Ach jo, Lanďák zemřel. Jako jediný současný český herec uspěl i v zahraničí. Neuvěříte, co udělal, když ztratil síťovku
11.10.2014
Foto: archiv
Popisek: Herec, dramatik, bývalý disident a signatář Charty 77 Pavel Landovský zemřel v pátek 10. října ve věku 78 let. Na snímku v dokumentu Hodinový hoteliér. Herec žil poslední léta ve své chaloupce v Kytíně u Mníšku pod Brdy.
EXKLUZIVNĚ Jestli byl někdo na české umělecké scéně nepřehlédnutelný a nenapodobitelný, tak to byl Pavel Landovský. Popularitu si nezískal žádnými estrádami ani talkshow, ale svým mimořádným hereckým talentem. Nelze ale opomenout, že byl také úspěšným dramatikem a odvážným disidentem, jehož totalitní režim doslova vykopl za hranice. A v neposlední byl opravdovým bohémem, jehož vylomeniny se dodnes tradují.
Všechno zlé je k něčemu dobré a díky tomu, že se komunisté potřebovali nesmírně populárního herce a nepohodlného politického aktivisty zbavit, dočkal se kariéry i v zahraničí. A uspěl rovnou v jednom z nejlepších evropských divadel, ve vídeňském Burgtheateru. V této souvislosti stojí za to připomenout, že se několikrát marně pokoušel o přijetí na DAMU. A tak se začal protloukat oblastními divadly jako elév, jedním z prvních bylo šumperské. Zde o něm kolovala řada neuvěřitelných historek, jednu z nich nám vyprávěla bývalá elévka tohoto divadla Hanka. „Pavel Landovský byl samozřejmě neuvěřitelný bohém, který se rád napil a někde se pak zapomněl. Naše rekvizitářka ho jednou bezelstně poslala se síťovkou na nákup rekvizit. Jenže Pavel peníze propil a síťovku ztratil. Peníze mu paní rekvizitářka odpustila, ale síťovku ne. Trvala na tom, že ji musí vrátit. A tak Pavel sedl a novou jí vlastnoručně uháčkoval.“
Jako utrženej ze šibenice
To je ale ve srovnání se skutečnými průšvihy, které během svého života natropil, jenom roztomilá epizodka. Jak sám Landovský přiznává, slovo průšvihář je příliš slabé. „Byl jsem jako utrženej ze šibenice.“ Ostatně upřímnost byla jednou z jeho hlavních vlastností, i když mu a jeho blízkým způsobila spoustu problémů. O svém životě netajil snad vůbec nic. A také o životě svých kamarádů. K těm nejbližším dlouho patřil Václav Havel. A nebyl by to Landovský, kdyby se nahlas nechvástal: „S Havlem jsme chodili za děvkama.“ Dnes už ostatně není žádným tajemstvím, že oba měli velkou slabost pro ženy.
Konečně majorem
Po Šumperku řádil ještě v Pardubicích a Klatovech, aby se nakonec uchytil v legendárním Činoherním klubu. Zde už předvedl svůj talent naplno a vzápětí dostával také jednu filmovou roli za druhou. Těžko říci, ve které byl lepší, zda ve způsobu, jakým zahrál Utrpení mladého Boháčka nebo jako falešný řecký dirigent ve skvostné dramatizaci Kunderovy povídky Já truchlivý Bůh. Mnozí jej zase milují kvůli Terazkymu v Černých baronech. Jeho role se stala natolik populární, že jej bývalý ministr obrany Vlastimil Picek loni symbolicky povýšil do funkce majora. Tak jako ve všech ostatních případech i na vojně byl totiž Lanďák buřič a v jeho vojenských záznamech prý stálo: „Nepovyšovat!“ Povýšení se tak dočkal teprve rok před svou smrtí.
Nesnesitelná lehkost bytí
Jako jeden z mála našich současných herců se uchytil také v zahraničních filmech, nepřehlédnutelnou postavu Pavla zahrál v Nesnesitelné lehkosti bytí. Zde se mohl pohybovat ve společnosti takových hvězd, jakými jsou Daniel Day-Lewis, Juliette Binoche, Lena Olin či Daniel Olbrychski.
On sám byl pro mnohé, především své nejbližší okolí, nesnesitelným partnerem, pro většinu z nás však navždy zůstane až nesnesitelně dobrým hercem, který vytvořil nenapodobitelné filmové i divadelní kreace.
Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na ');.
Vložil: Adéla Hofmanová