Tiché údolí plné letadel, které miloval Mikoláš Aleš. Český poutník

07.10.2018

Foto: René Flášar

Popisek: Tiché údolí

FOTOGALERIE Na dnešní středočeské putování se vydávám do Roztok u Prahy. Tedy, ony jsou to vlastně jen Roztoky, přídomek u Prahy má jen železniční zastávka. Cílem je mi zdejší zámek a romantické Tiché údolí s inspirativní Alšovou vyhlídkou.

Od nádražní stanice se vydávám k nedaleko stojícímu zámku. Původně se jednalo o gotickou vodní tvrz, která byla ale v roce 1565 přestavěna na renesanční zámek. Současně byly vybudovány arkády a společenský sál. O necelých sto let později byl ale zámek zpustošen saskými vojáky. V roce 1638 proto provedl Karel z Lichtenštejna velkou rekonstrukci a zámek dostal barokního ducha.

O vystavování

Dnes na zámku sídlí Středočeské muzeum v Roztokách. Pro návštěvníky jsou v něm připraveny dvě dlouhodobé expozice "Vrchnostenská správa panství aneb jak bydlel a úřadoval pan správce" a "Život v letovisku aneb jak se jezdilo do Roztok na letní byt". Pod správu muzea patří také Ateliér Zdenky Braunerové a nedaleký Braunerův mlýn.

Chátrající Maxmiliánka

Opouštím areál zámku a po modré značce mířím k Tichému údolí. Na jeho začátku stojí bývalá výletní restaurace Maxmiliánka. No stojí, spíše se jedná o ruiny kdysi vyhlášeného místa místních i přespolních návštěvníků. Restaurace na začátku Tichého údolí v Roztokách u Prahy byla pojmenována podle Maxmiliána I. Mexického, bratra rakouského císaře Františka Josefa I.

Restaurace sloužila turistům, ale scházeli se zde také velmi významní lidé. Od roku 1903 restauraci provozoval uznávaný Karel Šindelář. V roce 1924 byl podle návrhu Antonína Landy postaven dvoupatrový hotel s terasou, restaurací a velkým sálem. Restaurace fungovala až do 90. let 20. století, kdy byla při restitučních řízeních uzavřena. Otevření se už nikdy nedočkala a dnes je v katastrofálním stavu.

Tiché údolí plné letadel

Opouštím toto smutné místo a vstupuji do Tichého údolí. Romantická příroda potěší každého romantika, ale na své si přijdou i milovníci moderní techniky. Každé tři až čtyři minuty vám tu totiž proletí dopravní letadlo prakticky přímo nad hlavou.

Tiché údolí se rozprostírá podél toku Únětického potoka. Je součástí přírodní rezervace Roztocký háj – Tiché údolí. Z odborné informační cedule se dozvídám, že: „Jedná se o krajinářsky hodnotné zalesněné údolí vzácné pro skalní výchozy, smíšené porosty a teplomilná společenstva. Údolí je velmi oblíbené. Prochází jím naučná stezka, cyklostezka i turistická trasa vhodná i pro kočárky.“

Zbytky mlýnů

V Tichém údolí stávaly tři velké mlýny. Do dnešních dnů přežily dva z nich. Spálený a Trojanův. Spálený mlýn, jinak Spáleník, byl postaven v letech 1786 - 87 a sloužil svému účelu jen krátce. V roce 1849 byl přestavěn na továrnu na mýdlo a svíčky. Nyní po několika požárech budova chátrá. Trojanův mlýn byl v minulých desetiletích přestavěn na statek.

Strmý vzestup za neopakovatelným výhledem

Na závěr procházky Tichým údolím, kterým protéká a jeho krásu umocňuje Únětický potok, mě čeká výstup na Alšovu vyhlídku. Strmé stoupání propotí zcela mé tričko, ale výsledek stojí opravdu zato! Plně chápu, proč tohle místo miloval malíř Mikoláš Aleš, podle kterého dostala vyhlídka své místo.

Nad hlavou mi létají letadla mířící na nedalekou Ruzyni, pod sebou mám romantické Únětice a když se otočím zahlédnu i část Prahy s dominantním žižkovským vysílačem. Na Alšově vyhlídce má dnešní cesta končí. Přeji Vám mnoho šťastných kilometrů na cestách a putování ZDAR!