Putování ke hradu Zlenice, a pak tryskem na pivo, než pojede vlak. Český poutník

07.04.2019

Foto: René Flášar

Popisek: Zřícenina hradu Zlenice

FOTOGALERIE V neděli si mnoho z vás rádo pospí o trochu déle, proto bude dnešní tip na výlet kratší. Z obce Senohraby v okrese Praha východ vás vezmu ke zřícenině hradu Zlenice. Zpět se pak vrátíme malebným údolím řeky Sázavy. Celkem ujdeme kolem šesti kilometrů.

Hned u nádraží v Senohrabech začíná žlutá turistická značka, která nás podél železniční trati zavádí až do romantických posázavských lesů. Cestou míjíme několik chatových, kdysi asi trempských, osad, které si žijí svým specifickým životem. Několika chatkám se kouří z komína, do jednoho příbytku právě přichází paní s taškou plnou dobrot a u nohou se jí motají šťastní kočičáci. Je jasné, že i na ně bylo při nákupu pamatováno.

Údolím Mnichovky

Jak se postupně naše cesta vzdaluje od železniční trati, blíží se k místnímu lesnímu potoku Mnichovka. Těsně před místem kde se vlévá do řeky Sázavy, končí žlutá a začíná červená značka. Než ale vyměníme barvy, vyběhneme několik metrů vzhůru ke zřícenině hradu Zlenice. Z dochovaných historických pramenů víme, že Hrad Zlenice patrně vznikl jako šlechtické sídlo, jehož existenci je dnes možné předpokládat, díky poznatkům dlouholetého archeologického průzkumu, již v poslední třetině třináctého století.

Tajemný zánik hradu

V písemných pramenech se ale Zlenice poprvé objevují až roku 1318 v predikátu Oldřicha ze Zlenic. Druhým známým držitelem byl Jan ze Šternberka řečený ze Zlenic. Hrad zanikl nejspíš někdy v první polovině 15. století. V roce 1465 je již hrad uváděn jako pobořený a opuštěný. Archeologický průzkum sond v prostoru brány předhradí a jihozápadní stěny věžového paláce prokázal, že Zlenice byly dobývány a záměrně zničeny. Není však zřejmé, zda tyto události spolu souvisí nebo proběhly za různých okolností a dělí je delší časový úsek.

V současné době se o záchranu památky snaží Sdružení pro ochranu kulturního dědictví – Zlenice, které má romantickou zříceninu ve správě. Více se o hradu a činnosti sdružení můžete dozvědět na adrese jejich spolku.

Romantická řeka Sázava

Do Senohrab se vracíme z velké části podél řeky Sázavy. V tomto jarním čase panuje všude klid a pohoda, krajina je tak momentálně zaslíbená všem romantikům. Čeká na vás zpěv ptáků, šumění stromů a šplouchání vody…

Zavřené je zatím i ubytování a občerstvení U Bořka, které se nachází při setkávání modré a červené turistické cesty, takže svačinu je potřeba míti v baťůžku. Barvy na tomto místě měníme i my. Červená značka pokračuje dál podél Sázavy směrem k Hvězdonicím a po dvou kilometrech podchází pod dálnicí D1. Hluk z rušné silnice však rozhodně v neděli není to, co bych chtěl slyšet, proto se raději po modré vracíme do Senohrab. Trochu smutný pohled se nám naskýtá na vykácené holiny, ale lesák, kterého potkávám při stoupání do kopce tvrdí, že většinu má na svědomí vichřice. Nezbývá mi než mu věřit, na možnost, že by za tímto stála lidská chamtivost, se mi nechce ani pomyslet.

Pivo až jindy

Na nádraží v Senohrabech se vracím pět minut před odjezdem plánovaného vlaku, tak mi nezbývá ani čas na pivo v místní legendární hospůdce. Snad někdy příště… Krásné jarní dny přátelé a své případné tipy na výlety mi nezapomeňte psát na email: Putování zdar!