli dost těžké. „Když jsem byla v Brně, tak jsem tím jménem hodně trpěla. Dáte »u« místo »o« a už je to špatně a každý se směje. (Šulín je na Moravě obecně užívaná přezdívka pro penis – pozn. red.) Takže když mi kdysi Karel Vágner řekl, že s tímhle jménem to rozhodně nepůjde, vůbec jsem se nebránila,“ vysvětlila.

S vlastní kapelou Gram začala vystupovat v roce 1987

S vlastní kapelou Gram začala vystupovat v roce 1987

Nedbalost druhých ji připravila o tvář

Popularitu „první dámy české country music“ jí přinesly písničky „Malý dům nad skálou“, „Až na vrcholky hor“, „Dala jsem lásku řekám“ i debutové album „Dál jen vejdi“. V druhé polovině 80. let její pěvecká kariéra strmě stoupala a v roce 1987 založila vlastní country kapelu Gram. „Patří vám celý svět, ale pak se stane strašná věc, kdy se vám během okamžiku obrátí život naruby,“ vzpomíná zpěvačka. Při nočním návratu z vystoupení se vůz, řízený jejím manažerem, srazil s neosvětleným obrněným transportérem sovětské armády.

„Jediný, co si pamatuju, je, že jsem nemohla ven z auta. Měla jsem zakrvavené ruce, bouchala na okno a ti Rusáci tam kolem jen stáli a čuměli. Až pán, co jel kolem v náklaďáku, mi pomohl ven,“ popsala v rozhovoru nejhorší okamžiky svého života. S těžkým zraněním obličeje a oka ji převezla záchranka do nemocnice v Litomyšli, kde jí oko zachránili. Pak ji převezli do pražské motolské nemocnice, později se léčila ještě na plastické chirurgii v Brně. Když si plně uvědomila, co se stalo a jak strašně má poničený obličej, měla pocit, že s muzikou je navždy konec. V tu chvíli ani nechtěla žít. Při plastické operaci jí doktoři odstranili nejhorší jizvy, hodně jich však ještě zůstalo, na tváři i na duši.

S manželem, perkusistou Jaroslavem Petráskem, dokonce společně i patnáct let vystupovali, takže spolu byli 24 hodin denně

S manželem, perkusistou Jaroslavem Petráskem, dokonce společně i patnáct let vystupovali,
takže spolu byli 24 hodin denně

Jak se rodí deprese

Tragédie byla tím větší, že samozřejmou součástí její profese byl právě vzhled, a tak ani není divu, že se po bouračce u ní poprvé projevily deprese. „Bylo toho tehdy na mě moc. Měla jsem mnoho práce, málo spánku, neshody s manažerem a do toho následky z nehody,“ přiznala otevřeně a dodala: „Už léta beru antidepresiva a asi už s nimi dožiju. Je to lepší, než kdybych se stresovala. Holt do sebe cpu nějakou tu chemii, je to menší zlo. Ale třeba to jednou dokážu bez ní.“

Nejúčinnějším kouzlem, které jí pomohlo z nejhoršího, byly dopisy od fanoušků, i díky jejich povzbuzování se ke zpívání vrátila. Následky havárie ale cítila ještě mnoho let a jizvy se staly jejím dlouhodobým traumatem. Každé vystoupení v televizi pro ni znamenalo stres, kamery ji musely zabírat jen z jedné strany, aby následky poranění nebyly tolik znát, musela se stále silně líčit.

S dcerou Anežkou

S dcerou Anežkou

Vrcholná životní zkouška

Znovu se ocitla jen pár stovek metrů od smrti 11. září 2001, kdy byla v okamžiku teroristických útoků na USA sama bez rodiny v New Yorku, nedaleko World Trade Center. Potřetí tedy unikla, a tak si pro ni osud přichystal další tvrdou zkoušku. O tři roky později na ni zaútočila rakovina prsu. „Vyslechnout si takovou diagnózu bylo samozřejmě hrozné,“ konstatuje Věra a přiznává. „Zachránilo mě samovyšetření prsou, když jsem odhalila bulku a okamžitě šla k lékaři. A nemoc tak zjistili včas. Mnoho žen si to bohužel nechá rozjet, a pak už je pozdě.“

Další útok osudu naprosto převrátil Věřin pohled na život a okolní svět. „Byla to vrcholná životní zkouška. Absolutně jsem se od té doby zklidnila a vůbec se už nezabývám tím, co nemohu ovlivnit. Hrozně se mi ulevilo…“ dodává. Konečně se dokázala psychicky vyrovnat i s jizvami po havárii, které jí navíc lékaři před deseti lety obrousili laserem, takže už nejsou příliš vidět.

Život bez psů si Věra ani její manžel neumějí vůbec představit

Život bez psů si Věra ani její manžel neumějí vůbec představit

Škatulkování nemá ráda

S blížícím se koncem tisíciletí se i díky spolupráci s první dámou našeho folku Pavlínou Jíšovou přiklonila ke komornější a folkově laděné hudbě. Návratem ke kořenům by se pak dala nazvat znovu obnovená spolupráce se Schovankami, jejímž výsledkem byly album Svět je plnej různejch řečí a stejnojmenné koncertní turné v roce 2003.

Příležitostně vystupuje i sólově jen s kytarou, většinou však se svými přáteli a blízkými. Bicí v této sestavě hraje její manžel, vokály zpívá její sestra Lenka Slavíková, na baskytaru hraje Alexej Charvát a na housle a kytaru Luděk Lerst. „Nemám ráda škatulkování, nepovažuji se vyloženě za country zpěvačku, líbí se mi šanson, blues i folk. Chci, aby moje písničky měly melodii, text, který něco říká, a kam to kdo chce řadit, to je mi úplně jedno,“ říká. Vyšlo jí celkem jedenáct desek, z nichž je několik zlatých a jedna platinová, a v posledních letech se stala hvězdou mnoha letních folkových festivalů.

Občas vystupuje i sama, jenom s kytarou, a v posledních letech se stala hvězdou folkových festivalů

Občas vystupuje i sama, jenom s kytarou, a v posledních letech se stala hvězdou folkových festivalů

Musela přeřadit na nižší rychlost

Věra Martinová je podruhé vdaná. Poprvé řekla ‘ano‘ v osmadvaceti letech jistému produkčnímu z televize. „Hecovali jsme se, že se nikdo nechceme nikdy vdávat ani ženit, až jsme se z hecu vzali. A vydrželo nám to dva roky,“ přiznává dlouho tajené manželství. „On je strašně bezvadnej, dodnes jsme kamarádi, ale já to tehdy nedokázala docenit.“ Rozvedli se, poté co poznala bubeníka Jaroslava Petráska, s nímž žije již téměř tři desetiletí a má s ním jednadvacetiletou dceru Anežku.

V současnosti bydlí v domě za Prahou, kde chová psy. K jejím zálibám patří literatura, tenis, příroda, lyžování a především malování olejů. Věnuje se i filmování, natočila cestopis o Austrálii a Novém Zélandu. V hektickém životním stylu výrazně přibrzdila, poté co její vyčerpaný organismus vyslal varovné signály v podobě únavového syndromu a bolestí páteře, a dodává: „Všechny ty situace beru jako varování, zároveň ale cítím, že když jsem to všechno přežila, tak tady mám ještě být.“

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.

Vložil: Adina Janovská

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace