I v Čechách máme bránu do jiné dimenze. Víme, kde. Záhady života

Foto: Se svolením mapy.cz - Petr Szejut

Popisek: Hrobka továrníka Eduarda Vonky na vrchu Chotuc u Křince. Svědecký vrch byl v keltském období i ve středověku významným kultovním místem, kam lidé pořádali pouti. Pohanská tradice byla tak silná, že s ní katolická církev nebojovala, ale dala poutím náboženský význam.

Chcete se ponořit do hlubin času, pocítit zvláštní energie a zaslechnout ozvěnu koňského povozu, který projel kolem před několika stovkami let? Pak pro vás máme ideální tip na výlet, který zvládnou i mladší členové rodiny.

Řeč bude o Chotuci, svědeckém vrchu, který se tyčí zhruba kilometr západně od obce Křinec na Nymbursku. Podle dobových pramenů se na vrcholu Chotuce o filipojakubské noci (z 30. 4. na 1. 5.) odehrávaly čarodějnické sabaty. A po setmění se sem z okolních vesnic údajně slétávaly mladé i staré ženy, které, držíce se za ruce, protančily a prozpívaly celou noc.

Na vrcholu Chotuce se kdysi nacházelo pohanské obětiště. Nápadný svědecký vrch vždy lákal k osídlení, a tak není divu, že tu mezi 6. a 5. stoletím před naším letopočtem našel svůj domov lid halštatsko-laténský a vystavěl na něm hradiště. Někdy v té době původní obyvatele vystřídali Keltové a právě sem umístili své duchovní místo oppidum, které mělo příkop, val a nejméně dvě brány. O dvě stovky let později vše, co bylo vystavěno, zachvátil požár. Na Kelty tak dnes odkazuje už jen jméno vrchu – Chotuc.

I když Keltové časem z Polabí odešli, zůstal dál vrch důležitým duchovním centrem pro obyvatele širokého okolí. Na symbol pohanských božstev Chotuc  se pořádaly očistné poutě, které vedly po jeho strmých úbočích až na vrchol, a i v době středověku to bylo, kupodivu, putování za pohanskými božstvy, a ne křesťanskými světci! Své poutě neměli okolní obyvatelé zadarmo. Vrchnosti se nelíbilo, že její neposlušní poddaní chodí místo do kostela na pohanskou Chotuc, a tak každého návštěvníka vrchu nechali zbičovat.

Psali jsme

Tajemství slavkovského pokladu, najdou ho? Záhady života

I když se bič místního vykonavatele panské spravedlnosti v podstatě nezastavil, neměly tresty žádnou větší účinnost. Vrchnost musela nakonec sklonit hlavu před silou posvátného kopce a rezignovala alespoň vybudováním kostela Nejsvětější Trojice na jeho vrcholu. Malý kostelík tu měl lidem připomínat, kudy se má ubírat jejich víra. A tak kostelík stojí přímo na akropoli keltského oppida, a i když je stavbou křesťanskou, vše kolem stejně připomíná dávné Kelty a jejich božstva.

V husitských dobách tu stával dokonce hrad. Hospodařil v něm Přibyslav Jíkevský, který údajně poskytl Janu Husovi koně na jeho cestu do Kostnice a podle dochované pověsti  Žižkův dub na Chotuci zde také rostl dub, k němuž si za husitských válek přivázal koně sám Jan Žižka z Trocnova.

Psali jsme

Poslední mystérium Ludvíka Součka. Záhady života

Dodnes se tu dějí záhady

V nedávných letech se v okolních polích nedaleko Chotuce objevovaly kruhy v obilí. Zdokumentovány byly dva případy z roku 1999. První se objevil 7. června a nacházel se asi 70 metrů od silnice spojující obce Křinec a Mečíř, téměř na úpatí vrchu. Objekt byl prý velmi mírně oválný a jeho průměr měřil zhruba osm metrů. Kruh se nacházel v poli ozimého ječmene a převážná většina stébel byla ohnuta ve směru hodinových ručiček. V době svého nálezu byl izolován od okolí a nevedla k němu žádná přístupová cesta.

Druhý kruh se objevil o čtrnáct dní později, 28. června, mezi obcí Vestec a bývalým mlýnem Rozpakov ve vzdálenosti zhruba jeden a půl kilometru od Vestce. I tento kruh byl v době nálezu od okolí zcela izolován. Kruh měl zhruba šest metrů v průměru a jeho stébla, narozdíl od prvního, byla stočena proti směru hodinových ručiček.

Tajemné průniky ozvěn minulosti

Výpovědi svědků naznačují, že se v okolí Chotuce nachází jakási díra do časoprostoru. Existuje totiž množství výpovědí, kdy citlivější jedinci zaslechli zvuky parní lokomotivy, která po zdejší železnici už hezkých pár desítek let nejezdí, i hlomoz dávných půtek, klapot koňských kopyt a hrkotání kočárů.  

Psali jsme

S duchy není radno si hrát. Záhady života

Co se o Chotuci vypráví?

Jeden mladý muž na Chotuci prý objevil v klokočovém keři tři zlaté pruty. Chtěl si je vytrhnout, a nabýt tak bezpracně bohatství. Když se jich však dotkl, začaly rychle mizet v zemi. Z toho, co zažil, a možná i z nevyužité příležitosti se těžce roznemohl. Když mu bylo nejhůř, slíbil, že pokud se uzdraví, postaví u klokočového keře sloup, na který zavěsí obraz Svaté Trojice, kterou mu trojice prutů připomněla. Chlapec se skutečně uzdravil a svůj slib dodržel. Majitel křineckého panství nechal později na místě, kde stál původně sloup, postavit zmiňovaný kostelík, zasvěcený Sv. Trojici.

Klokoč zpeřený tu roste na hodně místech a možná to byli právě poutníci, kteří klokočí, z kterého se vyrábějí korálky do modlitebních růženců, sami vysadili při svých poutích na vrchol.

Divotvornou moc mívaly podle pověsti i byliny, sbírané babkami kořenářkami na Chotuci před svátkem sv. Jana Křtitele. Kvetly jen od jedenácté do dvanácté hodiny noční a nebylo vůbec jednoduché je utrhnout. Neznalec, který se o to chtěl přeci jen pokusit, býval často náhle přemožen spánkem a probudil se až po půlnoci, když už byly rostliny odkvetlé.

Podle jedné z legend našel mladý pastýř z nedalekého Bošína na Chotuci poklad. Objevil ho čirou náhodou v okamžiku, když se jedna z jeho oveček zatoulala do skrytého skalního otvoru. Traduje se, že i s nalezeným pokladem ze vsi odešel, snad kvůli lidské závisti, a v daleké cizině si koupil drahý statek, našel si nádhernou a láskyplnou ženu a dožil se vysokého věku.

Jitka Svobodová

Převzato z časopisu Záhady života

Vložil: Redaktor KL