O dalajlámově jasnovidci s režisérem Viliamem Poltikovičem. Záhady života

Máte rádi filmy, které se zabývají nevšedními tématy a divákům přinášejí zcela neobvyklé prožitky a vhledy?

Pak si určitě letos nenechte v kinech ujít nový dokument Viliama Poltikoviče Pomoc neviditelných. Je zde propojen projevený i neprojevený svět v soucítění, bolesti, víře a naději. Vyprávěný jazykem, který není třeba chápat, ale cítit. Budou vám odhaleny zvláštní rituály himálajských věštců, kteří slouží i samotnému dalajlámovi.

Pane Poltikoviči, řeknete mi něco bližšího k vašemu nejnovějšímu filmu Pomoc neviditelných? Kdy a kde měl premiéru?

Osmého dubna v Olomouci. Následně v kinech probíhaly různé projekce a besedy, při nichž jsem si povídal s diváky. Mile mě překvapilo, jak byly tyto debaty hluboké a jak velký byl o ně zájem. Bylo to příjemné zjištění a nečekal jsem, že se budou čeští diváci v této poněkud exotické duchovní tematice tolik orientovat.

Prozradíte našim čtenářům, o čem dokument Pomoc neviditelných je?

Dokument umožňuje divákům unikátní a netradiční pohled do neprojeveného světa. Seznamuje je s tajemnými himálajskými věštci, kteří propojují věštectví s buddhismem. Jedná se o zcela specifickou duchovní tradici, kterou laici i buddhističtí mniši, tzv. orákula, v nezměněné podobě udržují už více než tisíc let.

Věštectví je hluboce zakořeněno v mnoha kulturách světa už odnepaměti. Evropskou nevyjímaje.

To je pravda. Ale co se týče významu a historie tohoto fenoménu, o dávných evropských věštírnách máme jen útržkovité informace a mlhavé představy. Asi nejznámější je slavná Apollónova svatyně v řeckých Delfách. Mnozí současníci nevěří, že se tam tenkrát odehrávalo něco nadpřirozeného. Jde ale o neznalost tématu. Řekové byli velmi praktičtí, a kdyby proroctví řeckých věštkyň byla nepochopitelná a nepravdivá, jak někteří tvrdí, těžko by Delfy tak vzkvétaly a rozrůstaly se do dodnes impozantního areálu. Kněžky se těšily ohromné úctě. Více než tisíc let za nimi dennodenně přicházeli mocní vládci i obyčejní poutníci z různých koutů starověkého světa pro radu a pomoc. Kdyby delfské věštby neměly svoji hodnotu, těžko by tam někdo chodil zas a znovu. Ani ke špatným kartářkám lidé dlouho nechodí.

Navzdory skepticismu tato tradice stále žije, není tomu tak?

Máte pravdu. Například v Ladaku v severní Indii, který kulturně a etnicky patří k Tibetu, je prastará služba orákul stále živá. V indickém Himálaji sídlí i dalajláma a jeho exilová vláda, která jako jediná na světě dodnes užívá služeb státního věštce. Jedná se zároveň o dalajlámova osobního věštce.

To je nesmírně zajímavé, nevěděla jsem, že má dalajláma svého jasnovidce.

Státní věštec je považován i za ochránce Tibetu, za ochránce nauky, je dalajlámův poradce. Díky vztahům, které tam už máme, nám vyšli vstříc jak státní věštec, tak i ostatní orákula, a dovolili nám téměř vše natáčet. Což není běžné, tibetská orákula se totiž většinou natáčet nesmějí. Státní věštec filmu požehnal, a tím otevřel prostor pro jeho realizaci.

Jaký význam mají orákula pro dnešní svět?

Po celou historii se vladaři a různí představitelé radili s orákuly, jestli jít do války či ne, jaká rozhodnutí jsou nejlepší a podobně. V západní Evropě tato tradice téměř zcela vymizela, dnes je spíš okrajová a mimo hlavní proud. Ale jinde ve světě je tradice věštců stále živá a jejich služby jsou vyhledávané. Většina lidí je zvyklá na vnímání vymezené pěti smysly, ovšem neprojevený svět jimi vnímat nedokážeme. Vše projevené má však svůj počátek ve světě neprojeveném, tam lze vše nahlédnout v širších souvislostech.

Vyspělé bytosti z neprojeveného světa nám rády pomohou, když je o to požádáme. Jejich vidění a poznání není omezeno prostorem ani časem, dokážou odečítat různé informace a vidět události, které se v naší realitě ještě nestaly. A nejen to. Tibetská orákula nejsou jen věštci, pomáhají i léčit a uzdravovat, dávají rady, co dělat, jak se rozhodnout v mnoha oblastech života, dělají exorcismus, tedy vyhánějí negativní energie či negativní bytosti z lidského těla.

Povězte mi něco bližšího o himálajských orákulech.

Orákulum je spojení člověka, který má schopnost půjčit své tělo vyspělé duchovní bytosti, s tou danou bytostí. Toto spojení se nejdříve rozvíjí pod dohledem zkušeného orákula, a potom se ustálí. Do takto disponovaných lidí většinou vstupují tzv. ochranná božstva, která jsou ochránci duchovní nauky. Přivolají se rituálem a konkrétní mantrou, a skrze tělo člověka pak věští, léčí, radí a podobně.

Má to fungovat na podobném principu jako voodoo? I zde jsou kněží prostředníky mezi světem duchů a lidí.

Určitá podoba tady je. Ale zatímco kněží voodoo komunikují s různými duchy, tibetská orákula se spojují s ušlechtilými, velmi vyspělými bytostmi. Buddhismus je pevně spjat se soucítěním, laskavostí, a tak se bytosti, s nimiž orákula navazují kontakt, vyznačují bezpodmínečnou láskou, pomocí. Člověk, který jim propůjčuje tělo, se během kontaktu zcela upozadí a ze seance si obvykle nepamatuje vůbec nic. Bytost do něj vstupuje na požádání a po splnění úkolu z těla zase odchází.

Takže posednutí je pouze dočasné?

Ano, dalo by se to tak říci. Kontakt s těmito božstvy nemusí být tělesně příjemný, člověk se dostane do transu, rychle mu buší srdce, lítá tlak, koná i prudké pohyby a mluví změněným hlasem.

Jak takové seance probíhají?

Médium nejprve musí zcela upozadit svou osobnost, aby nijak neovlivňovala průběh věštby. Proto si také z průběhu nic nepamatuje. Ke spojení s nehmotnou bytostí se používají právě specifické tradiční přivolávající obřady. Orákulum během nich odříkává konkrétní posvátnou mantru, která funguje jako klíč, ta mantra zajišťuje spojení jen s jednou konkrétní bytostí, spojenou s danou mantrou. Tím se i zabraňuje tomu, aby do těla orákula vstoupila jiná bytost. Orákulum se na každé věštění pečlivě připravuje.

Kdo je tím zasvěcencem, který své tělo propůjčuje božstvům a věštbám?

Je to disponovaný jedinec, u kterého se vlohy často projevují už v dětství. Téměř v každé vesnici je dodnes jedno orákulum, někde i více. Ve výjimečných případech jsou jako orákula i vybraní mniši, kteří projdou zvláštní přípravou i zkouškami. Nejnáročnější je to právě v případě státního věštce.

Pokud k tomu dojde, co se stane pak?

Každý začátečník, který se chce stát orákulem, nejprve musí podstoupit poměrně složitou cestu. Musí z něj být rituálně vypuzeny všechny negativní bytosti, které by mohly jeho spojení s božstvy narušovat a nepříznivě ovlivňovat. Lámové mi vysvětlovali, že duchové mají o lidská těla poměrně velký zájem a „kdekdo se do nich může nastěhovat“. Jedinci, kteří mají mediální schopnosti, jsou v tomto ohledu ještě zranitelnější. Proto je důležitý proces čištění, exorcismu, který provádí zkušené orákulum nebo reinkarnovaný láma čili rinpočhe.

Je si médium vždycky vědomo, s jakými silami se propojuje? A mohou jeho prostřednictvím hovořit i mrtví?

Orákulum ví, s kým je propojeno, jaká to je bytost. I zemřelí se někdy mohou stát pomáhajícími duchy, ale v himálajském tibetském prostředí jde většinou o ta ochranná božstva.

Proč?

Ochranná božstva jsou ze sféry, kde je větší vhled do naší reality. Duše zemřelých často procházejí dalšími zrozeními a jejich vhled není tak obsáhlý. Ochranná božstva jsou zárukou ochrany pozitivních vnitřních hodnot, jsou projevem soucítění, přicházejí ze zájmu spolupráce a poznávání jednoty všeho.

A dá se na ně spolehnout?

Dobrá orákula mají úspěšnost tak 90 procent. Už jsem mluvil o státním věštci tibetské exilové vlády, každá jeho věštba či rada se pečlivě zapisuje a zpětně se vše ověřuje. Mniši mají takříkajíc vše černé na bílém a zatím se státní věštec nikdy nezmýlil.

O jakých konkrétních věštbách se tady bavíme?

Nejrůznějších. Lidé se orákul ptají na nejrůznější věci, jejich otázky se týkají úrody, počasí, osobního štěstí, zdraví, poznání atd. Státní věštec pak odpovídá i na dotazy, související s celým Tibetem.

Odpovídá orákulum i na otázky, které se týkají světového dění?

Samozřejmě. Tibeťané se od státního orákula například včas dozvídají, kdy a kde bude zemětřesení, a pak se společnými modlitbami, obřady a dary snaží jeho ničivou sílu zmírnit.

Měl jste možnost se himálajských věštců také na něco zeptat?

Do Ladaku jsem původně nepřijížděl s úmyslem, že bych se chtěl ptát na něco osobního. Jenže osud to zařídil jinak. První natáčení filmu probíhalo po Velikonocích 2022 a v té době převezli mého tátu v jeho 91 letech do nemocnice. Mělo jít o celkem jednoduchou operaci cévy na dolní končetině, jenže zákrok se nepovedl a tátovi museli amputovat celou nohu.

Muselo pro vás být těžké, že jste v tu chvíli tak daleko.

Bylo. Často jsem volal domů a dozvídal se, že tátův zdravotní stav po dvou celotělových narkózách není dobrý. Táta blouznil, měl halucinace, neorientoval se v realitě a lékaři už ani příliš nepočítali s tím, že by dlouho žil, a připravovali spíš paliativní péči. Jakmile jsem se tedy v Ladaku setkal s prvním orákulem, byla to žena, zeptal jsem se, jestli je možné tátovi pomoci.

Řekla mi, že mu bude pomoženo a že si nemusím dělat starosti. Pak orákulum řeklo tři mantry, které jsem měl zadat mnichům a mniškám, aby je přednesli v rámci obřadu. Telefonoval jsem domů téměř denně a v den, kdy proběhly obřady, pražští lékaři napsali tátovi do zdravotnické dokumentace, že nastal bod obratu. Přestal halucinovat, mysl se mu projasnila a přišel k sobě. Táta je dodnes v pořádku a je takový, jako dřív, vše si pamatuje, myslí mu to dobře. Jen mu chybí noha.

To je skvělé, že se uzdravil.

Tím to ale neskončilo. Otec vyrostl v katolickém prostředí, takže jemu se tehdy v noci zjevil archanděl Gabriel, který mu řekl, že je zachráněn. Bylo to přesně v době, kdy pro něj tibetští mniši a mnišky, tisíce kilometrů od jeho lůžka, přednesli uzdravující mantry. To je má osobní zkušenost s tibetskými orákuly. A ještě mám jednu osobní. Zajímá vás?

Samozřejmě.

Jedno velmi silné orákulum mě samo vyzvalo, abych se na něco zeptal. Bylo spojeno s bytostí, která původně nebyla soucitná, a než se stala ochranným božstvem, byla spíš negativní až ďábelská.

Povězte mi o tom duchovi něco bližšího.

Muž, který s ním byl ve spojení, o něm hodně věděl. Vyprávěl mi, že je to napravený hříšník. Kdysi byl člověkem z masa a kostí, žil před stovkami let. Bohužel myslel velkou část života jen na sebe, byl to zloděj, ubližoval a zabíjel. Není divu, že skončil velice špatně. Ve vězení zažil kruté mučení, v jehož důsledku ve velkých bolestech zemřel. Když pak jeho duše bloudila bardem, procházela různými sférami bytí a tento muž poznal pravdu. Pochopil, jak obrovskou cenu má láska i soucit a jaké zlo během života napáchal. Nesmírně toužil po tom, aby své provinění mohl odčinit.

A Prozřetelnost mu tu možnost dala.

Ano. Bylo mu umožněno stát se nesmírně schopným orákulem a vybrat si tělo žijícího člověka, s nímž naváže kontakt. Jeho volba padla na muže, který žil více než dvacet let v ústraní v horách, kde intenzívně meditoval a připravoval se na dráhu orákula. Až uvidíte film, pochopíte, že i když je to velice svérázný člověk, duch, s nímž spolupracuje, má mimořádné schopnosti, které se jen tak nevidí. Muž sedí na zemi, s nohama zkříženýma, a pokaždé, když se spojí s duchem, je jeho tělo vymrštěno více než metr do vzduchu. Totéž se děje, když duch z těla vystupuje. Je to tak mocná síla, že si s jeho tělem pohrává.

 

Viliam Poltikovič v Ladaku; foto se svolením Viliama Poltikoviče

Jak je to možné?

Stručně řečeno, v souladu s některými vědci žijeme ve virtuální realitě a vše je jen otázkou práce s programem. Toto konkrétní orákulum používá jako obětinu silný alkohol, který vyžadují jen divoké a silné bytosti.

Je to běžné?

Není. V klášterech se během ceremonií většinou obětuje jen voda. Tvrdý alkohol se obětuje pouze výjimečně silným bytostem. Není to v této oblasti ani tradiční, Tibeťané štěpí alkohol obtížněji než Evropané, stejně jako indiáni, působí na ně tedy destruktivněji. A teď si představte toho muže, jak během posedlosti vypije skoro celou láhev whisky, a poté co z něj duch odejde, nejeví nejmenší známky opilosti a ani z něj po obřadu není cítit alkohol. Duch obětinu přijal v plném rozsahu a v těle média po něm nezůstala ani stopa. Je to zvláštní, během věštění totiž orákulum vypilo téměř celou láhev.

Je snadné stát se orákulem?

To zrovna ne. Navíc se tam všeobecně ví, že služba orákula znatelně snižuje danému člověku délku života.

Z jakého důvodu?

Poté co duch vstoupí do těla, je to fyzicky mimořádně náročné. Jak už jsem zmínil, lítá krevní tlak, tep srdce, orákulum je v transu a dělá i neobvyklé nepřirozené pohyby, po odchodu bytosti někdy i katatonicky ztuhne. Zároveň platí, že pokud je orákulem žena, nesmí být během komunikace s duchy těhotná, v opačném případě je zde vysoké riziko potratu.

Setkal jste se i se státním věštcem, dalajlámovým osobním poradcem?

Ano, několikrát. Dalajlámův rádce je nejvyšší orákulum, vysoce postavený láma, ochránce Tibetu i samotného dalajlámy. Tibeťané k němu mají velikou úctu.

Co dalšího jste se o něm ještě dozvěděl?

Co státní věštec říká dalajlámovi v soukromí, se nikdy nezapisuje, ale všechny ostatní věštby ano. Pokud se státního věštce ptají instituce, vláda nebo obyčejní lidé, vše se pečlivě eviduje. Jeho věštby bývají vzhledem k jejich pravdivosti brány velice vážně. Je známo, že když Tibet okupovali Číňané, dalajláma nechtěl svou zemi opustit. A byl to právě i státní věštec, který ho tehdy přesvědčil, že není jiné cesty, než odejít do exilu. Kdyby zůstal, nedopadlo by to s ním dobře. Působivě je to zachyceno v životopisném filmu o dalajlámovi, který se jmenuje Kundun. Vznikl v roce 1997.

Zajímalo by mne, zda se státní věštec vyjádřil i k současné geopolitické situaci. Jaká je jeho vize? Hrozí světu nějaké nebezpečí?

Několik orákul řeklo, že se nemusíme obávat jaderné války ani globálního válečného konfliktu. To co se děje, je proto, že západní svět se příliš zahleděl do materiálních hodnot a svých zájmů. Je třeba otevřít se vědomí celku a spolupracovat. Nemáme se nechat strhnout negativitou současné doby a vydržet, vše se nakonec obrátí k lepšímu. Toto zdůrazňuje i státní věštec. Mír ve světě vytvoříme, když ho nejdřív vytvoříme v sobě.

Znáte jeho předpověď k dalajlámově dalšímu možnému znovuzrození?

Dalajláma se opakovaně vyjadřuje tak, že instituce dalajlámy bude pokračovat, dokud si to budou Tibeťané přát. Vícekrát uvedl, že existuje možnost, že se v příštím životě narodí jako žena, a to jako atraktivní žena. Je to i proto, že ženy jsou od přírody soucitnější a empatičtější než muži.

Indickému Ladaku, kde jste dokument natáčel, se říká Malý Tibet. Je tam velké množství orákul?

Řekl bych, že je jich na počet obyvatel o dost víc než v současném Tibetu, který momentálně okupují Číňané. Tam jsou orákula už dlouho v ilegalitě a musí se skrývat. V Ladaku je tato duchovní tradice stále velmi živá, skoro v každé vesnici v té oblasti někdo takový je.

Ovšem jak to bude v budoucnu, to nikdo neví. I sami Tibeťané přiznávají, že jejich mladí stále častěji touží po moderním životě a v každé generaci ubývá lidí, kteří by se chtěli stát orákulem. Duševní i tělesná příprava je velice náročná. Proto mi jeden rinpočhe řekl, že je dobře, že vznikne o orákulech film. Zůstane jako svědectví o tomto pozoruhodném fenoménu.

Prožil jste v přítomnosti orákul něco nadpřirozeného?

Neřekl bych nadpřirozeného, ale pokaždé, když božstva vstupovala do těla orákula, jsem měl zvláštní pocit. Jako by se energeticky zpřítomňovalo nějaké posvátno. Těžko to vyjádřit. Atmosféra v místnosti se vždy výrazně proměnila a před kamerou se začalo odehrávat něco velice zvláštního, slovy nepopsatelného. Mám natočený celý proces, jak bytost do člověka vstupuje, jak působí i jak vystupuje. Pokaždé je to jiné. Každé orákulum má speciální rituální oděv, bývají oblečena do tradičních rituálních kostýmů. Oděv státního věštce váží přes 40 kilogramů a na hlavě má těžký veliký klobouk. To vše unese jen v transu, jak bytost vystoupí, zhroutí se, tělo věštce katatonicky ztuhne, mniši ho však chytí a odnesou do klidu, kde se pomalu vrací k sobě.

Jaké diváky Pomoc neviditelných přitahuje?

To zatím nedokážu nezaujatě posoudit. Film by měl být v září uveden do širší distribuce, takže je předčasné dělat závěry.

Jaké jsou vaše další plány?

Mám toho teď docela hodně, ještě letos navštívím odlehlé indiánské kmeny v Brazílii i v Severní Americe, takže doufám, že natočím pro diváky zase něco zajímavého a inspirujícího. O svých prastarých duchovních tradicích totiž indiáni s bělochy běžně nemluví. Čas ukáže, jak to všechno dopadne.

Budeme se těšit. Pojďme si ještě krátce povídat o vašem filmu Tajemství smrti, který je v současné době k dispozici i na Netflixu. Co na něj říkají zahraniční diváci? Jaké máte ohlasy?

V tuto chvíli je Tajemství smrti k dispozici pouze českým divákům, cizinci jej v nabídce Netflixu nevidí. Časem se to snad změní, jednání už probíhají.

Když se člověk podívá na vaši tvorbu, mohl by mít pocit, že jste smrtí fascinován. Je to tak?

Neřekl bych, že je to fascinace. Mně spíše vadí deformovaný pohled na smrt. Už odmalička býváme vedeni k tomu, abychom se smrti báli a vyhýbali se jakékoliv diskuzi o ní. Jenže takový přístup nás činí nesvobodnými a manipulovatelnými, každý, kdo se bojí smrti, se vlastně bojí i života. Snažím se svými filmy přispívat k tomu, aby se společnost přestala smrti tolik bát, aby se otevřela i jinému svobodnějšímu přístupu.

Jak smrt vnímáte vy?

Zjednodušeně řečeno jde o transformaci do jiné sféry bytí. Život nezaniká, pouze mění formu.

Myslím, že víc než smrti samotné se lidé bojí umírání nebo bolesti ze ztráty blízkých.

Ano, ztráta blízkého člověka je vždycky těžká, ale navzdory našim obavám to není ztráta trvalá. Znovu se sejdeme se svými milovanými v jiných sférách, o tom jsou zajímavá svědectví. Nic se neděje náhodně, vše nás vede, směruje. Život nás nechce trápit, spíš dává podněty. Nutí nás přemýšlet, přehodnocovat, rekapitulovat. Vždy máme možnost volby a na ní hodně záleží. Můžeme smrt popírat, bojovat s ní a nechat se ztrátou svých blízkých celý zbytek života mučit, nebo smrt naši i blízkých přijmeme, transformujeme přístup k ní. Většina lidí, která vědomě neškodí druhým, se smrti vůbec bát nemusí.

Kdy jste se začal zajímat o téma smrti?

Už jako malý kluk. Můj dědeček zemřel, když mi bylo šest let, a já se účastnil jeho pohřbu. Byla to pro mě velmi silná zkušenost.

Ptal jste se tehdy dospělých, co se s dědečkem po smrti stane?

Ani ne. Už tehdy jsem komunikoval s bytostmi ve svém nitru. Od nich jsem dostával odpovědi, které jsem mezi lidmi nenašel.

Co nás tedy jednou čeká a nemine?

Ze zkušeností sdílené smrti víme, že vstoupíme do reality, která je ještě mnohem zajímavější, opravdovější a smyslově intenzivnější než tato. Nemusíme se tedy toho tady na zemi držet zuby nehty, co přijde, může být impozantnější. Platón také lidský život přirovnal k pobytu v jeskyni. Člověk v ní vnímá jen stíny skutečné reality a plně jí porozumí, až když z jeskyně konečně vystoupí ven. I Platón byl přesvědčen, že smrti není třeba se bát. Obzvláště pokud ve svých zkouškách tady na Zemi obstojíme.

(Druhý díl rozhovoru s Viliamem Poltikovičem najdete právě na stáncích!)

Jitka Svobodová

Převzato z časopisu Záhady života

 

Vložil: Redaktor KL

HP, Záhady života, Viliam Poltikovič,