Rodina se dostala na ekonomické dno a dvanáctiletá Eliška utekla z domova. Nakonec našli všichni pomoc tam, kde byste to nečekali

Foto: Hans Štembera

Popisek: Olivova dětská léčebna v Říčanech

PŘÍBĚH Jsou rodiny, na které se smůla a neštěstí navalí v takové míře, že by toho bylo moc i na několik rodin. Jenomže to s sebou přináší chvíle, kdy není čas naříkat, ale je třeba jednat a hledat řešení, případně pomoc tam, odkud by měla přijít. Jsou-li v takové rodině nezletilé děti, je třeba jednat o to rychleji. Obrátit se na úřady a třeba s jejich pomocí využít toho, že dočasně umístí dítě v ozdravovně. To byl případ i dvanáctileté Elišky.

Je třeba předeslat, že nejde o univerzální řešení pro všechny, ani řešení, které lze vždy využít ve všech případech. Ozdravovny a léčebny dětí totiž musí vyúčtovávat stejně jako jiná zdravotnická zařízení své náklady zdravotním pojišťovnám. V případě sociálního programu, o kterém je řeč v příběhu Elišky, viz níže, na pobyt přispívá Ministerstvo práce a sociálních věcí, v Praze magistrát a Krajský úřad Středočeského kraje, rodiče platí denně necelých 100 korun.

Čas od času se všem zotavovnám podobný příběh mezi malými pacienty objeví. A pokud nejsou jejich kapacity přeplněné nemocnými dětmi, většinou vycházejí vstříc. Možná je dobré vědět, že v případě, kdy se nějaká rodina či samoživitelka dostane až na dno, existuje i tato možnost. Koneckonců chudoba klepe v mnoha domácnostech na dveře a spolu s ní to jsou většinou mnohé další potíže. ParlamentníListy.cz o tom již mnohokrát v minulosti psaly. Vraťme se tedy k příběhu Elišky, abychom níže poodhalili též to, čím vším se například tato dětská léčebna s mnohaletou tradicí zabývá nyní. 

Situace v rodině 12leté Elišky ze severní Moravy se začala komplikovat poté, co jí zemřel tatínek. Matka se sice Elišku snažila zaopatřit, stejně jako jejího sedmiletého bratra Káju, ale nedařilo se jí – i přes maximální snahu. Kája byl kvůli poruše imunity často nemocný a matku péče o Káju i zaměstnání na směny v továrně v pásové výrobě velmi vyčerpávala. Nakonec si únava vybrala svou daň, když se z nepozornosti při práci matka vážně zranila.

Problémy na sebe nenechaly čekat. Nebyly peníze, chybělo pochopení

A tím se rodina dostala do velkých problémů. Nemocenská nestačila na pokrytí všech životně důležitých výdajů a to vedlo k tomu, že v průběhu dvou měsíců přišla o bydlení. S dětmi se nastěhovala ke svým rodičům, tam ale byly nevyhovující podmínky, poněvadž ve dvou větších místnostech žilo najednou 5 lidí. Dalším kamenem úrazu byly mezigenerační rozpory prarodičů s pubertální Eliškou. Začali mluvit matce do výchovy, Elišce zakazovali chodit odpoledne ven s kamarády. A Eliška to měla za zlé matce, která se nedovedla prosadit vůči svým rodičům.

Situace vyvrcholila útěkem Elišky z domova. Policie ji v noci zkřehlou našla na autobusové zastávce a předala ji matce. Ovšem zároveň informovala i místně příslušný orgán sociálně právní ochrany dětí (OSPOD), který v rodině provedl šetření. Na jeho základě matce navrhl dočasné umístění Elišky v sociálním programu Olivovy dětské léčebny v Říčanech.

Matka souhlasila a Elišku za doprovodu sociální pracovnice do Říčan přivezla. Eliška byla prohlédnuta lékařkou a byla jí nasazena vyživující dieta, jelikož zřejmě z důsledků stresu v rodině hodně pohubla. Zároveň s dětmi, které se v Olivovně léčily s pohybovými obtížemi, chodila na posilující cvičení a vodoléčbu.

Pomohl též psycholog. I najít zpět cestu k matce

S Eliškou pracoval také místní psycholog – povídal si s ní o tom, co se dělo v rodině, pomohl jí odžít negativní emoce, které v ní byly nahromaděny zejména vůči matce za to, že ji nebránila před přísnými prarodiči. Pro lepší orientaci v situaci zadal Elišce i několik psychologických testů – například z testu inteligence vyšlo, že je Eliška nadprůměrně inteligentní zejména v pochopení slovních souvislostí. O to víc ji mrzelo, že s ní matka situaci, kterou byla Eliška schopna chápat, vůbec neprobírala.

Poté, co Eliška v rámci psychoterapie překonala nejsilnější prvky zloby vůči matce, si psycholog pozval také matku, které citlivě vysvětlil, proč situace došla až tak daleko, že Eliška zvolila krajní řešení ve formě útěku z domova. Snažil se matku podporovat v hledání možností, jak zajistit vyhovující podmínky pro sebe a své děti. Ve spojení s OSPODem matce nabídli možnosti bydlení, které si mohla dovolit. Po chvíli zdráhání si maminka nechala pomoci, přestěhovala se s Kájou do nového bydlení a přiznala si, že nemusí péči o Káju zvládnout celou sama a že Elišku trochu zanedbávala, když se věnovala stále jemu. Našla si pomoc domácí zdravotní sestry, která docházela domů za Kájou a matce se tak ulevilo.

Místo ústavní péče pomohla Elišce ozdravovna

Další setkání matky s Eliškou nabraly v Olivovně nový směr. Matka byla odpočatá, Eliška se na ni dokonce začínala těšit a ptala se na ni. Když bylo zřejmé, že je tento jejich vztah na dobré cestě, bylo za účasti matky, Elišky, zástupců léčebny a OSPODu dohodnuto, že se Eliška vrátí domů.

Asi 14 dní poté, co Eliška z ozdravovny odešla, napsala pozdrav přes Facebook a vzkázala, že je to doma o hodně lepší. Sociální program tak splnil svůj účel, kdy se místo cesty do ústavní péče dostala Eliška zpátky domů.

I ozdravovny-léčebny musejí jednat ekonomicky. Místní primář možná nalezl cestu

Když ParlamentníListy.cz přijely do této dětské léčebny nedaleko Prahy, slavil se dodatečně Dětský den. Všude běhaly děti, do nichž by nikdo na první pohled neřekl, že jsou sužovány nějakou nemocí. Přesto, jak se dozvěděly od místního primáře, je v současné době v zařízení dětí na podobném sociálním programu minimum.

„Cílová skupina programu sociální rehabilitace jsou děti a mládež ve věku od 6 do 26 let ohrožené společensky nežádoucími jevy, ale i rodiny s dítětem. Spolupracujeme také s Klokánky, a tak se nám v průběhu roku děti od nich tady též objevují," prozradil primář Jan Šulc. (Klokánek je projekt občanského sdružení Fondu ohrožených dětí. Je to dočasný domov pro děti v akutní nouzi, od přechodných rodinných krizí až po týrání a zneužívání, pozn. redakce.)

Jinak však uvedl, že by byl rád, kdyby Olivova dětská léčebna dala naději hlavně dětem, které jsou nemocné. on sám se vědecky a odborně specializuje na takzvanou refluxní chorobu jícnu, což je důvodem k tom, aby v léčebně jako první u nás v Česku (a zdá se prý podle dosavadní vědecké dostupné literatury i ve světě), nabízel pacientům s touto chorobou léčebné pobyty. Jelikož se choroba poměrně těžko a zdlouhavě diagnostikuje, mají s jejím rozpoznáním potíže i mnozí praktičtí lékaři, zdrženlivě se k ní stavějí i zdravotní pojišťovny. I proto je zatím tedy nutné si léčebný pobyt platit vlastními zdroji.

Rehabilitují bránici. Zatím však bez pomoci pojišťoven

„Jsme připraveni léčbu upravit dle individuálních požadavků i aktuálního zdravotního stavu. Nemá-li dítě návrh lékaře k léčebnému pobytu, a přesto mají rodiče zájem o jeho absolvování, lze individuálně dohodnout všechny léčebné procedury, délku pobytu i datum nástupu," vysvětlil Jan Šulc ParlamentnímListům.cz.

Pro čtenáře pak objasnil i to, co refluxní choroba jícnu (RCHJ) - tedy laikům naprosto neznámé onemocnění - představuje a co k němu zřejmě vede. Poněkud paradoxně může na někoho přitom působit fakt, že jde o problém, který může být spojován se sociálně ekonomickou oblastí mnohých rodin. Zřejmě není prý náhodou, že častými pacienty jsou děti, které mají málo pohybu, ale běžným průvodcem jejich stravy jsou slazené nápoje a fast foodové  stravování doplněné chipsy apod. Přitom stačí prý správná rehabilitace. Konkrétně rehabilitace bránice. A právě ta je v Olivovně dostupná.

„Funkční poruchy horní části zažívacího traktu jsou významným socioekonomickým a zdravotním problémem dnešní doby, jehož incidence v dětské populaci stoupá. Farmakoterapie, jako nejrozšířenější způsob léčby těchto poruch, je velmi nákladnou, ale často jen symptomatickou, nikoliv kauzální léčbou. Pacienti s RCHJ jsou v současnosti léčeni celoživotní farmakoterapií, musejí dodržovat správný dietní a antirefluxní režim. Jediným způsobem léčby v současnosti je léčba chirurgická - tedy operace. Tento postup však s sebou nese řadu komplikací a výsledky léčby jsou méně předvídatelné než u léčby farmakologické," řekl ParlamentnímListům.cz primář dětské léčebny v Říčanech.

Pomůže pobyt nakonec ušetřit za léky?

Jak dodal, ačkoliv klasifikace těchto poruch je dnes již poměrně ustálená, nejsou blíže známé příčiny jejich vzniku. Jisté je prý to, že mezi pohybovým systémem existuje velmi úzký vzájemně propojený vztah.

„Naším cílem při rehabilitaci je využít biomechanické a neurofyziologické vztahy mezi respiračním (především bránice), pohybovým systémem a orgány horní části zažívacího traktu. I proto je náš program zaměřen především na zlepšení kvality života pacientů s touto chorobou. Chceme eliminovat projevy choroby do té míry, že rodiče ve shodě s ošetřujícími lékaři budou moci snížit nebo dokonce eliminovat dávky stávající terapie - především antiastmatika, inhibitory protonové pumpy a opakovaně podávaná antibiotika. Významným přínosem nových přístupů bude i ekonomický benefit, který se objeví cestou snížení spotřeby léků," řekl dále Jan Šulc.

Alena Hechtová

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.

Vložil: Anička Vančová