Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Okázalé pohrdání Bartošovou je neklamným znakem amorální blbosti. Iveta jako test osobnosti... Když seriózní šéfredaktor vzpomíná na své zážitky s mrtvou celebritou

15.05.2015
Okázalé pohrdání Bartošovou je neklamným znakem amorální blbosti. Iveta jako test osobnosti... Když seriózní šéfredaktor vzpomíná na své zážitky s mrtvou celebritou

Foto: Facebook

Popisek: Byla krásná a úspěšná, přesto jí to štěstí nepřineslo. "Stala se testem osobnosti, říká novinář Pavel Šafr.

„Děsí mě osud Ivety Bartošové. Ta nenávist a pohrdání. A také to opravdové utrpení, které prožívala. Děsí mě ten cynismus, s nímž k ní přistupovalo tolik lidí. Děsí mě ale nejvíc ty orgie předstírání, které vyvolávala. Každý, kdo jí okázale a veřejně pohrdal, je pro mě intelektuální podvodník. Protože to byl příliš snadný terč,“ napsal bývalý šéfredaktor MFDnes a Blesku, nyní nezávislý novinář, publikující na internetu na webu Svobodné fórum, Pavel Šafr.

Životní peripetie Ivety Bartošové se staly obrovským mediálním kšeftem. Zpěvačka, která se z vrcholu slávy nezadržitelně řítila do propasti zapomnění, si uvědomovala, že bez zájmu veřejnosti nemá šanci. Tvrdě pocítila platnost přísloví, že kdo není v showbyznysu vidět, jako by nebyl. Profesionální úspěchy však už nedokázala nabídnout, a tak její prezentace sklouzla k soukromým kotrmelcům, jejichž veřejné přetřásání ji jen čím dál víc ničilo. Nad osudem krásné křehké ženy, která se proměnila v zoufalou, zneužívanou bytost, se zamýšlí zkušený seriózní novinář Pavel Šafr, bývalý šéfredaktor deníku MF Dnes a nynější šéf serveru Svobodné fórum.cz. „Okázalé pohrdání Bartošovou je pro mě až do této doby neklamným znakem amorální blbosti. Ona byla v tomto smyslu testem osobnosti… Měl jsem Ivetu Bartošovou rád… Já ale nemám rád její ‘tvorbu‘. Já mám jen zvláštní vztah k té zneužité křehkosti, kterou ona sama neuměla ochránit,“ píše Šafr.

Nekonečný proud urážek zastavila až smrt

Její jméno se podle Šafra stalo pro pražskou smetánku symbolem pokleslosti a bulvární stupidity. Iveta byla snadný terč a vláčení mediálním bahnem zastavila až dobrovolným odchodem ze života. „Mám dojem, že tím hrozným způsobem smrti chtěla dát jasně najevo, že to, co o sobě říkala, tedy že nesnesitelně trpí, je prostě brutální pravda. Dokázala tím, že její deprese a utrpení nebyly jen komedií pro bulvární listy,“ píše novinář, který se o ni dřív nijak zvlášť nezajímal.

Blíže si ji prý prohlédl až v roce 2000, při představení muzikálu Monte Christo, tehdy jako šéfredaktor MF Dnes. „Iveta Bartošová mně tehdy poprvé přišla opravdu krásná a zajímavá. Bylo cítit, že její projev vzbudil zájem celého publika,“ vzpomíná. Dál sledoval její životní příběh jen okrajově, zaujalo ho však, jak obrovské prodejní výsledky přinášejí bulvárním novinám její citové peripetie. Teprve když v roce 2011 přijal nabídku na post ředitele skupiny Blesk, tedy faktického šéfredaktora Blesku, se z profesních důvodů začal fenoménem Ivety Bartošové více zabývat.

Bulvár nemusí sedět na hanbě. Stačí, když nelže

Pohrdání bulvárním tiskem, pro nějž se Iveta stala výnosným tématem, Šafr odmítá. „Nikdy jsem neviděl etickou hranici mezi takzvaným seriózním tiskem a bulvárem. Ta skutečná etická hranice totiž podle mě vede jinudy,“ upozorňuje a dodává: „Vede přímo napříč tím takzvaným seriózním tiskem a odděluje skutečnou seriózní žurnalistiku od zmanipulované a předstíračské žurnalistiky, která se tváří vznešeně, ale je skrz naskrz nemravná a hloupá.“ I bulvární žurnalistika může být podle něj kvalitní, stačí když je pravdivá. A dělat masově populární novinářskou práci není nic špatného. „Dokonce je podle mě veliká chyba, že se této práci tak málo věnují vzdělaní lidé s osobní integritou,“ konstatuje Šafr. „Inteligence má umět národ vést, a ne jím pohrdat. K tomu jsme zde ale ještě bohužel nedospěli.“

Chtěl prý tehdy dokázat, že český bulvár je zcela nesmyslně zaměřený na život celebrit, jako je právě Iveta Bartošová, a neplní proto roli normálních novin. Transformace Blesku do podoby normálních, velmi populárních novin se mu ale nakonec nepodařila – narazil prý totiž na obavy vedení vydavatelství. A tak se dál přetřásaly na titulních stránkách zpěvaččiny životní kotrmelce, i když zájem o ni již upadal. „Řemeslně chytré uchopení příběhu Ivety Bartošové bylo pořád ještě zlatou žílou. Jen se s ní podle mě mělo začít trochu šetřit a také jsme se měli začít chovat nějak slušně k danému objektu,“ konstatuje Šafr.

Nabídl jí férový obchod

Na podzim roku 2011 se Iveta již poněkolikáté ocitla v beznadějné situaci – bez muže, bez peněz, bez naděje na novou práci. Měla jen cigarety, víno a prášky na spaní či uklidnění. „Tehdy mě napadlo, že z této osoby pořád část mediálního světa žije a přitom ona z toho nemá žádný honorář. Tak jsem se za ní rozjel do Říčan, našel jsem ji v domě manželů Rychtářových a delší dobu jsem s ní mluvil o jejích problémech,“ vzpomíná Šafr. Na pohled nešťastná, odkvétající celebrita zájem bulváru nenáviděla a přitom už bez něj neuměla žít. Toužila po zájmu, bez nějž nemohla profesionálně a už ani lidsky dál existovat. Potřebovala však, aby ji média prezentovala jako úžasnou zpěvačku, a nikoli jako trosku, závislou na alkoholu.

„Bylo mi jí líto. Viděl jsem, že ji skutečně mnoho lidí cynicky zneužívá a že ona se neumí bránit. A hlavně se neuměla bránit svým vlastním pohnutkám,“ říká Šafr. Její tragédií podle něj byla skutečnost, že nebyla silná osobnost. Vždy někomu podléhala, v naději na lepší budoucnost se nadšeně nechala unášet sny, které jí předestřel kdosi, kdo předstíral, jak moc mu na ní záleží. Pořád v ní bylo něco kouzelného a zároveň upadala do nedůstojného propadliště. „Toužila po někom, kdo by se o ni postaral a kdo by si jí normálně vážil, jakkoli dělala pořád dokola věci, kterých si vážit nešlo,“ dodává Šafr, jenž jí tenkrát nabídl zveřejňování jejího pravidelného deníčku, za který by dostávala slušný honorář. „Zájem o tento útvar byl samozřejmě značný. Byl to férový obchod a pro Ivetu možnost si vydělat peníze a přitom ovlivnit svůj mediální obraz,“ konstatuje šéfredaktor.

Tragický odkaz Ivety Bartošové

Když skočila pod vlak, Šafr prý pochopil, že její interpretace vlastního utrpení nebyla ani trochu vymyšlená. To co bylo v absurdním provedení prezentováno v médiích, skutečně žila. Deprese, alkoholismus, těžce prožívaný úpadek ženské krásy, úpadek slávy a obdivu… „A hlavně to byli absurdní a morálně plytcí muži, kteří jí nic nedali a jen se s ní ukazovali,“ konstatuje smutnou realitu zpěvaččina života.

„Myslím, že existuje něco jako odkaz Ivety Bartošové,“ dodává Šafr a pokračuje: „Chtěl bych to formulovat takto: Za prvé. Když hysterická osoba tvrdí, že trpí a že se zabije, tak vůbec není vyloučeno, že opravdu trpí a že se opravdu zabije. Za druhé. Když se nějaká celebrita dožaduje zájmu bulvárních médií a zároveň tvrdí, že ji tato média zneužívají, tak z toho vyplývá, že tato celebrita sice potřebuje zájem médií, ale zároveň se cítí zneužívaná. Prostě platí obojí. Za třetí. Jestli nějaká celebrita žije svůj život prostřednictvím médií, tak je velmi pravděpodobné, že její skutečný život probíhá ve skutečnosti už jen v médiích. Ten život, který tato celebrita prožívá mimo média, se jí nejeví dostatečně skutečný. I smrt pak musí být mediálně spektakulární. Jakkoli to bolí.“

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.

QRcode

Vložil: Adina Janovská