Zoufalým Vietnamkám tykali a jejich děti nehledali… Do diskuze ale vstoupil nový hlas známého novináře, jenž byl u toho. Přečetli jsme
07.08.2018
Foto: Facebook
Popisek: Jezero Lhota
Jezero Lhota se nachází nedaleko Prahy, spolu ještě s Proboštskými jezery nebo pískovnou v Tišicích či Konětopským jezerem jde o nejoblíbenější místa, kam se jezdí slunit a koupat Pražané. Před pár dny se v jezeře utopili dva sedmiletí vietnamští chlapci. Kolem celé tragédie není stále jasno. Pochybnosti panují také o přístupu vedení koupaliště. Ti prý neměli maminkám chlapců adekvátně pomoci, děti nehledali včas a na správném místě a ještě Vietnamce uráželi. Ředitel koupaliště Robert Nedvěd se snažil tato tvrzení redaktorům Radiožurnálu vyvracet.
Jezero je opravdu rozlehlé, kolem jeho břehu se nachází les, takže je možné odpočívat ve stínu a zároveň mít koupání na dosah. Voda bývá čistá, lze zde zaparkovat. Za služby se platí, vstupné i parkovné. O zákazníky koupaliště nouzi nemá, za horkých dnů je příjezdová cesta plná. K jezeru zavítala ve čtvrtek také početná vietnamská rodina, bohužel jejich dva malí chlapci se už zpátky domů nevrátili. Podle ředitele koupaliště maminky dětí nejprve nevěděly, že by měly být jejich děti ve vodě: „Došla k nám nějaká paní, ukazovala nám fotky dětí z mobilu, že se jí ztratily,“ popsal situaci Robert Nedvěd. Pátrání tedy probíhalo na souši, až do určitého okamžiku: „Po delší době, kdy se našly kruhy dětí na vodě. Jejich matka začala hysterčit, že jsou ve vodě. Volala se policie, volala se záchranná složka.“
Mluvily jen vietnamsky, ale stejně prý řekly, že se děti ztratily v lese
Děti se prý na koupališti občas ztratí, hned se ale najdou. Tentokrát byla situace jiná. Robert Nedvěd odmítá, že se měla nejprve prohledávat vodní hladina: „Kdyby se pokaždé, když se někdo ztratí, měli všichni vyhánět z vody, tak to asi není možné. Lidi z vody si pak vyhnala policie.“ Koupaliště prý mělo informaci o tom, že jsou děti v lese: „Matky tvrdily, že se ztratily někde po lese. Jako mluvily vietnamsky, takže bohužel... Ale ukazovaly nám děti a nelokalizovaly je, neukazovaly nám vodu.“ Jak jim mohly vietnamsky hovořící osoby „říct“, že jsou děti v lese? Je zvláštní, že na koupališti, kde hrozí utonutí, se jako první neprověřuje vodní hladina. Vždyť záchrana se zde počítá na sekundy. Místo toho se hledalo zcela zbytečně v lese, ředitel koupaliště si ale stále vede svou: „To nás napadlo, ale jak máme začít hledat na této vodní ploše dvě děti, když nám nikdo nepověděl, že tady se utopily dvě malé děti.“
Plavete a topíte se na vlastní nebezpečí
Z ředitele čiší snaha hodit celou odpovědnost na vietnamské maminky. V první řadě odmítá, že by na placeném koupališti měl na bezpečí dohlížet dostatečný počet plavčíků: „Plavání na vlastní nebezpečí, plavčíci tu být nemusí.“ Pomoc prý dříve přijít nemohla: „To by muselo být v době, kdy se začaly topit. A to by pro ně někdo musel skočit. Ty maminky měly ukázat, tady se nám topí dítě.“ Odmítá také to, že personál koupaliště se k Vietnamcům choval hrubě, tykal jim a urážel je: „Ta možnost tady není, náš personál je vychovaný. Nic takového se tu stát nemohlo. Nevím, jak to mohla ona tvrdit, když i Vietnamci na ni mluvili jen vietnamsky.“
Modleme se za oba chlapce a jejich blízké, ale prosím, nekamenujme
Nechtěli bychom tvrdit, že svědectví mnoha přímých účastníků nemá stejnou váhu, jako to, co teď přinášíme. Sdílel ho na svém Facebooku v neděli známý novinář Jan Tuna. Mnozí si ho stále pamatují z reportáží v TV Nova, on ale již od roku 2012 vytváří pro internetovou televizi Stream.cz kritiky velmi ceněný a diváky oblíbený investigativně-publicistický pořad A DOST! o podvodech na spotřebitele. „Je odporné a hyenistické, co se strhlo kolem obrovské a kruté tragédie, která se stala na jezeře Lhota. Dlouho jsem váhal a nechtěl jsem k tomu nic říkat, ale ta vlna nespravedlivé zloby bohužel nepolevuje, ale sílí. Byl jsem tam v tu dobu s mými dětmi, s jejich spolužáky a rodiči. Hned vedle toho místa. A VĚTŠINA TOHO, CO SE PÍŠE A NAD ČÍM SE VŠICHNI POHORŠUJÍ, NENÍ VŮBEC PRAVDA!“ sdílel.
A na Facebooku popsal celé dění svýma očima: „Už okolo třetí v rozhlase vyhlásili, že se hledají dva sedmiletí vietnamští chlapci, aby je lidé případně přivedli do kanceláře. Lidé se kolem sebe dívali. Hlášení pak ještě opakovali. Ještě předtím jsme potkali plavčíka, který se po nich šel podívat na vedlejší pláž. Následovalo hlášení ve vietnamštině. A pak už žádost v rozhlase nejprve od zaměstnankyně, aby všichni opustili vodu. Což naprostá většina lidí až na pár výjimek hned učinila. Celá Lhota, několik lidí utichlo. Mrazivé ticho. To nebyli lidé, kterým by to bylo jedno třeba z rasových důvodů. Viděl jsem plakat ženy. Okolní les prohledával psovod. Poté to samé hlášení od policie. A opakované hlášení, aby se dostavila překladatelka. A pátrání ve vodě. Pak už... Nemá smysl pokračovat. Je to tragédie, kterou si nikdo z nás nedovede a nechce představit. Jsem v myšlenkách s rodiči chlapců. Prosím ale všechny. Přestaňte s tím hnusným honem na čarodějnice. Věřím, že rozhořčení většiny z Vás není vedeno špatnými úmysly. Ale vychází ze špatných informací. Prosím, modleme se za oba chlapce a jejich blízké. Ale prosím, nekamenujme...“
+
Přispěje tato tragédie k tomu, aby si lidé dávali ve vodě na sebe a své děti větší pozor? Alespoň je nyní jasně patrné, že na podobných koupalištích na naši bezpečnost absolutně nikdo nedohlíží. Na stranu druhou – jezero Lhota není koupaliště, je velké, nepřehledné a neumím si představit, kde všude by ti plavčíci, aby to mělo nějaký smysl, museli být; každopádně by pak vzrostlo dost podstatně vstupné. Přesto o tom vedení uvažuje: „Budeme to muset probrat. Není nám to milé.“
-
Z ředitele Roberta Nedvěda čiší i po takto tragické události velká arogance, neempatie a nevraživost. Despekt vůči vietnamské rodině, která zažila tu nejhorší tragédii, je jasně patrný: „Slyšel jsem, že si maminky dělaly selfie. Někde u vody si dělaly selfie, byla tam vietnamská komunita. Je nám divné, že deset Vietnamců nedokáže uhlídat dvě děti ve vodě,“ prohlásil. Dále klidně použije ve vztahu k mamince, která přišla o malé dítě, výraz, že „hysterčila“. „Co chcete, je to chlap. A živej,“ říká v těchto případech naše kolegyně Adina Janovská. Ženy totiž dobře vědí, že uhlídat neposedné dítě, natož dvě, je nadlidský úkol. A co je ještě horší – když víc dospělých hlídá jedno dítě. Matky to znají. Právě že deset Vietnamců neuhlídá dvě děti, zatímco jeden by to svedl. Což platí u všech národností, že. Navíc se ukazuje, že celá věc není zdaleka tak jasná, jak to původně na sociálních sítích vypadalo, viz svědectví Jana Tuny, což je profesionální pozorovatel dění, jako každý dobrý novinář. Prosíme s Janem Tunou, modleme se za oba chlapce a jejich blízké. Ale nekamenujme...
|
Vložil: Michaela Špačková