Mystická Okoř jako energetická lázeň. Záhady života

Foto: Se svolením Středočeské centrály cestovního ruchu

Popisek: Zřícenina hradu Okoř, stojící na skále v údolí Zákolanského potoka, je jedním z nejnáročněji provedených šlechtických hradů v Čechách

Ať k Okoři přijíždíte z jakékoliv strany, hrad, kterým je obec tolik proslavená, dlouho neuvidíte. Ale pokud se dostanete až do centra obce, vynoří se přímo před vámi jakoby odnikud kamenné torzo hradní věže v celé své kráse, něžně posazené na drobně vyvýšeném skalním pahorku.

A právě v tu chvíli vás začne přímo magicky přitahovat zvláštní energie, kterou je celá Okoř prostoupena. Pozorné návštěvníky obvykle napadá při pohledu na tento středověký skvost spousta otázek: Proč hrad stojí zcela nezvykle v údolí? Proč ho stavěl pražský měšťan, a ne šlechtic, jak tehdy bývalo zvykem? K jakému účelu byl hrad vybudován? A kde se vzala kaple, která byla do skály zbudována ještě dříve než hrad? Kolik tajemství skrývají kamenně zbytky zdí? Opravdu je tady někde uschován poklad obrovské hodnoty? Pojďme teď na chvíli propadnout kouzlu tohoto překrásného místa a poodhalme některá tajemství, jimiž je hrad obklopen.

Bílá paní prý dodnes nedošla klidu

Když vstoupíte do hradu poprvé, zřejmě vás překvapí jeho rozlehlost. Aby také ne, vždyť Okoř je největší hradní zříceninou v okolí Prahy. Ale já mám pro vás ještě jeden tip. Pokud chcete vidět hrad z úplně jiné perspektivy, vystoupejte po úzké strmé pěšince proti mlýnu pod hradem na Vysokou skálu, odkud je krásný výhled nejen na hrad, ale i na celé okolí.

Kousek od Vysoké skály leží skála ve tvaru podkovy, která kdysi bývala první obrannou linií hradu. V dávných dobách tudy vedla jediná přístupová cesta na hrad, která končila u padacího mostu. Podkova byla odedávna oblíbeným místem trampů, kteří tam trávili kouzelné letní noci pod hvězdným nebem. „Na Okoř je cesta, jako žádná ze sta,“ zpívá se, a určitě oprávněně, v oblíbené trampské písni, která se zmiňuje o Bílé paní. Vnímavější jedinci tvrdí, že v noci je možné takovou bytost spatřit, jak smutně chodí po hradbách a zoufale někoho hledá. Koho a proč? Odpovědi můžeme najít v jedné staré pověsti.

Na hradě Okoři prý kdysi žil rytíř Suchorád, který měl překrásnou dceru Juliánu. Otec ale na ni velice žárlil a přísně ji na hradě střežil. I přes veškeré zákazy se však Juliána zamilovala do mladšího syna mlynáře ze mlýna v podhradí Vnislava. Utíkala z hradu a s milým se tajně scházela. Když se to Suchorád dozvěděl, nesmírně ho to pobouřilo a nechal svou dceru za trest vsadit do vězení. Jenže to lásku milenců nemohlo ohrozit. Vnislav vylomil mříž v okénku a s Juliánou utíkali směrem k Tuchoměřicím. Když se to Suchorád dozvěděl, popadl meč, rozjel se za nimi a ve své zlobě oba milence zabil.

Psali jsme

I v České republice najdeme děsivé brány do nicoty. Záhady života

Láska až za hrob

Říká se, že Bílá paní je duch Juliány, která i po smrti marně hledá muže, jehož tolik milovala. S Okoří ale není spojena jen pověst o Bílé paní. Učitel Karel Procházka do svých zápisků zaznamenal, že 21. července 1675 spatřilo dvanáctileté děvče v oknech uzamčené okořské hradní kaple zázračné zjevení, tajemnou postavu ženy v červeném rouše. Považovali ji za patronku hradní kaple, sv. Máří Magdalénu.

Mnoho pověstí také hovoří o zdejších nekonečných podzemních chodbách, ve kterých se skrývají poklady nedozírné hodnoty. Před mnoha lety se stalo, že se do jedné takové chodby propadl traktorista i s traktorem, když oral pole kousek za Okoří. Říká se, že z Okoře vede sedmero chodeb. Kudy vedly, se prý dříve poznalo podle božích muk, která zároveň sloužila jako větrací otvory. Jedna chodba údajně vedla na Buštěhrad, jedna do Tuchoměřic, další do Statenic a Noutonic. Existuje však mnoho jiných hypotéz, kam všude by labyrint pod Okoří mohl vést.

Nečekané odhalení

Připomeňme si i poměrně známou příhodu z roku 1936, kdy se místní majitel domu rozhodl na svém pozemku vybudovat sklep. Objednal si zedníka a začali kopat ve stráni. Po dvou dnech práce došlo k propadu země a před nimi se otevřela díra. Když do díry vstoupili, zjistili, že se asi jedná o hradní chodbu, která směřuje směrem k Noutonicím. Oba muži se rozhodli vypátrat, kam chodba vede.

Ušli v ní asi 150 metrů, dál se však nedostali, protože byla zasypaná. Zedník později tvrdil, že chodba byla tak veliká, že by tam projel kůň i s kočárem. Sloužily tyto chodby jen jako únikové východy z hradu, nebo měly i jiný význam? Tak to je další okořské tajemství.

Psali jsme

Seriál Záhadné případy – jak to bylo doopravdy. Záhady života

Nářky ze hřbitova

Nedaleko Okoře je i pověstný hřbitov v obci Noutonice. Vyprávějí se o něm strašidelné příběhy, naznačující nadměrný výskyt paranormálních jevů. Internetové diskuze jsou plné vzrušujících příběhů. Návštěvníci, kteří už se v noci vydali na dobrodružnou cestu za zdejší hřbitovní zdi, popisují, že byli svědky zhmotňování zvláštních mlhovinových útvarů. Jakoby pronásledovaly každého, kdo na hřbitov nepřichází s úctou a respektem. Údajně se zde čas od času hýbou náhrobky a je zde možné slyšet různé zvuky ze záhrobí – šepot, smích, dětský pláč i nářky mrtvých.

Podle těch, kteří toužili místní duchy vyfotografovat, tam často dochází k náhlým a nepochopitelným poruchám techniky, a na fotografiích se posléze objevují zvláštní siluety a pozoruhodné úkazy. Pohybující se stíny, které je prý někdy možné spatřit mezi hroby, nahánějí strach i místním, kteří o tom, že není se hřbitovem něco v pořádku, vědí své.

Zatím nejpřesvědčivější svědectví ale přinesla parta dobrodruhů, kteří se rozhodli noční rej duchů monitorovat prostřednictvím několika termokamer. A i když zaznamenali několik zvláštností, které si neokázali nijak vysvětlit, včetně krátkodobých znatelných úbytků teploty a slabě namodralé záře nad hřbitovem, svou misi nedokončili. Místo se zdálo vůči nim být tak nepřátelské, že svému strachu nedokázali čelit a ze hřbitova utekli.

Psali jsme

Zázračné rodinné konstelace aneb Nechte se vést svou intuicí. Záhady života

Energetická lázeň

Vraťme se ale k Okoři, která je silným energetickým místem. Nejsilněji se tato pozitivní energie projevuje na louce pod hradem, zejména v části mezi brankami, a pak v hradní věži (původně kapli). Tam je dokonce energie cítit tak intenzivně, že ji dokáže vnímat většina návštěvníků. Přijeďte se přesvědčit sami. Až si prohlédnete hrad a blízké okolí, položte se na louku, zavřete oči a odpočívejte. Budete sami překvapeni, jak dobře se tady i po krátkém odpočinku budete cítit.

Lenka Kristofovičová

Převzato z časopisu Záhady života

Vložil: Redaktor KL