Od dětství ho vláčeli bulvárem, kvůli matčiným skandálům mu dávali spolužáci pořádně zabrat. Syn tragicky zesnulé popové princezny prozradil, jak to dokázal, že neskončil u psychiatra
18.09.2016
Foto: Facebook
Popisek: Se svou kapelou Behind The Mirror hraje Artur Štaidl dost tvrdý hardrock
„Pořád se do mě někdo naváží, s tím nic nenadělám,“ říká devatenáctiletý Artur Štaidl, který jde svou vlastní cestou. A je přesvědčený, že mamince, nezapomenutelné Ivetě Bartošové, by se jeho hudba líbila.
„Moji rodiče mě vždycky chtěli ve všem podporovat. Takže když jsem si řekl, že budu dělat hudbu, podporovali mě v jakékoliv hudbě, jaká se mi líbila v tu dobu. Začalo to v podstatě tím, že jsem začal poslouchat Linkin Park a od nich jsem se, nevím jak, dostal k tomu brutálnějšímu stylu,“ prozradil v Rockcast klubovně. Artur hraje v kapele Behind The Mirror, což je dost tvrdý hardrock, a i když fanoušky Ivety Bartošové tahle muzika asi nezaujme nebo možná rovnou vyděsí, slavné jméno je pro skupinu dobrou reklamou.
„Rozhodně se toho nesnažíme využívat. Víme, že počtu zhlédnutí nebo lidí, kteří na nás přijdou, jsme nedosáhli čistě tím, že dáváme videa na YouTube nebo písničky na Bandzone. Že to bylo přes média promované. Ale je to tak, že i špatná reklama je reklama. Nesnažíme se toho využívat, v podstatě nekomunikujeme s nikým a necháváme to plynout tak, jak to je,“ prohlásil hudebník, který svou kapelu založil s kamarádem ze střední školy Jakubem Machačkou. A právě hudba a vlastní kapela je důvodem, proč se Artur drží nad vodou.
Pořád se mnou má někdo problém
Devatenáctiletý Artur žil celý život na očích bulváru, a tak ho nechává chladným. „Já nikoho nepřesvědčuju o názoru. Když mě lidé chtějí poznat, tak se s nimi rád poznám. Když potom na mě změní názor, když se se mnou začnou bavit a mají mě třeba rádi jako kamaráda, jsem jedině rád. Pokud jim zůstane názor, který si vzali z bulvárních článků, mám pocit, že s tím nic nenadělám,“ řekl novinářům. Narážky na rodiče prý nikdy nebral osobně, i když si na základce i na střední kvůli tomu, kým je, dost užil.
Děti umějí být zlé a Artur prý mnohokrát chodil domů s pláčem. „Za svůj život jsem si zvykl, že se do mě lidi budou navážet nebo s tím budou nějaké problémy. Pokud tohle nedělají moji blízcí přátelé, kteří mi to nedělají, tak se s tím nedá nic dělat a já to musím nějak přežít. Přejdu to bez toho, abych byl naštvaný. Beru to jako věc, která se prostě děje,“ dodal. Narážel tím asi na to, jak se do něj obul otčím Josef Rychtář.
Rychtářovi prý jeho hudba nesedí
Kontroverzní vdovec po nezapomenutelné Ivetě Bartošové byl údajně z Arturova hudebního směřování v šoku. „Otázka je z mého pohledu, jestli hudba, kterou zvolil, je správná. Nějak mi to k Arturovi nesedí. Je mi záhadou, že se dal na takovou tvrdou muziku,“ řekl v rozhovoru deníku Aha!. Ještěže jeho názor nevlastního syna opravdu vůbec nezajímá, pokud tedy zajímá vůbec někoho.
A Rychtář může fňukat, jak chce, Artur ho vymazal ze svého života. „S Arťou jsem vycházel velmi dobře. Zkoušel jsem ho několikrát kontaktovat, ale jeho číslo už neexistuje. Čekal jsem, že ho budou zajímat poslední dny Ivetky, ale jsem zklamanej,“ naříkal Rychtář, který ne a ne pochopit, že Arturovi je devatenáct a má vlastní život. To, že si Artur drží odstup, je asi jediný způsob, jak přežít. Protože účastnit se Rychtářových smutečních šaškáren a výletů na koleje, kde skončil Ivetin život, to by pro chlapce, který svou matku miloval a svazek s Rychtářem jí vždy rozmlouval, bylo opravdu příliš.
Ach, ty ztracené miliony!
Nevlastnímu synovi vyčetl Rychtář také 7,3 milionu korun, které získal prodejem Ivetina domu v Uhříněvsi. „Ať už byla Ivetka jakákoliv, do dnešního dne neudělal jedinou věc, aby se jí zastal. Přitom mu odkázala dům,“ stěžoval si s tím, že ho také dodnes mrzí Arturova absence na mámině pohřbu. „To už měl tolik rozumu, aby dokázal říct: Táto, jdu se s maminkou rozloučit,“ míní Rychtář. Pokud si ale Rychtář myslí, že Artura dostane na lopatky, mýlí se. Mladý muž evidentně není psychicky labilní po mamince, naopak hodně vydrží.
Čtěte také:
Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na
Vložil: Dáša Vrchotová