Dříve sovětští okupanti, teď zvířecí ráj: Paní šakalovou se štěňátkem zachytila fotopast i fotograf, dvě zubřata se narodila během jediného dne
17.07.2017
Foto: Vojtěch Lukáš
Popisek: Mládě šakala obecného vyfocené v bývalém vojenském prostoru v Milovicích
V minulých dnech zachytila fotopast umístěná v bývalém vojenském prostoru v Milovicích kojící fenu šakala obecného. Krátce nato v rezervaci nasnímal šakalí štěně fotograf Vojtěch Lukáš, který ve spolupráci se společností Česká krajina dokumentuje projekt návratu velkých kopytníků. O několik dní dříve čekalo na chovatele rezervace v Milovicích jiné překvapení. Během jediného dne se tu stádo zubrů rozrostlo o dva nové přírůstky.
„Šakala obecného jsme na dané lokalitě v rámci výzkumu šelem sledovali déle než rok. Ačkoliv byl na území České republiky několikrát zaznamenán již dříve, teprve díky výzkumu pomocí fotopastí jsme byli schopni potvrdit jeho trvalý výskyt,“ uvedla Klára Pyšková z katedry etologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze.
První důkaz o výskytu šakala na jednom místě
Během roku 2015 byl šakal v lokalitě nafocen téměř šedesátkrát, data z roku 2016 odborníci z Karlovy univerzity v současnosti zpracovávají. „To, že se šakal na lokalitě stále objevuje, potvrzuje naše závěry, že nejde pouze o migrujícího jedince, ale o zvíře, které se u nás trvale usadilo,“ dodala Klára Pyšková. „Záznamy šakala od nás existují, ale toto je první potvrzení trvalého výskytu na jedné lokalitě,“ shrnul význam výzkumu David Storch, ředitel Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy.
Aktuální snímky šakalů dokazují, že se šelmy v lokalitě nejen trvale zdržují, ale také rozmnožují. „Záběr z fotopasti zachycující kojící fenu s typicky naběhlými struky je nepřímým důkazem, fotografie šakalího štěněte je však již důkazem přímým, takže o úspěšném rozmnožení šakalů není nejmenších pochyb,“ konstatoval Miloslav Jirků z Biologického centra Akademie věd ČR v Českých Budějovicích, který zde spravuje fotopasti v rámci programu Strategie AV 21 - Rozmanitost života a zdraví ekosystémů. Výzkum probíhá v lokalitě, kterou pro projekt poskytla Agentura ochrany přírody a krajiny. Z minulosti existuje z území Česka minimálně jedno nedoložené pozorování samice šakala s mláďaty, v tomto případě však jde o pozorování nezvratně doložené fotografiemi. „Jedná se o první hodnověrný důkaz rozmnožování šakala na území České republiky a zároveň o nejsevernější doložené rozmnožování šakala v Evropě,“ zdůrazňuje mimořádný význam důkazu Martin Šálek z Ústavu biologie obratlovců Akademie věd ČR.
Samice šakala obecného zachycená fotopastí
Rezervace jako domov pro šelmy i velké kopytníky
„I když fotopasti zachycují šakaly z pastviny u Benátek nad Jizerou, naše vlastní očitá pozorování, i náhodná pozorování našich spolupracovníků, potvrzují jeho výskyt také na menší pastvině u Milovic a v jejím nejbližším okolí,“ dodává Miloslav Jirků. Divocí koně, zubři a pratuři tak sdílejí rezervaci se středně velkou šelmou, která se zaměřuje na lov malých obratlovců, hlavně hlodavců, živí se však také rostlinnou potravou, zejména plody, a příležitostně mršinami.
Největšími zvířaty, která šakal v Evropě loví, jsou zajíci, případně na zemi žijící ptáci, například bažanti. „V Rumunsku tamní myslivci občas zaznamenají šakaly honící srnce, nebylo však dosud zjištěno, že by je i ulovili. Na Balkáně, kde jsou šakali běžní, platí, že pokud se v potravě šakala objeví zbytky vysoké či černé zvěře, jedná o mršiny a zbytky úlovků myslivců,“ dodává Martin Šálek, který se výzkumu šakala na Balkáně dlouhodobě věnuje.
Sveřepí šakali postupují Evropou
Vzhledem k velikosti a složení potravy šakala je jeho nebezpečnost pro koně, natož pratury a zubry, nulová. „Velcí kopytníci jsou v těchto místech součástí přírody, a přestože pro ně šakali nepředstavují reálné nebezpečí, věříme, že kontakt se středně velkým predátorem může příznivě ovlivňovat přirozené pudy na obranu mláďat i chování mláďat samotných,“ uvedl Dalibor Dostál, ředitel ochranářské společnosti Česká krajina.
Šakal se na území České republiky i zbytku Evropy šíří z Balkánu, který patří k jeho původním oblastem výskytu. Expanze této šelmy na sever a západ bývá dávána do souvislosti se změnami klimatu. Lze se domnívat, že rychlý postup šakala Evropou navíc usnadňuje člověkem způsobená absence vlků v oblastech, které nyní šakali nově osidlují.
Šakal má žlutohnědé, rezavohnědé až šedavé zbarvení, které se při výměně letní a zimní srsti do určité míry mění. Tmavší chlupy na hřbetě často vytvářejí jakousi „dečku“. Kvůli srůstu prostředních prstů na tlapách se jeho stopy dají spolehlivě rozeznat od stop jiných psovitých šelem. Žije v párech nebo v malých rodinných smečkách. Jeden pár či rodinná smečka obsazuje území o rozloze 2 až 20 kilometrů čtverečních.
Jen o pár dnů dříve…
Zdá se, že v rezervaci v Milovicích není o překvapení nouze. Hned o dva nové přírůstky se během jediného dne rozrostlo stádo zubrů, které se nachází v rezervaci velkých kopytníků v bývalém vojenském prostoru Milovice, na pastvině nedaleko Benátek nad Jizerou. První mládě přišlo na svět večer 10. června nebo během noci. Druhé pak v průběhu dopoledne.
„Zubři patří stále mezi ohrožené živočišné druhy, proto jsme velmi rádi, že se nám je v rezervaci daří rozmnožovat,“ uvedl Dalibor Dostál, ředitel ochranářské společnosti Česká krajina. V rezervaci se tak letos stádo zubrů rozrostlo již o tři mláďata, čtvrté se narodilo již v průběhu loňského roku.
„Pohlaví mláďat budeme určovat až později. Nechtěli jsme zvířata rušit, aby bylo začleňování nových přírůstků do stáda co nejklidnější,“ doplnil krátce po narození malých zubrů Dalibor Dostál.
Zubří porodnice ve stínu boroviček
Stejně jako předchozí mláďata přišly i nové přírůstky na svět v „zubří porodnici“ v hustém porostu mladých boroviček. „Celý měsíc předtím se zubři zdržovali v jiné části pastviny, nedaleko tůněk. Pak se přesunuli na tradiční místo, kde dochází k porodům,“ navázal Karel Bendl, ředitel společnosti Správa městských lesů Benátky nad Jizerou, která zajišťuje v rezervaci chovatelský dohled. „Největší radost z obou přírůstků měla samička, která přišla na svět začátkem letošního května. Poskakovala kolem obou mláďat a bylo vidět, že se těší, že si bude mít konečně s kým hrát,“ doplnil Karel Bendl.
Do bývalého vojenského prostoru přijelo stádo osmi zubrů, sedmi samic a jednoho samce na sklonku roku 2015. Stádo patří ke vzácnější, takzvané bělověžské neboli nížinné genetické linii zubrů. Přeprava sedmi samic byla tehdy v Česku největším transportem zubrů v historii.
Zubří mládě narozené v bývalém vojenském prostoru Milovice
Počet vzácných zubrů se loni zvýšil o pětinu
Společnost Česká krajina kromě vlastního chovu zastupuje také regionální kancelář mezinárodní organizace European Bison Conservation Center (EBCC) v ČR a provádí každoroční sčítání těchto vzácných zvířat v zemi. Loni se zvýšil počet zubrů v českých chovech zhruba o pětinu, k poslednímu dni roku 2016 v České republice žilo 93 zubrů. Ještě v roce 1993 přitom plemenná kniha v České republice evidovala pouze 16 zubrů ve třech zoologických zahradách.
Ochranářská organizace Česká krajina na projektech spojených s návratem a ochranou velkých kopytníků, jakými jsou divocí koně, pratuři a zubři, spolupracuje s experty z Biologického centra Akademie věd České republiky, Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, Univerzity Karlovy v Praze, Ústavu biologie obratlovců Akademie věd České republiky, České zemědělské univerzity v Praze, Mendelovy univerzity v Brně, Masarykovy univerzity v Brně a dalších odborných institucí.
Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na .
Vložil: Lenka Sloupová