Deváťáci se znalostmi sedmáků? Realita. Komentář učitele

Foto: Ilustrační foto Pixabay

Popisek: Kdo může za rozdíly ve znalostech žáků z různých škol?

Čeští patnáctiletí žáci se v mezinárodním testování PISA 2025 opět zhoršili – v matematice i ve čtení. Měli bychom se ptát proč. Ale ptáme se? Raději ne.

Ministr školství Robert Plaga a ústřední školní inspektor Tomáš Zatloukal nás uklidňují, že jsme stále nad průměrem OECD, ale to je útěcha pro statistiku, ne pro rodiče. Ti potřebují kvalitní výsledky, kterých se dětem nedostává. Podle Zatloukala jsou v České republice rozdíly mezi výsledky českých základních škol až 2,5 školního roku. Znamená to, že některé školy hromadně vypouštějí deváťáky se znalostmi sedmáků. To není kosmetická odchylka. To je propast, která rozhoduje o tom, zda se z dítěte stane dobře placený odborník, nebo skončí v montovně.

Rodina kompenzuje to, co škola zanedbá

Data PISA to potvrzují. Uvádí, že rodinné zázemí má v Česku na výsledky dětí nadprůměrně silný vliv. Problém není v tom, že by české děti byly hloupější než jejich vrstevníci v zahraničí. Jen je jejich úspěch mnohem více závislý na tom, co se odehrává doma.

A právě tady se dostáváme k jádru problému. Kvalitní rodinné zázemí dokáže kompenzovat nekvalitní práci škol. Rodina na vlastní náklady dohání to, co zanedbaly školy zničené inkluzí, které nestihly probrat a pořádně procvičit učivo požadované u přijímaček. Ale nejde jen o placení přípravných kurzů, které by nebyly potřeba, pokud by školy se žáky řádně procvičily potřebné učivo. To jsou ony dva a půl roku, o nichž hovoří pan Zatloukal.

Zodpovědný rodič dohlédne na psaní domácích úkolů, postará se, aby dítě nemělo absence a nosilo si pomůcky. To jsou věci, které nezodpovědný rodič neudělá, a jeho dítě na to doplatí – není připravené na výuku, bezdůvodně chybí, takže pak nemá na co navázat, neplní domácí úkoly, čímž si učivo neprocvičilo, a tyto problémy se kumulují a promítají do další výuky.

Psali jsme

Děti a rodiče nevolníky České školní inspekce. Komentář učitele

Povinnost a zodpovědnost nejsou sprostá slova

Systémově je to špatně. Škola má učit a zároveň vymáhat zákonné povinnosti rodičů. To dnes na doporučení MŠMT školy nedělají. Dokud školy nebudou vyžadovat docházku, pravidelnou přípravu na výuku a plnění domácích úkolů, nikam se nedostaneme.

Školství je podle školského zákona veřejná služba a jako taková by měla být poskytovaná všude ve stejné kvalitě. Jsem ochoten bavit se o půlročním rozdílu, ale ne o dvou a půl letech. Místo toho se MŠMT stále více spoléhá na to, že to, co škola nestihne nebo nechce udělat, dodělá rodina.

Pokud to rodina neudělá, dostane dítě nálepku „znevýhodněné" a nastoupí Plagův selectivní komunismus – systém, kdy stát vybírá, komu dá zdarma a komu ne. Snídaně zdarma, obědy zdarma, výlety zdarma, lyžařské kurzy zdarma, soukromé doučování zdarma a dokonce i placené přípravné kurzy k přijímačkám, hrazené z veřejných peněz pro vybrané děti. Ano, „znevýhodněnému dítěti", které narušuje výuku, stát z rozhodnutí Roberta Plagy zaplatí přípravné kurzy, zatímco ti, které brzdil, si je zaplatí sami. Říká se tomu indexace a budu o ní psát příště.

Domácí úkoly jako dobrovolná aktivita

Pan Zatloukal to říká jasně: „Kompetence našich žáků k učení jsou velmi nízké a mohou je významně v získávání nových znalostí limitovat.“ Dvě pětiny českých žáků si nikdy nevytváří plán učení. Čeští žáci jsou podprůměrně zvídaví a vytrvalí. Podíl těch, kteří se rádi učí nové věci, dokončují započatou práci nebo při náročnějším úkolu vynaloží větší úsilí, se od roku 2022 také snížil.

To není náhoda. To je důsledek systému, který z povinností udělal dobrovolnost a zároveň snížil nároky na žáky, kteří se v důsledku nevytížení nudí. Proto také čeští žáci mají tak negativní vztah ke škole. Dovedete si představit devět let nudy?! Opravdu. Školy pracují tempem těch nejslabších a ostatní se nudí. Dětem se nedivím.

Domácí úkoly se staly dobrovolnou záležitostí. Rodiče je mohou, ale nemusí kontrolovat. Děti je mohou, ale nemusí psát. Učitelé je mohou, ale nemusí vyžadovat, ovšem nesmí je známkovat. A když je vyžadují, často čelí tlaku – od dětí, od rodičů, od vedení. Systém nemá žádný mechanismus, jak nezodpovědného rodiče vést k odpovědnosti. Protože pokud není povinnost, není co vymáhat.

Psali jsme

Česká školní inspekce se vyhýbá zodpovědnosti. Komentář učitele

Well-being se stal zaklínadlem

Děti se přece nesmí stresovat, a domácí úkoly jsou „stresující“, i když jde o deset řádků procvičování. Učitelé pak čelí tlaku, aby raději nic nevyžadovali. A výsledek? Děti neumí násobilku, neumí vyjmenovaná slova, protože se přece „nesmí učit nic nazpaměť“.

Jenže bez základů se nedá stavět. Dril není cíl, je to jen prostředek, bez něhož se neobejdeme. Jak si jinak zautomatizovat násobilku, bez níž nejsou možné vyšší početní operace. Opravdu někdo věří, že lze násobit pod sebou s kartičkou v ruce? Dril slouží k automatizaci základních dovedností. Výuka hrou sice nestresuje, ale vyžaduje pak domácí přípravu, která je tím odloženým drilem. Domácí příprava je však pro mnohé sprosté slovo. Nesmíme se pak divit výsledkům.

Chybí osnovy, chybí měřítko

Druhý problém je ještě hlubší, nemáme jasně stanovené výstupní požadavky na konkrétní učivo. Neexistuje závazný seznam toho, co má žák umět na konci páté třídy a co na konci deváté. Máme jen obecné kompetence, ale ty jsou za současných kontrolních postupů neměřitelné. Proto se neplní. Pokud 30 procent žáků postrádá funkční čtenářskou gramotnost, tak to znamená, že za devět let ve škole žádné kompetence nezískali, místo kompetencí k dožadování se svých práv.

Kompetence jsou krásná slova v dokumentech. Ale když nemáte jasně dané, co má dítě umět, nemůžete to ani zkontrolovat, ani vyžadovat. Učitelé si tak vytvářejí vlastní osnovy, někteří skvělé, někteří průměrné, někteří slabé. A výsledek? Rozdíly mezi školami až 2,5 školního roku. To znamená, že dítě na jedné škole se za stejnou dobu naučí dvakrát tolik co dítě na škole jiné. To není dáno kvalitou učitelů, ale absencí jednotného standardu.

Do toho všeho se přidává inkluze. Ve třídách, kde se sejdou děti s velmi odlišnými potřebami, se učitel nemůže věnovat všem. Tempo se přizpůsobuje nejpomalejším a ti nejrychlejší se nudí.

Učitelé jsou přetížení a často benevolentnější, aby „podle nařízení nepoškodili žáky v inkluzi“. Inkluze je jako komunismus, krásná myšlenka, která v praxi naráží na realitu. Oba systémy slibují rovnost, ale bez podmínek, které by ji umožnily, vedou k nivelizaci. Kdybyste tak jako já chodili za komunistů na hodiny občanky, tak byste věděli, že inkluze a komunismus mají velmi podobná východiska. Proto také tvrdím, že inkluze je forma komunismu.

Psali jsme

Ministr se trefil aneb Proč neučit angličtinu od první třídy. Komentář učitele

Co potřebujeme

1. Vrátit domácím úkolům povinnost. Ne jako dril, ale jako nástroj, který umožní učiteli ověřit, zda dítě učivo zvládlo, a rodiči nést odpovědnost. Pokud je úkol povinný, může škola vyžadovat jeho splnění. Dnes nemá škola žádný nástroj, jak nezodpovědného rodiče přimět k aktivitě.

2. Zavést jasné osnovy. Konkrétní výstupní požadavky pro 5. a 9. ročník. Ne obecné kompetence, ale měřitelné znalosti a dovednosti. Co má dítě umět z matematiky, z češtiny, z přírodních věd. Bez jasného zadání nelze dosáhnout srovnatelné kvality veřejné služby, kterou vzdělání je.

3. Zajistit srovnatelnou kvalitu pro všechny. Veřejné školství má být služba, která všem dětem poskytne srovnatelnou kvalitu vzdělání bez ohledu na to, z jaké rodiny pocházejí. Pokud máme školy, jejichž výsledky se liší o roky, pak tato služba selhává.

4. Vrátit nároky. Zrušení povinné maturity z matematiky za vlády Andreje Babiše bylo krokem špatným směrem. Nejde o to, že by každý musel zvládat integrály. Je to o tom, že bez matematiky se nedá myslet logicky. A bez logického myšlení se nedá uspět v žádném oboru. Že matematika nejde sama od sebe? To je fakt. Je třeba se učit.

Pokud chceme, aby se výsledky žáků zlepšily, nestačí mluvit o kompetencích. Musíme rehabilitovat slova „povinnost“ a „zodpovědnost“, zavést osnovy a zajistit, aby škola byla místem, kde se děti učí, ne místem, kde se jen čeká, až práci dodělá někdo jiný. Já vím, že se to mnoha kolegům nebude líbit, ale je to tak. Přičemž musím zdůraznit, že chyba není v žácích ani v učitelích, ale v systému.

Zdroje: SeznamZprávy (ZDE), Česká školsní isnpekce (ZDE)

Vložil: Stanislav Korityák