Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
MFF Karlovy Vary 2019

MFF Karlovy Vary 2019

Hvězdy, hvězdičky, róby, filmy i drsná kritika

Na vlastní kůži

Na vlastní kůži

Ivan Břešťák dělal krimi na Nově, má na kontě 1 200 reportáží. Nyní se vydává pro Krajské listy.cz tam, kam se bojí i benga

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Filmové stopy

Filmové stopy

Zajímá vás, jak teď vypadá fabrika z filmu Marečku, podejte mi pero? Reportáže z míst, kde se natáčely kinohity

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

S blátem po kolena... Výprava do dějin Keltů, církve i vandalů. Český poutník

19.01.2019
S blátem po kolena... Výprava do dějin Keltů, církve i vandalů. Český poutník

Autor: René Flášar

Popisek: Křinecký zámek není v nejlepší kondici

FOTOGALERIE Na dnešní výlet si vás dovoluji pozvat do městyse Křinec v okrese Nymburk. Čeká na nás procházka zámeckým parkem, obdivovat budeme zbytky zaniklého hradu a vydáme se na dominantní vrch Chotuc s chátrajícím hřbitovem a kaplí. Pro cestu jsem zvolil sedmnáctý lednový den, očekával jsem třeskuté mrazy, ale přišlo zrovna dvoudenní oteplení. Takže jsem se část cesty brodil v blátě… Na začátku cesty se zastavuji na mostě přes místní říčku Mrlinu. Jde o železobetonový most, na kterém jsou v rozích 4 sochy živlů - 2 mužské znázorňující vodu a zemi a 2 ženské představující oheň a vzduch.

Jen pár metrů od mostu se nachází raně barokní kostel Svatého Jiljí ze 17. století. Jednolodní obdélná stavba s pravoúhlým presbytářem, obdélnou oratoří a předsíní po jižní straně, hranolovou věží a sakristií v přízemí na severní straně lodi. Do roku 2000 byl kostel na seznamu poškozených a zničených kostelů v České republice a hrozil mu zánik, naštěstí byl v nedávné době zrekonstruován a znovu slouží věřícím.

Modré zámecké pokoje

Mé další kroky směřují k nedalekému baroknímu zámku, jehož vznik je datován do roku 1649. Podle návrhu proslulého stavitele Carla Luraga ho nechal postavit August Pavel z Morzína. Poté prošla budova několika úpravami. Pravděpodobně ze druhé poloviny 17. století pocházejí zdejší unikátní modré pokoje s rokokovými freskami nebo velký barokní kamenný sál.

Po 2. světové válce byl zámek zestátněn a prostory využívala škola nebo Národní muzeum s expozicí klávesových hudebních nástrojů. V současnosti je zámek v soukromých rukách a v turistické sezóně si můžete prohlédnout zámeckou kapli z roku 1705 se štukovou výzdobou. Obdivovat můžete také expozice přibližující život šlechty na zámku. Oblíbená je prý i zdejší kavárna, bohužel i ta funguje jen v letní turistické sezóně.

Tajemná sklepení – vstup do podzemních světů?

Na chvíli opouštím Křinec abych kousek za městysem navštívil kopec Kuncberk, který býval slovanským hradištěm obklopeným hlubokým příkopem a valem. Po cestě se hodně rozpršelo, kolem projíždí několik automobilů, poslední z nich zastavuje a mladá paní řidička se ptá, zda nechci svézt. Jsem ale už kousek od cíle, tak s poděkováním odmítám, tímto bych ale oné neznámé paní řidičce v červeném osobním voze chtěl poděkovat za zájem o můj osud…

Z historických materiálů se dozvídám, že na hradišti, na nějž jsem mírně promoklý dorazil, byla posléze postavena tvrz, která byla v roce 1450 přestavěna na hrad. Ten žil bohatým životem až do 16. století, kdy zpustl. Na jeho místě byl poté v letech 1659-1680 postaven osmiboký zámeček, obklopený gloriety, besídkami a visutými verandami v korunách lip. Po dvou stoletích byl ale i on zbořen, stalo se tak v roce 1891. Do dnešních dnů se po něm zachovaly pouze základy sklepení, které působí tajemným dojmem. Někde tam by mohl být vchod do pekla či jiných podzemních světů... Vrch kopce je porostlý starými lípami. Díky svému věku a netypickému růstu patří tyto stromy mezi chráněné památné stromy České republiky.

Chotuc, hradiště zaniklé s příchodem Keltů

Od bývalého zámečku se vydávám nově vysázenou stromovou alejí ke kapli svatého Jana Nepomuckého, odkud se pouštím okrajovou, nověji vystavěnou částí Křince, k dominantnímu kopci Chotuc. Opět nahlížím do turistických a historických materiálů, díky tomu se dozvídám, že Chotuc je výrazný osamocený vrch, který tvoří dominantu okolní krajiny a je významnou přírodní i kulturní památkou. Vrchol býval halštatským nebo halštatsko-laténským hradištěm osídleným v době mezi 6. a 5. stoletím před naším letopočtem. Hradiště zaniklo po příchodu Keltů.

Církev na stavbu zapomněla, naopak vandalové ji vyhledávají

Na vrcholu kopce se nachází kaple Nejsvětější Trojice. Stejně jako okolní hřbitov ale není zrovna v nejlepším stavu. Na smutné současnosti se podílela částečně zanedbaná péče od církve a částečně je dílem vandalů. Jak se o pár minut později dozvídám od majitelky místního obchůdku na náměstí, paní Marie Ryklové, o kapli se nejvíc starají místní dobrovolníci. Ti také alespoň částečně pečují i o hrobku rodiny Františka Vonky, věhlasného zdejšího továrníka, který ale musel z republiky utéct před nacisty a posléze i komunisty.

„Mám k tomu místu velmi blízký vztah, jsem smutná jak nyní vypadá. Církev sice před lety opravila střechu, ale od té doby na kapli zapomněla. Před pár týdny mladí vandalové vypáčili boční dveře a kaple ještě víc chátrá,“ říká smutně žena, která se dobrovolně stará o několik opuštěných hrobů v okolí kapličky.

Na náměstí mé putování končí. Závěrem se zastavuji ještě u dvou zdejších posvátných soch. První dílo je věnované svatému Janu Nepomuckému a pochází z roku 1729, kdy vznikl v dílně Ferdinanda Maxmiliána Brokofa. Druhá socha, na jejíž obnově se finančně podíleli předci současných obyvatel, vyobrazuje svatého Jiljí. Socha pochází z roku 1784 a stojí v místech, kde dříve stávala stejnojmenná kaple. Z náměstí se vracím k železniční stanici, odkud jsem malým motoráčkem odvážen zpět k domovu. Mějte klidný víkend a putování zdar!

 

Reportáž vznikla ve spolupráci se Středočeským krajem.

Vložil: René Flášar

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace