Blahořečení Karla I. Habsburského je přijímáno rozporuplně, říká historik

Foto: Se svolením Martin Hůrka

Popisek: Martin Hůrka

ROZHOVORY NA OKRAJI: Martin Hůrka je regionálním muzejníkem Oblastního muzea pro Prahu-východ. V rozhovoru pro Krajské listy nám představí mimo jiné muzejní expozice ve městě a okolí, včetně Ladova muzea v nedalekých Hrusicích, a pozve nás na návštěvu zajímavých pamětihodností. A řeč přijde i na posledního císaře Karla I. Habsburského, sv. Václava či Edvarda Beneše.

Milý kolego, začnu tradičním dotazem. Co vás vlastně přivedlo k zájmu o dějiny, že jste se nakonec stal historikem?

V počátcích bylo určitě rodinné zázemí – myslím tím oba mé dědečky, se kterými jsem v dětství trávil velké množství času a s nimiž jsme také (ještě spolu se sestrou, bratranci a sestřenicemi) často vyráželi na pěší i automobilové výpravy za dobrodružstvím i historií a poznáváním bližšího i vzdálenějšího okolí.

Stojíte za knižním sepsáním dějin několika menších obcí. Jednu z vašich knih jste zasvětil významné osobnosti z Brandýska, římskokatolickému knězi Františku Josefu Řezáčovi, který možná nebyl úplně typickým a disciplinovaným farářem, jak by se čekalo. Čím byl jeho život pozoruhodný?

Svou pastorační a edukační činností v českém vězeňství a inovativním přístupem k účelu vězení. To mělo v jeho pojetí vést ke skutečné vnitřní nápravě vězňů, pochopení špatností, kterých se dopustili, a předejití recidivy.

Řezáč byl dále zajímavě spojen s Karlem Havlíčkem Borovským, jak občas upomínal zesnulý kardinál Duka. Co je spojovalo?

Stejně jako Havlíček byl Řezáč velkým vlastencem a stoupencem myšlenek spojených s národním obrozením, tedy zejména snah o dosažení politické svobody, za což byl také po neúspěšné revoluci 1848 několik dní vězněn.

Vy jste po řadu let historikem Oblastního muzea Prahy-východ. Když se náš čtenář vydá na návštěvu do muzea, jaké ho ve vaší brandýské hlavní budově čekají expozice a kterou z nich sám pokládáte za nejatraktivnější?

V září 2025 byla v hlavní budově muzea v Brandýse na Masarykově náměstí otevřena zbrusu nová stálá expozice „Tenkrát v Polabí“, kde ve čtyřech místnostech představujeme nejzajímavější a nejdůležitější body polabské přírody, pravěku a historie. V historii se věnujeme počátkům města a vztahu brandýského Polabí k pražskému centru ve středověku v jedné místnosti, v té druhé pak době největšího rozkvětu města i regionu v 16. století, vrcholící rudolfínskou dobou.

Jak byl s městem mimochodem spojen císař Rudolf II.?

Je zaznamenána celá řada i několik celkem dlouhých pobytů císaře Rudolfa. Na brandýském zámku se objevili i jiní Habsburkové před a po Rudolfovi, ale je evidentní, že uvedený císař měl Brandýs opravdu v oblibě a že se jednalo o jeho echt venkovské sídlo v Čechách (pochopitelně svou roli sehrálo i to, že Rudolf a jeho dvůr měl hlavní sídlo v Praze, což u ostatních habsburských panovníků neplatilo).

Kromě hlavní budovy máte několik dalších výstavních prostor. Co čeká návštěvníka v brandýské katovně a čím je zajímavá?

Brandýská katovna je zajímavá především skutečností, že se jedná o jednu z mála dochovaných katoven u nás, přičemž ještě méně jich je přístupno veřejnosti. V naší katovně naleznete jak drobnou expozici s informacemi o katovském řemesle a působnosti katů v našem městě i regionu, tak i mučírnu, kde se z návštěvníka můžeme pokusit dostat nějaké to doznání. (úsměv)

Další expozice je spojena s Panenskými Břežany? Můžete nám ji blíže představit? Co tam na návštěvníka očekává?

Naše pobočka v Panenských Břežanech nenabízí jen expozici „Zločin a trest“ pojednávající o událostech spojených s druhou světovou válkou, protektorátem či atentátem na Heydricha, ale důležitá je i samotná historická budova horního zámku, kde tato expozice sídlí a který po dobu války využíval zejména K. H. Frank coby své letní sídlo. Dále nelze nezmínit unikátní Santiniho barokní kapli sv. Anny i samotný zámecký park, ve kterém je umístěna.

Pro souměstí Brandýs- St. Boleslav jsou v posledních dekádách typické oslavy posledního císaře a českého krále Karla Habsburského. Čím to, že je zde bývalý král tak populární? Prý je dnes Brandýs dokonce jakýmsi symbolickým centrem českých monarchistů…

Pochopitelně svázanost Habsburků s Brandýsem není jen o Karlovi. Habsburkové zámek ve větší či menší míře využívali po staletí od doby, kdy jej před polovinou 16. století získali. A nemusíme mít na mysli nutně jen vládnoucí linii rodu. Pominout nelze ani skutečnost, že Brandýs po celou tuto dobu fungoval také jako sídlo komorního panství. Asi z velké části právě díky Habsburkům se z Brandýsa za renesance stalo výstavné kamenné město s dvoupatrovými domy na náměstí, s fasádami pokrytými sgrafity, s podloubími nebo s částečně vydlážděným prostorem rynku. Tato epocha ale vzala za své vzhledem k okolnostem třicetileté války a město se poté celá desetiletí komplikovaně vzmáhalo. Další epocha rozkvětu nastala až v 19. století. V Brandýse tedy lze při novodobých oslavách z čeho čerpat.

Zmiňován bývá s úctou především Ludvík Salvátor Toskánský, po němž získal panství císař Karel I. Čím byl L. S.  zajímavý ve srovnání s jinými Habsburky, jejichž rod v našich dějinách není příliš populární?

Patrně svou touhou po poznání, které věnoval veškerý svůj čas, energii a finanční prostředky – tento brandýský Habsburk se stal uznávaným přírodovědcem, etnografem a geografem. Svá pozorování sepsal do desítek knih. Lze říci, že v určitých životních etapách byl neustále na cestách – procestoval nejen Středozemní moře, ale i vzdálená místa, dokonce obeplul svět. K plavbám využíval zejména svou loď Nixe I a po jejím ztroskotání Nixe II.

A jak se snáší památka na Karla I. s tím, že v Brandýse kdysi působil také protihabsburský odbojář Vojta Beneš a v jeho domě občas přespával jeho bratr a rovněž odbojář a pozdější prezident ČSR, Edvard Beneš?

Toto si nijak netluče. Bratři Benešové nevzbuzují v kontextu Brandýsa žádné vášně, ani s městem v současnosti nejsou příliš spojováni. O jejich pobytech zde ví jen hrstka lidí a žádná veřejná diskuse v tomto směru se nekoná. To Karel Habsburský a připomínka Habsburků ve městě může mít větší ohlas nebo i jitřit emoce, ale i tak to není téma dne.

To je možná smutné hlavně pro Vojtu Beneše, který má řadu zásluh a stojí v bratrově stínu. Byl angažován ve třech odbojích, ale v celé republice nemá ani jedinou bustu nebo třeba svoji ulici. Co jej vlastně spojovalo s Brandýsem?

Eduardův starší bratr Vojta Beneš byl brandýským občanem. Před první světovou válkou zde působil coby učitel. Znám byl ovšem i jako literát. Publikoval několik povídkových sbírek a uveřejňoval básně v různých časopisech, zvláště v Mladém čtenáři, který byl hojně čten právě v Brandýse – a také to mu zde zjednávalo popularitu. Po válce se do Brandýsa navrátil a stal se ředitelem místní měšťanky. Po krátkém ředitelování přešel na pozici okresního školního inspektora a roku 1922 se pak stal zemským školním inspektorem v Čechách.

Nejsem osobně katolíkem, nicméně mnoha věcí si na této církvi vážím, hlavně pokud jde o záslužnou charitativní činnost. Určitě bych našel leccos sympatického i v té tzv. duchovní sféře. Katolická bohoslužba se mi líbí víc jak evangelikální či evangelická. Ale málo platné, těžko racionálně pobírám to, že se může stát svatým či blahoslaveným u katolíků či pravoslavných někdo jako Karel I. či bývalý car Mikuláš I., v jejichž jméně umíraly tisíce lidí na válečných frontách. Je to upomínání Karla I. ve vašem městě obecně přijímané, nebo nese i nádech kontroverzí a přicházely v minulosti třeba výtky tohoto typu od části občanů?

Přesně jste udeřil hřebík na hlavičku. Tento fakt, tedy blahořečení Karla, je přijímán řadou občanů dost rozporuplně.

Některé věci lze pobrat asi jen vírou, těžko však rozumem, jak říkají sami katolíci. Můj rozum na to také nestačí... Ale když postoupím k další výrazné osobě spojené s církevní sférou a vaší obcí, sv. Václavovi, ten tolik kontroverzí dnes nebudí, i když jeho odkaz býval v minulosti napadán různými volnomyšlenkáři, pokrokáři a dalšími. Jak si v současnosti stojí ve vašich dějinách a jsou mu věnovány nějaké zvláštní expozice?

Sv. Václav zejména v době kolem svatováclavského svátku 28. září bývá připomínán na celostátní úrovni. Do Boleslavi míří nejen spousta věřících, ale i turistů. Však také současná bazilika sv. Václava ve Staré Boleslavi je centrem jeho kultu už skoro 1000 let. V expozici našeho muzea pochopitelně nemůžeme sv. Václava vynechat, ale setkáte se s ním i v církevním infocentru ve Staré Boleslavi a v tamní drobné expozici.

Pokud jde o Brandýs nad Labem – Starou Boleslav, kam byste nás případně coby turisty ještě pozval? A bude vůbec návštěvníkovi stačit 1 den u vás na klidnou prohlídku toho, co místo nabízí?

Pochopitelně je třeba navštívit muzeum a zámek v Brandýse, zároveň pro milovníky památek se může jevit zajímavým fakt nestandardně velkého počtu staletých kostelů. V Brandýse se jedná o tři, tedy dva středověké – kostel sv. Vavřince a kostel sv. Petra, poté jeden raně renesanční, který dnes nese zasvěcení Obrácení sv. Pavla. Ve Staré Boleslavi jsou dokonce čtyři – chrám sv. Václava (ve středověku zasvěcen svatým Kosmovi a Damiánu), sv. Klimenta, Nanebevzetí Panny Marie a v prostoru náměstí Sv. Václava se můžete projít po v dlažbě vyznačeném půdorysu kostela neznámého zasvěcení (patrně se jednalo o kostel Panny Marie a sv. Jiří).

Nežli došlo v roce 1960 ke sjednocení obou měst do jednoho, panovala mezi nimi poměrně silná rivalita. Stále místy přežívá? Nebo je jí dávno konec? A nebylo by praktičtější mít kratší název města? Brandýsů je vícero, ale Stará Boleslav s historií vážící se ještě před dobu sv. Václava pouze jediná. Nebylo by výhodnější být pouze Starou Boleslaví? A debatovala se občas v dějinách vaší obce otázka, jak zkrátit její veledlouhý název?

Rivalita je tu stále – a možná větší, než když byla města samostatná. Často se stane, že nám návštěvníci muzea připomínají, že na Boleslav zapomínáme nebo vyžadují co nejširší užívání celého názvu obce. Debaty o zkrácení názvu se objevovaly. V minulosti asi více než dnes, ale je třeba mít na paměti, že součástí města jsou i někdejší vesnice Vrábí nebo Královice, které svým intravilánem zcela s městem splynuly, nebo Popovice, v 70. a 80. letech 20. století pak ke městu náležely i Zápy.

Brandýs n. L. – Stará Boleslav je dnes de facto atraktivním předměstím Prahy, část lidí hledá ubytování také zde. Myslíte, že se udrží do budoucna jako samostatné město, nebo vývoj pozvolna, leč neodvratně historicky směřuje k nějakému sloučení s Prahou? Mimochodem některé futuristické vize pražského metra počítají zcela samozřejmě také se zastávkou u vás…

Já si osobně myslím, že Praha se nyní až tak rozšiřovat nebude, aby se dostala až k Labi a pohltila Brandýs nad Labem-Starou Boleslav. To už se spíše nějakou formou zavedou do města nové linky MHD, a třeba i metra. (úsměv)

Na které zajímavé akce byste případně pozval návštěvníky vašeho muzea v roce 2026? Co by si určitě neměli nechat ujít?

Vždy velmi povedená a hojně navštěvovaná bývá muzejní noc konaná ještě před hlavními prázdninami. Každý rok se snažíme zvolit jiné hlavní téma této akce. V létě pak konáme několik archeologických vycházek v rámci Archeologického léta. Na podzim láká k návštěvě třeba program při Dni archeologie nebo přírodovědné či historicko-vlastivědné exkurze po městě a okolí.

A co vaše osobní literární plány? Mohou se čtenáři těšit na další knihu z vašeho pera k místním dějinám?

V současnosti chystám vydání brožurky pojednávající o životě a díle Jana Boreckého (1828-1911), kterého lze zařadit do první vlny české emigrace do USA spuštěné v kontextu potlačené revoluce 1848 a který pocházel z oblasti našeho Polabí. Ale máme tu řadu dalších témat, jako jsou staroboleslavská kapitula, středověké kostely v Polabí, počátky Brandýsa nad Labem, třicetiletá válka a další. Uvidíme, jak časové možnosti umožní postupnou publikaci těchto témat prostřednictvím článků a knih.

Děkuji za milé představení města, nebo možná spíše souměstí. Pro turisty, kteří zde stráví vícero dní, je tedy určitě užitečné sledovat stránky muzea, aby mohli návštěvu spojit třeba i s některou z vycházek. 

Vložil: Radovan Lovčí