Milovická paterčata jsou již pětiletá. Proč stále vzbuzují takové vášně... Přečetli jsme
14.06.2018
Foto: iDnes.cz / repro
Popisek: Česká paterčata
Naše jediná česká paterčata oslavila páté narozeniny a zcela jistě netuší, kolik vášní vzbuzují. MF Dnes se vypravila paterčatům pogratulovat a přitom zjistila, jak se s takovou drobotinou žije.
Paterčata žijí v Milovicích, kde se nachází i velký zábavní park pro děti. Tam jsou prý nejraději. „Volnou vstupenku dostaly děti k druhým narozeninám od majitelů, manželů Antošových. Moc bychom jim chtěli poděkovat. Navíc mě tady pan Antoš letos i zaměstnal," prozradil tatínek paterčat Antonín Krosčen. Maminka Alexandra nemá problémy svá paterčata od sebe rozeznat: „Jednovaječná dvojčata Míša a Alex vypadají vyloženě jako přes kopírák. Jsou to takoví dva stydlínkové, hodně na sebe vázaní. Ty od sebe poznáme jenom my rodiče, ostatní si je pletou. Já děti rozeznám i po hlase, podle pláče, nebo i zezadu, podle jejich chůze. Jen si kolikrát rychle nevybavím jméno a spletu se," prozradila MF Dnes.
Některým sousedům jsou trnem v oku
Pateračata a jejich rodina je stále mnoha lidem trnem v oku. Ostatně, stačí se podívat na Facebook obce Milovice, kde jakákoliv zmínka o nich rozpoutá hodně ostrou diskusi: „Už jsem taky dvakrát řešila se správcem, že nám někdo začernil zvonek," konstatovala Alexandra. Ta si prý vyslechla a přečetla o sobě dost divné soudy: „Lidi mě soudí, že jsem si děti nechala, ale kdyby ne, tak by mne také soudili. To jsem měla počítat ententýky, kdo z nich bude žít a kdo ne? Navíc až v 18. týdnu těhotenství jí lékaři řekli, že vidí v děloze čtyři děti. Už to byla rarita. V 21. týdnu informaci upřesnili, že vidí ještě jednu hlavičku. „Jednak už by stejně bylo pozdě zasáhnout a já bych to ani nedovolila. Dopadlo to dobře a děti nás naplňují energií a láskou." Srdnatost byla odměněna zdravými potomky, ona sama však zaplatila zdravím. Po porodu prodělala Alexandra už šestou operaci, a ani ta prý ještě není poslední.“
Šlo jí o život
Porod paterčat se neobešel bez následků: „V roce 2014 mi šlo o život, dorazila jsem do špitálu za pět minut dvanáct. Na sále mě křísili a v nemocnici na Královských Vinohradech jsem ležela týden na jipce. Od porodu mám problémy s břišní stěnou a taky zdevastovaná záda. Ale beru to tak, že raději půjdu k doktorům já, než abych to prožívala s nějakým děckem. Ničeho nelituju." Rodina už další děti vylučuje, maminka Alexandra pro jistotu podstoupila sterilizační zákrok. Uživit osm krků není snadné, a tak rodina často využívá finanční sbírky. Právě ty se některým milovickým nelíbí: „Rodinné centrum v Milovicích pro nás pořádá materiální a veřejnou finanční sbírku. Bez pomoci drobných dárců bychom to vůbec nezvládli. Ani nevím, jak všem těm lidem poděkovat. Vždyť jen výdaje za stravné pro šest dětí ve škole a školce jsou 4 350 korun měsíčně." Otec rodiny už pracuje, maminka Alexandra je zatím na nemocenské. Péče o paterčata není jako lusknutí prstem: „Viděla byste, kolik rohlíků padne jen na svačiny. Neumím si představit, jak budu za rok pořizovat dětem pomůcky do školy, posílat je na výlety," vyjádřila svou obavu Alexandra.
Spojila je mrtvá kamarádka
Antonína a Alexandru pojí stejná škola: „Chodili jsme s Tondou do stejného učňáku, i když on je o tři roky starší. Znali jsme se od vidění, ale pak nás spojila moje kamarádka, která zemřela při autonehodě. Byla tak mladá a já to těžce nesla. Tonda mě utěšoval a postupně jsme se sbližovali. Až se narodil Antonio," zavzpomínala pro MF Dnes a dodala: „Narození syna jsem brala jako osud. Jako druhou jsme měli naplánovanou holčičku. S ní nám to vyšlo, ale samozřejmě jsme vůbec nečekali, že k ní přibydou ještě čtyři kluci." Za všechny děti je ale rodina vděčná: „Zaplaťpánbů se nám všechny povedly. A věřím, že nám jednou vrátí, co do nich vložíme."
+
Paterčata vzkvétají, rodina funguje a stále se najdou lidé, kteří jí nezištně pomohou. Alexandra má sice zdravotní problémy, ale stejně ničeho nelitují. A otec dětí pracuje, tak jak je to v mnoha jiných rodinách. Je zřejmé, že jeden plat na uživení tolika lidí pochopitelně nestačí, pomoc zvenčí je zde zcela jistě na místě.
-
Někteří milovičtí sousedé si stále nemohou na to, že se paterčatům pomáhá a vyhlašují se sbírky, zvyknout. Když si třeba rodina dovolila sdělit, že by se jí opravdu hodila myčka, přečetla si milou poznámku: „Kdo z našich babiček proboha myčku měl a též vychovávaly více dětí, než 0-1.“ Takových reakcí se najde dost a dost, jako by tito lidé neměli nic jiného na práci.
|
Vložil: Michaela Špačková