Kalousek si video z 'barikády' za rámeček nedá. Hra na revoluci s poslaneckou imunitou v zádech nevyžaduje žádnou odvahu, připomíná k akci během návštěvy čínského prezidenta Ondřej Hejma
12.04.2016
Autor: PL-Martin Kovář
Popisek: Hudebník a publicista Ondřej Hejma
ROZHOVOR „Zdá se, že tahle návštěva byla zatím největším úspěchem Miloše Zemana za celé jeho prezidentské období, a je normální, že v očích jeho odpůrců to všechno vypadá přesně naopak,“ vrací se v rozhovoru ParlamentníchListů.cz hudebník a novinář Ondřej Hejma k návštěvě čínského prezidenta Si Ťin-pchinga v Praze. Podle Hejmy je ale běžné, že kolem návštěvy „operovali“ čínští „vítači“. Jsou to prý profesionálové, a je tak jasné, že dělají svou práci. „Hezké to není, ale přijde mi to lepší než hanobení státních symbolů přijíždějícího hosta,“ říká k tomu Hejma.
Jak se díváte na fakt, že do České republiky nedávno zavítal prezident Čínské lidové republiky Si Ťin-pching? Hlavní roli kolem této návštěvy sehrál prezident Miloš Zeman, do nějž se většina médií obouvá kvůli jeho údajné servilitě vůči Číně, která popravdě lidská práva příliš nehájí. Dost často se přitom pejorativně zdůrazňuje, že Zeman a Si Ťin-pching jsou přátelé, a také že „táhnou provaz jedním směrem“. Myslíte si, že Zeman je po právu v tomto směru kritizován?
Zdá se, že tahle návštěva byla zatím největším úspěchem Miloše Zemana za celé jeho prezidentské období, a je normální, že v očích jeho odpůrců to všechno vypadá přesně naopak. Kde je pravda, to definitivně ukáže až budoucnost. Zeman samozřejmě exhibuje a provokuje jako vždycky, ale vůči Číně se v podstatě chová jako někdo, kdo stojí o perspektivní hospodářské vztahy, protože to je to, oč tu běží. To je něco jiného než servilita. Naše vztahy s Čínou byly vždycky dobré a relativně intenzivní, česká sinologická tradice má kořeny už v meziválečné masarykovské republice a zasloužil se o to mimo jiné i Tomáš Baťa.
Podle mnohých politiků a komentátorů ovšem bylo sporné, co se kolem této návštěvy událo. Hodně lidem totiž vadili „vítači“ s čínskými vlajkami; prý to celé bylo zorganizované čínskou ambasádou a zřejmě i jinými pročínskými organizacemi. Spatřujete i vy v tomto velký problém? Hudebník Michal Prokop mi dokonce řekl, že je mu z toho všeho hodně smutno a dokonce i stydno. Také se stydíte?
Ta skupina dobře vycvičených a instruovaných lidí skutečně působila exoticky, ale mělo to svůj důvod. Číňané už dávno vědí, že jejich reprezentace všude na Západě bude čelit skandalistům, kteří ve své kreativitě bohužel sáhnou i k vandalismu. Miloš Zeman to ostatně zažil, když mu na Hradě vyvěsili trenýrky. Tito čínští „vítači“ jsou profesionálové a dělají svou práci. Hezké to není, ale přijde mi to lepší než hanobení státních symbolů přijíždějícího hosta. A pokud se někdo ptá, jak je něco takového možné, dovolím si upozornit, že obzvlášť v případě takto významných návštěv je zvykem na těch několik dní vyhovět všem bezpečnostním požadavkům země, jejíž vrcholný představitel je právě ve městě. V případě návštěv amerických prezidentů jsem to zažil mnohokrát.
Kromě těch „vítačů“ s čínskými vlajkami ale byli po Praze k vidění i zastánci Tibetu, a ti naopak mávali tibetskými vlajkami. Na pražském Hradčanském náměstí dokonce došlo ke střetu těchto fandů Tibetu s policií. V čele tohoto průvodu byli exministr Michael Kocáb, předseda LES Martin Bursík, a dokonce i předseda TOP 09 a exministr financí Miroslav Kalousek. Kalousek pak přes bariéru vyjednával s policisty. „Já potřebuji projít po této veřejné cestě. Jsem stíhán svými ústavními úkoly a potřebuji projít,“ rozčiloval se Kalousek a přitom se pokoušel prorazit zátarasy. Nebylo od něj takové chování zbytečně kontraproduktivní?
To je ta druhá strana mince. Kdo se chce zastávat Tibetu, ať to dělá. Takhle mediálně exponovaná návštěva, jako byla návštěva čínského prezidenta, je ale také ideální příležitostí pro sebezviditelňování politiků, a tady je třeba jisté obezřetnosti. Něco mi ale říká, že pan Kalousek si to video 'z barikády' za rámeček nedá, ať už je jeho skutečný vztah k Tibetu jakýkoliv. Hra na revoluci s poslaneckou imunitou v zádech vypadá divně, už jen proto, že nevyžaduje žádnou osobní odvahu.
Zajímavé je, že organizátoři této demonstrace teď podávají správní žalobu. Podle médií jsou pod žalobou podepsáni Martin Bursík a jeho manželka Kateřina Jacques. Další lidé prý chystají i podání ústavní stížnosti kvůli porušování ústavních a lidských práv a akademických svobod. Pro demonstraci si prý zamluvili Hradčanské náměstí, ale policie náměstí pro chodce i vozidla z bezpečnostních důvodů uzavřela a demonstranty na ně nevpustila. Organizátoři teď tvrdí, že policie tím porušila ústavně zaručené právo na shromažďování. Co si o tom myslíte?
To je pořád dokola jedno a to samé, viz výše. Udělám cirkus, a když prohraju, tak se odvolám, i když to nemá cenu, hlavně že jsem v novinách. Na místě jsem nebyl a detaily neznám, ale vím, že kdyby někdo podobné triky zkoušel při návštěvě libovolné hlavy západního státu, dopadl by úplně stejně.
O vás je známo, že jste vystudoval filologii – angličtinu a čínštinu. Když jsem o vás hledala další informace, tak jsem našla sedm let starý rozhovor, v němž jste se zmínil, že jste dosud v Číně nebyl a že to musíte napravit. Už jste to napravil? Co vás osobně na Číně jako zemi fascinuje?
Vzhledem k tomu, že jsem v Číně stále ještě nebyl a moje sinologická studia skončila před více než čtyřiceti lety, o fascinaci nemůže být řeč. Snaha o vzájemné pochopení a poznávání se je ale něco, co považuju za normální věc, a čekal bych to v nějaké formě u každého, kdo se nepovažuje za xenofoba. Je obzvlášť důležité si to uvědomovat právě v téhle složité době.
Tato země s tisíciletou tradicí je od roku 1949 vedena Komunistickou stranou Číny. Čína je přitom patrně jediný komunistický stát s rychle rostoucí ekonomikou, který se stal supervelmocí... a stále tam jsou prý porušována lidská práva.
Je možná banální říkat „jiný kraj, jiný mrav“, ale je to tak. A měli bychom si na to už zase zvykat. Éra, kdy byl náš západní model civilizace považován za univerzální, jediný správný, a navíc vymahatelný, je už pryč, aniž jsme si to stihli pořádně užít. Kdyby tomu našemu systému přišla Čína nakonec na chuť, neměl bych nic proti tomu, ale pochybuju, že se to stane. Je to příliš stará a hrdá cilivizace, než aby měnila svou podstatu kvůli nám. Spíš bych se bál, aby to nebylo jednou naopak.
Na závěr velmi krátce – vypadá to, že imigrační krize v Evropě stále nemá řešení. Domníváte se, že EU za dobu jednoho roku něco kloudného pro její vyřešení udělala, problém posunula do jiných dimenzí, či že přední politici Unie vymysleli způsob, jak problém s imigranty vyřešit? Co si o tom myslíte?
Imigrační krize řešení skutečně nemá; a nejspíš ani dlouho mít nebude, taky proto, že ho nikdo nehledá, nikdo se o ně nesnaží. Největším zklamáním je pro mě ta nekonečná dávka neupřímnosti a hlavně neschopnosti lidí, kteří jsou královsky placeni za to, aby hájili naše zájmy. Už se mi to ani nechce kritizovat. Chápu ale, že ti, co vsadili na migrační kartu své politické kariéry, budou bojovat do posledního dechu.
Olga Böhmová
Čtěte také:
Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na
Vložil: Redaktor KL