Na kopýtka leštidlo a chlívek od architekta. Rohatý maskot z Popovic

Foto: Se svolením Plzeňský Prazdroj

Popisek: Kozel Olda

Příběh pivovarského kozla Oldy a dalších slavných ikon, které pobláznily celé Česko… Znáte tu roztomilou zvířecí tvář z pivní etikety, ale víte, jaký neuvěřitelný příběh se za ní skrývá? Živý maskot velkopopovického pivovaru baví lidi už celé generace a prošel si divokými časem i nečekanými karamboly.

Pojďme se společně podívat na živou tradici, která přetrvala desetiletí, a přimícháme k tomu i další ikonické symboly české popkultury.

Kozel se jmenuje jedině Olda

Kozla na etiketě piva z Velkých Popovic u nás zná snad úplně každý, ale málokdo si uvědomuje, že tam živý rohatý obyvatel opravdu bydlí. Setkání s tímto chlupatým symbolem patří k nejzábavnějším momentům prohlídek, které běží po celý rok. V létě a na jaře návštěvníky vítá kozel hnědý, zatímco od podzimních Svatomartinských hodů ho střídá kozel bílý. Jedno se ale nemění vůbec nikdy, protože už po dlouhé generace se kozel jmenuje jedině Olda.

Kde se vlastně takový nápad vzal? Všechno začalo starou legendou o potulném malíři z Francie. Vypráví se totiž, že podobu kozla, jak ji známe z pivních etiket dodnes, dal značce potulný francouzský malíř, který se kdysi náhodou objevil ve Velkých Popovicích. Všechno se ale naplno rozjelo až o něco později, kdy nápad ožil v reálném světě. Ve 30. letech 20. století značka pivovaru poprvé doslova ožila. Až z Užhorodu prý dovezli kozla velkého jako tele, který se pro pobavení účastníků pivovarských exkurzí začal popásat v pivovarském parku.

Kozlovod a jeho trable

O živého maskota a jeho chlívek se tenkrát pečlivě staral opatrovník, kterému nikdo neřekl jinak než kozlovod. Při významných návštěvách zvíře neježe česal, ale dokonce mu leštidlem natíral kopyta, aby dělalo pořádnou parádu. Jenže zvířecí povaha bývá nevyzpytatelná a trpělivost má své hranice. Jednoho dne roku 1939 tak kozlovi došla trpělivost a kozlovoda pořádně nabral. O této nešťastné události dokonce tehdy referovala i Národní politika.

Po druhé světové válce v roce 1945 zahrada osiřela a na živou reklamu si lidé museli počkat. Nový kozel se jako živá reklama vrátil do pivovaru až v roce 1969. Od té doby tato tradice pokračuje dodnes, jak potvrzuje Pavla Mášková, manažerka návštěvnických služeb Plzeňského Prazdroje. Když se po dvacetileté přestávce v ohradě opět objevil černý kozel, dostal jméno Olda na počest svého svědomitého ošetřovatele Oldřicha. Od té doby se jméno Olda dědí z kozla na kozla.

Na podzim a v zimě mohou náštěvníci potkat bílého Oldu. Foto Plzeňský Prazdroj

Olda z Užhorodu, Olda z Chlumu či Olda z Pelhřimova

Kozlíci byli postupně opatřováni z blízkých i vzdálenějších chovů, o čemž svědčí i jména některých z nich, jako byl Olda z Užhorodu, Olda z Chlumu či Olda z Pelhřimova. Péče o takového maskota přitom není žádná legrace a obnáší pořádný režim. Zahrnuje pravidelné krmení, pitný režim, dostatek pohybu i nezbytnou veterinární péči. Dvakrát do roku dochází také k připuštění ke koze, což pomáhá udržovat přirozené chování zvířete. Některá kůzlata pak zůstávají, jiná míří do chovů po celé republice.

Kolik se jich v Popovicích vlastně vystřídalo, to už dneska nikdo přesně nespočítá. Pavla Mášková ale odhaduje, že jich bylo několik desítek a přidává zajímavou statistiku ze života těchto zvířat. Kozel se dožívá průměrně 12 až 14 let, do pivovaru přichází kolem tří let věku a zůstává tu po zbytek života. Denně spořádá půl pytle sena, několik hrstí sladového prachu i sladového zrní, pochutná si na tvrdém pečivu a vypije kýbl čerstvé vody. V létě dostává zelenou trávu a v období připouštění i jadrné krmivo podporující jeho vitalitu.

Chlívek podle návrhu renomovaného architekta

Součástí prohlídkového okruhu je Olda už od jeho vzniku v roce 2005. Tehdy byl u rybníka vybudován kozlí chlívek, a to dokonce podle návrhu renomovaného architekta Jiřího Hanzlíka. Jak se provoz rozšiřoval, trasa se posunula a chlívek se přestěhoval k elektrorozvodně. Lidé se nejprve dozvědí příběh pivovaru psaný od roku 1874, nahlédnou do výroby, ochutnají pivo a finále patří Oldovi. Možnost vidět ho na vlastní oči a vyfotit se s ním patří k momentům, na které se vzpomíná nejvíce.

Maskoti ale nežijí jen v pivovarech, najdeme je všude kolem nás na stadionech i v reklamách. Nejsou to jen roztomilé postavičky, často se z nich stávají kulturní ikony pro celé generace. Ztělesňují identitu značek i sportovních klubů a dokážou skvěle vystihnout dobu svého vzniku. Vzpomeňme třeba na zeleného Alzáka z roku 2008 nebo legendární králíky Boba a Bobka. Ti původně skákali z klobouku ve Večerníčku, ale v letech 2015 a 2024 jako maskoti hokejového šampionátu bavili doslova celý svět.

Zvířecí i jiní maskoti a symboly

Svět českého podniku a průmyslu má své vlastní symboly, které zlidověly. Písmeno a styl značky Baťa ze Zlína jsou ikony moderního designu, stejně jako Rykrův mouřenín na čokoládě Kofila z roku 1921. Orel na minerálce Mattoni zase vychází z rodinného znaku Heinricha Mattoniho už od roku 1874. A co teprve okřídlený šíp automobilky Škoda, jehož autora sice neznáme, ale přes sto let symbolizuje rychlost a pokrok. V Nošovicích sází na pohanského boha Radegasta a v Přerově na silného zubra.

Nesmíme zapomenout ani na divoký svět sportovních stadionů, kde maskoti burcují dav. Liberečtí Bílí Tygři odkazují na místní zoo, zatímco v Pardubicích sází na dostihového koně a v Třinci zase na ocelového draka. Olomoučtí hokejisté bojují jako Kohouti a na Kladně vládnou Rytíři, které zavedl sám Jaromír Jágr. Úplně nejzajímavější příběh má ale Plzeň, kde nosí indiána. Inspirací se stala 2. pěší divize americké armády generála Pattona, která v máji 1945 osvobodila město. Všechny tyto symboly nás zkrátka dokáží spojit, rozveselit a vyprávět nádherné příběhy.

Zdroj: Plzeňský Prazdroj, Kudyznudy.cz

Vložil: Markéta Vančová