Vážný problém ji trápí i po půlstoletí. A v poslední době už prý s Helenou vůbec není řeč…
14.01.2018
Foto: repro/ČT
Popisek: Helena Vondráčková
Helena Vondráčková sice oslavila sedmdesátiny už loni, největší koncert své kariéry, ten v O2 areně, se ale rozhodla uspořádat až letos. Při té příležitosti v magazínu MF Dnes zavzpomínala i na své začátky.
Řekli byste, že takový profík, jako je Helena Vondráčková, bojuje s trémou? V rozhovoru pro MF Dnes se svěřuje s tím, že je to stále i její problém. „Bude to znít neuvěřitelně, ale mám ji při každé premiéře, ať je to muzikál, nebo koncert. Naštěstí se u mě projevuje tak, že když po odzpívání pár tónů zjistím, že je všechno v pořádku, hned to ze mě spadne, už mě nabíjí publikum. Ale než na to jeviště vstoupím, srdce mi buší tak, že ho cítím až v hlavě,“ zní její překvapivé svědectví. Nicméně říká, že určitá tréma je prý prospěšná. „Je projevem toho, že ten výkon před publikem berete vážně.“
Profík každým coulem
Ať už má kdokoliv k Heleně jakékoliv připomínky, třeba kvůli popularitě v minulém režimu, jedno jí rozhodně upřít nelze. Je skutečně obrovská profesionálka, což potvrzuje i v rozhovoru. „Poslední týdny je to neustálé učení se textů, zvlášť máte-li v programu novinky. Když někam jedeme, pořád se texty učím, není se mnou řeč.“ Přiznává také, že doma se na přípravu soustředí vždy hůř. „Vzpomínám si na několik projektů, jako byly například koncerty Golden Kids nebo moje sólové věci, jejichž příprava se odehrávala mimo domov a Prahu vůbec. Umožní to naprostou koncentraci, nic a nikdo vás neruší. Ale nejde to vždycky: doma pes, ten chce tohle, ten támhleto, uvařit oběd, do toho přijde pošťák...“ uvádí zpěvačka běžné starosti normálního smrtelníka. Zpívat musela, i když jí zemřel tatínek. „Neustále jsem měla sevřené hrdlo a slzy v očích,“ povzdychla si.
Miluje své povolání
Její úspěšnost u publika jakoby neměla hranice. Je tady od let šedesátých let minulého století, její koncerty si vždy najdou své publikum, byla populární za socialismu i po převratu… Podle ní samotné je to zkrátka tím, že své povolání miluje. „Já už od mládí milovala hudbu, ráda jsem zpívala, několik let jsem hrála na klavír, pohrávala jsem si i s myšlenkou, že budu studovat hru na klavír na konzervatoři. Měla jsem ráda vše, co k hudbě patří – tanec, účastnila jsem se různých soutěží, naučila jsem se sama hrát na kytaru i písničky všech tehdejších hvězd populární hudby. Tohle všechno jsem dělala s obrovským zanícením a láskou,“ popisuje svůj návod, jak se stát hvězdou, která přetrvá desetiletí.
Servis, který dnešní zpěváci nemají
Její začátky jsou spjaté s divadlem Rokoko, kde se prý mnohému naučila. Je jasné, že takovou možnost dnešní začínající zpěváci asi nemají. „Co se týká profesní práce, hodně jsem se naučila v divadle Rokoko, kam jsem přišla jako zpěvačka amatérka a kde o nás bylo postaráno po všech stránkách – měli jsme tenkrát ty nejlepší choreografy, skladatele, textaře, náš ředitel Darek Vostřel nám zařídil nejlepší servis. Přála bych to zažít všem dnešním začínajícím zpěvákům,“ prohlásila.
Kdo ji naučil stepovat?
V osmdesátých letech vytvořila dvojici s Jiřím Kornem, se kterým přinesla do českých zábavných pořadů a na koncerty zajímavý prvek, step. Ten ji naučil český choreograf s nečeským jménem Frank Towen, kterému prý vděčí za mnohé. „Frank Towen bylo jeho umělecké jméno, v šedesátých a sedmdesátých letech nejlepší člověk v oboru, jaký tu byl, jezdil učit step i do ciziny. Ohromně charizmatický člověk s dlouhými bílými vlasy a taky velmi svobodomyslný – kvůli tomu měl taky neustále nějaké potíže s režimem. A byl to on, kdo se mně a Jirkovi Kornovi léta věnoval. Díky němu jsme pak byli v pěvecké Evropě rarita a zároveň špička. A díky tomu nás pak všude zvali.“
Má vůbec ještě smysl nějak Helenu Vondráčkovou představovat? Loni oslavila sedmdesátiny, její elán je ale neutuchající. Méně se možná ví, že její kariéra odstartovala, když v roce 1964 vyhrála talentovou soutěž. Další rok se už proslavila hity Červená řeka a Pátá, nastoupila do Rokoka, kde se seznámila s Martou Kubišovou a Václavem Neckářem. Je vtipné, že ačkoliv měla image roztomilé naivky, Marta Kubišová po letech vzpomínala, že to byla právě Helena, kdo třeba na zájezdech na rozdíl od ní rozhodně na pokoji nezůstával.
Svou dlouholetou kariéru se rozhodla oslavit velkým koncertem v O2 areně. „Řekli jsme si, že když jsem doposud v O2 areně sólově nevystupovala, tak to teď zkusíme,“ prozradila. Loni jí Supraphon vydal také několik alb. „Každé nese své téma – jedno je film a muzikál, další jsme věnovali jako poctu Zdeňku Borovcovi, který mi napsal skoro dvě stě textů, další album byly hity z poslední doby a pak moje začátky – šedesátá léta...“ Kromě toho hraje v muzikálech, zkrátka a dobře nijak nepolevuje. Je možné, že jí elánu do žil vlévá také její mladší manžel Martin Michal, i když sama Helena tvrdí, že se v jejich vztahu cítí být tou mladší spíš ona.
Vložil: Michaela Špačková