My člověk, my bytost, my lidstvo. U Krause naštěstí říkal, já jsem spokojený, já mám boreliózu. Klus je prostě kocour
29.05.2018
Foto: TV Prima
Popisek: Tomáš Klus u Krause. Tomáš již nežije v Praze, přestěhoval se s rodinou, ženou Tamarou a dětmi, do Mníšku
Herec a zpěvák Tomáš Klus má nespočet fanynek a fanoušků, dost je ale těch, kdo jeho už docela provařené duchovní řeči právě nemusejí a právě kvůli nim se od něho odklání. Jan Kraus, jehož byl Tomáš Klus prvním (a nejslavnějším hostem ve středu 16. Května) vypadal, že nepatří ani do jedné skupiny. Klus v době natáčení pořadu měl jedno výročí. Dvaatřicáté narozeniny, které Jan Kraus využil k předání dortu a mnoha fórům na adresu… Klusova věku.
Tomáš Klus je jedním z nejúspěšnějších českých zpěváků současnosti. S přehledem se mu daří plnit velké sály po celé republice, o jeho cédéčkách lze dokonce prohlásit, že se i prodávají a že je jeho fanoušci jen nestahují. Daří se mu po všech stránkách, lidé kupují i jeho trika, korálky, které prodává a nabízí na internetu… Pořídit si nový dům tak pro něj nebyl problém. To, zda už splatil hypotéku, kterou dříve měl, i když tvrdil, že ji upřímně nenávidí, už neuvedl. Hlavní podle něj je, že změnil místo pobytu, prostě zmizel z Prahy.
Z Prahy do Mníšku
Tomáš Klus se totiž přestěhoval z Prahy do Mníšku pod Brdy. Na Prahu však zcela nezanevřel: „Já jsem byl nadšený ještě ze studijních let s kolegy, ale pak mi začalo chybět to pobývání v lese, já to měl vždycky rád, když jsem byl malý kluk. Teď jsme se přestěhovali k lesu,“ pochvaloval si a dodal s úsměvem: „Jsem spokojený, mám boreliózu. Paní doktorka říkala, že to v dnešní době může být už i od komára, doba pokročila.“
Tomáš i zahrál a zazpíval, vystoupil i se svou partnerkou a matkou jeho dětí Tamarou
Hrál i ve vězení, jako Johnny Cash
Tomáš Klus začal na konci dubna turné po českých věznicích. K tomuto nápadu došel kaplan Blažej Pelán z plzeňské věznice, který koncerty Tomáše Kluse navštěvoval sám velmi rád, a tak zpěváka pozval přímo do kriminálu (nakonec, není to zvláště originální, Johnny Cash nahrál ve vězení jeden ze svých nejslavnějších živáků, At Folsom Prison v roce 1968, ostatně o rok později vznikl ještě At San Quentin). Kaplan si Tomáše nemohl vynachválit: „Je skvělé, že Tomáš Klus vnímá koncertování jako určité poslání. Navíc je i angažovaný, bere si na mušku společenské nešvary a různé zlo. Jeho vzorem byl Karel Kryl. Věznění muži mohou zažít zábavu, ale koncert může vést i k tomu, aby se sami nad sebou zamysleli, a přehodnotili svůj život. Koncerty ve věznici jsou i terapií,“ sdělil serveru iDnes.
Pro Tomáše Kluse bylo koncertování ve vězení velmi emotivní: „To první setkání bylo velmi zatěžující pro celý můj organismus, měl jsem pocit, že jsem si na sebe naložil několikakilový balvan. Pak, když jsem přijel domů. Myslím, že by tam měli jezdit třeba středoškoláci,“ řekl Tomáš Klus Krausovi.
Není jen černá a bílá, prohlédl jsem
Podle Tomáše Kluse rozhodně neplatí, že vězení je třeba malý trest, který nemůže působit odstrašujícím způsobem: „Odnětí svobody je odnětí svobody, je to trest.“ Koncerty na tomto temném místě měly vliv i na něj, prý se změnil: „Mám pocit, že jsem prohlédl, že není jen černá a bílá, že lidé, které máte ze začátku tendenci odsoudit, tak na tom být nemusí. Třeba my jsme byli na závěr v ženské věznici. Tam hrajete paní, která zabila své dítě. Tak si řeknete, to je stvůra a tím to chcete uzavřít. Pak si sednete s ředitelkou věznice, dozvíte se její příběh a zjistíte, že tahle holka byla od malička zneužívaná svým otcem, pak jeho kamarádem, kterého si vzala její maminka, se kterým otěhotněla, na to pak koukáte jinou hlavou. Mně tam došlo, že i já ve svém životě se snažím řešit ty důsledky, záplatovat ty důsledky těch činů, které jsem dělal, a že daleko důležitější je koukat se na ty příčiny. Ať už ve společnosti, nebo sám u sebe, jak člověk prožívá svůj život a pak se snaží narychlo něco změnit, většinou změní to, co změnit nejde, a nehledí na to, co změnit kdysi měl.“
My člověk
Naživo se Tomáš Klus kupodivu ani nepouštěl do nějakých delších duchovních promluv, kterými je právě on tak pověstný. Jeho Facebook je jich totiž plný. Tomáš píše svým typickým jazykem, který může být pro někoho příliš šroubovaný, pro jiného zbytečně vzletný.
Naposledy se třeba vyjadřoval k pravdě: „Každý z nás je stejně velká pravda. My člověk, my bytost, my lidstvo. Ty, Vy, ona, on, ono i já. Naše názory, naše životní příběhy, to, co přinášíme na svět ve formě svých myšlenek, slov a skutků, ona jedinečná, neopakovatelná, mocná - osobitost a autenticita – pravda. Považme, jak málo si jí vážíme, jak moc ji znevažujeme, pochybujeme-li o sobě; považujíc se za nezajímavé, zbytečné, bezhlasé, ošklivé, hloupé, takové, či makové. Nehledejme stávající označení. Neškatulkujme se. Připravujeme se tím o prostor být právě a jedině sebou. Jediní na světě. Tak jak v pravdě jsme!“
Vložil: Michaela Špačková