Svoboda tisku po česku: Za právo provokovat manifestujeme, za kritiku romské rodiny stavíme na pranýř! Když řekla pravdu o rodině paterčat…

Foto: ČT

Popisek: O rodině Alexandry Kiňové s jejími paterčaty, která žije v Milovicích, natočila ČT dokumant.

Ještě nějakou dobu zřejmě potrvá, než Evropa procitne z davové psychózy, oslavující právo na svobodu tisku. Bylo by to krásné a bylo by to v pořádku, kdyby se za masovými akcemi neskrývalo veliké pokrytectví a neuvěřitelná míra absurdity a kdyby stejné právo platilo pro všechny bez výjimky.

Skuteční aktivisté za svobodu tisku, Reportéři bez hranic, například odsoudili fakt, že pařížské demonstrace se zúčastnili i politici zemí, které potlačují lidská práva a svobodu tisku, například z Ruska, Egypta, Turecka, Alžírska, apod. Na pokrytectví pařížské demonstrace  upozornily Britské listy, jiná česká média protest Reportérů většinou zamlčela. „Měli bychom projevovat solidaritu s časopisem Charlie Hebdo, aniž bychom zapomínali na jiné časopisy na světě," zdůraznil Christophe Deloir, generální tajemník organizace Reportéři bez hranic. „Bylo by nesnesitelné, kdyby představitelé ze zemí, které umlčují novináře, měli prospěch z tohoto výronu emocí a zlepšili si tak svůj mezinárodní image,“ citovaly Britské listy představitele této mezinárodní organizace a jako případ uvedly fakt, že například v Turecku je nyní stíháno sedmdesát novinářů za to, že psali o korupci v blízkosti premiéra, v Rusku zase vězní novináře na Sibiři.

Je mi na zvracení...

Stejně tak se u nás příliš nemluvilo o znechucení, které v uplynulém týdnu projevil jeden z přeživších členů redakce Charlie Hebdo. Ten  se nechal slyšet, že je mu z těch, co nyní tvrdí „Já jsem Charlie“ na zvracení a ptal se, kde všichni dříve byli.  Vždyť humoristický časopis, který měl náklad pár tisíc kusů, doslova živořil a nebýt děsivé tragédie, která ho potkala, dříve či později  by zanikl.

Mlčeti zlato?

Podobné pocity vyvolává i situace u nás.  Zatímco premiér Sobotka se v neděli zúčastnil masové demonstrace za svobodu tisku, respektive za svobodu publikovat provokativní karikatury, ve stejný den odvysílala Česká televize pořad 168 hodin. V něm postavila na pranýř patronku českých paterčat Kláru Vítkovou - Rulíkovou, která si v médiích dovolila  kritizovat romskou rodinu, pro níž sama hodně a nezištně  udělala. Tím, že začátkem ledna magazínu Ona dnes popsala, jak přišla o ideály o Romech, prý nahrála xenofobům. Od tohoto rozhovoru se vzápětí distancovalo i ministerstvo práce. Podle redaktorů České televize by prý bylo lepší, kdyby Vítková aplikovala rčení „mlčeti zlato“.

Obavy o Kláru

Přitom je rozhovor mnohem mírnější než samotný dokument Paterčata, který Česká televize nedávno odvysílala. To potvrzují i diskuse na webech, jichž se zúčastnily tisíce lidí. Jeden z nich například uvedl: „Musíme poděkovat ČT, že ač možná nechtěně, předvedla super reality šou o ukřivděnosti, namyšlenosti, neochotě se jakkoliv přizpůsobit a věčně jen natažené ruce. Jeden příklad, v té rodině se během roku vystřídalo třináct pečovatelek, z toho osm  tam odmítlo pracovat pro věčnou buzeraci ze strany zasloužilé matky.“ A další čtenáři, vyjadřující Kláře sympatie, se obávali, aby jí někdo neublížil za to, že věci konečně nazvala pravým jménem. Smutné je, že se odvážné Kláry nezastali právě novináři. Ostatně, ti se u nás vysmějí každému, kdo nyní není „Charlie“.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.          

Vložil: Anička Vančová