Děti a rodiče nevolníky České školní inspekce. Komentář učitele
29.06.2026
Foto: Ilustrační foto Pixabay
Popisek: Česká školní inspekce porušuje zákony, vyhlásil jsem jí válku
Milí čtenáři, skončil další školní rok a přicházejí prázdniny. Rád bych shrnul uplynulý školní rok a rozloučil se, protože o prázdninách nepíši.
Byl to pro mne velice významný rok z mnoha důvodů. Předně to byl rok výuky, bezprostředně navazující na práci řidiče. Dále to byl můj první rok na nové škole, v níž jsem velmi spokojený. Doufám, že spokojenost je oboustranná. Nakonec to také byl rok, kdy ČŠI bez souhlasu rodičů podrobila 200 000 dětí psychiatrickému vyšetření. Rozhodl jsem se učinit přítrž aroganci ČŠI, která má zbožštělý pocit, že si může dělat cokoli. Této aktivitě jsem věnoval víc času, než psaní pro Krajské listy.
Rok za volantem, rok ve škole – dva roky růstu
Přiznávám, že papíry na náklaďák jsem nedělal kvůli práci, mým snem je projet Sibiř velkým autem. Autoškola skupiny C pro mne byla především pocit růstu. Po mnoha letech jsem cítil, že se učím něco nového, a hlavně užitečného. To se o školeních ve škole říci nedalo.
Ale pak se mi naskytla příležitost řídit čtyřicetitunový kolos. Bylo to přesně to, co jsem potřeboval – vyjezdit se, i když přiznávám, že mě tehdy přesvědčily hlavně finance. Řidič nákladního vozu si vydělá výrazně více než učitel. Stráví však v práci také více času. Takže něco za něco.
Ale nebylo to jen o financích a času. Říká se, že učitelé by měli mít po sedmi letech rok volna. Plně s tím souhlasím. Zjistil jsem, že to nemusí být nutně volno. Stačí diametrálně odlišná profese. Sedíte v kabině, posloucháte hudbu, pijete kávu, nikdo na vás nemluví… Fantastický relax.
Je třeba změnit nejen profesi, ale i místo
A pak přišel druhý růst – nástup do školy. Po roce za volantem jsem se do školy opravdu těšil, plný energie a nových nápadů. Po nástupu jsem měl prostor vybudovat si nový výukový systém, a také jsem to udělal.
Kdybych se vrátil na původní školu, kde jsem měl vše hotové, neměl bych důvod něco měnit. Na předchozí škole jsem strávil devět let, a bylo to tak akorát. Člověk by měl čas od času změnit zaměstnavatele – získá srovnání, potká nové lidi, ale také nové příležitosti. Jistě, je to krok do neznáma spojený s nejistotou, ale mně osobně prospěl, stejně jako mé práci.
Naprosto zásadní je vědomí, že si v případě ztráty zaměstnání mohu velice rychle najít lépe placenou práci. Nemusím si proto v rámci inkluze nechat kálet na hlavu od nevychovaných dětí a jejich rodičů. Tato jistota je k nezaplacení. Mimochodem – řidiče náklaďáku AI ještě dlouho nenahradí.
Společný vzdělávací program
Vzhledem k tomu, že jsem se po návratu do školství cítil plný síly, jistoty a elánu, rozhodl jsem se změnit druhý nejpalčivější problém českého školství hned po inkluzi. Tím je absence jednotného vzdělávacího programu, který by sjednotil pořadí probíraného učiva na českých školách. Aby bylo jasné, že se procenta berou třeba v sedmé třídě a Pythagorova věta v osmé – jen příklad.
V průběhu školního roku 2026/27 budou muset všechny školy povinně vytvořit nový vzdělávací program podle nového RVP. Napadlo mě změnit tento opruz v příležitost. Je nesmysl, aby čtyři tisíce českých škol vymýšlely totéž, když se mohou o práci podělit. I pro učitele je jednodušší vytvořit jednu lekci, například výpočet obvodu a obsahu obdélníku, a jinou látku převzít od kolegů.
Aby to celé fungovalo, je nutné sestavit základní strukturu učiva pro každý předmět a rozdělit jej na jednotlivé ročníky. Po kontrole struktury a návaznosti učiva se učivo rozdělí na jednotlivé celky. Z nich si následně na základě dobrovolnosti budou učitelé vybírat látku, která jim vyhovuje, a precizně ji zpracují podle připravených šablon. Šablony zajistí jednotnou strukturu lekcí. I pro učitele je výhodnější precizně zpracovat jednu lekci, než psát celý ŠVP. Za zlomek práce, věnované tvorbě ŠVP, tak učitelé získají ucelený soubor hotových materiálů. A to se vyplatí!
Pro každou učební látku bude k dispozici soubor pracovních listů, zahrnujících výklad s odkazem na video s výkladem (pokud existuje), učivo na procvičování učiva a kontrolní práci. Vymyslel jsem jednoduchý systém řízení práce, který umožní zapojení mnoha učitelů s využitím běžně užívaných Google nástrojů.
Člověk míní, život mění
Tuto práci jsem měl připravenou na duben, ale jak všichni víme, v té době Česká školní inspekce podrobila bez informovaného souhlasu rodičů na 200 000 českých dětí psychiatrickému vyšetření. Nejednalo se o nějaké nevinné otázky. ČŠI použila skutečné lékařské nástroje, konkrétně testy PHQ-9, GAD-7 a WHO-5, aniž by k tomu měla licenci – ČŠI není zdravotnické zařízení.
Tím se ve své aroganci a pocitu nedotknutelnosti dopustila řady porušení zákona. Rozhodl jsem se této hrubé chyby (která se vyskytne jednou za deset let, jak by řekl pan Chocholoušek) využít k důraznému umravnění ČŠI.
Předně jsem požádal o předložení diagnostického vyhodnocení testů své dcery. Pokud si ČŠI hraje na lékařské zařízení, ať tuto práci vykonává pořádně. Zároveň jsem ČŠI zakázal data své dcery smazat. Ta to nerespektovala.
Obratem jsem podal podnět na vyšetřování České školní inspekce za výkon lékařské činnosti bez licence k Ministerstvu zdravotnictví. To je zatím v běhu. Na Úřad pro ochranu osobních údajů jsem zatím nepsal, tam je teď řada podnětů jiných rodičů, jak mi sdělila ČŠI. Ale přidám se, zatím jsem sbíral podklady.
Kritériem kvalitní školy je dle ČŠI občanská angažovanost
Vše začalo testováním. Následně při „vysvětlování“ důvodů začaly vyplouvat na povrch velice zajímavé věci. Pan vrchní inspektor Tomáš Zatloukal v rozhovoru pro Seznam Zprávy dotazy na rodinné poměry dětí a na duševní zdraví obhajoval s tím, že rozdíl ve vzdělávacích výsledcích českých škol činí až tři roky.
To mě přirozeně zajímalo. Požádal jsem proto o seznam pěti nejlepších a pěti nejhorších škol v ČR. Odpověď? Žádné žebříčky ČŠI nevede, protože jejím cílem není školy porovnávat. Každá škola má prý jiné podmínky a priority.
Učivo testované ČŠI je tajné
To mě přivedlo k otázce, podle čeho se školy vlastně hodnotí. Zjistil jsem, že ČŠI hodnotí procesy, nikoli výsledky. V jejích kritériích hledáte marně kolonku „žáci umí“. Najdete tam ale „respekt k jinakosti“, „demokratické hodnoty“ a „občanskou angažovanost“. To jsou možná krásné ideály, ale jako rodiče mě nezajímá, zda škola rozvíjí občanskou angažovanost, když jejich dítě odchází ze školy s mezerami, které nikdo neřeší.
Zcela logicky mě zajímalo, co je v testech z češtiny a matematiky, které zadala ČŠI dětem. ČŠI mi tuto informaci odmítla poskytnout. A nejen texty. ČŠI mi neposkytla ani přehled učiva, který je předmětem testování v páté a deváté třídě. Přijde vám normální, aby bylo tajné, co prověřuje školní inspekce? Mně ne.
Přes léto se budu učit pracovat na sociálních sítích
Byl to náročný rok. I když se zdá, že úřady jsou nepřemožitelné, stojí za to je otravovat. Protože jen otravní občané mají šanci něco změnit. „Rozumný rodič“, který vše chápe, je přesně to, co umožňuje České školní inspekci být tak arogantní, jak je, vlamovat se prostřednictvím dětí do soukromí rodin a k rodičům se chovat jako k nějakým nevolníkům, kteří jí nestojí ani za to, aby je požádala o souhlas.
Ale nezmizím úplně. Budu zkoušet práci na sociálních sítích, abych od září mohl spustit práci na společném vzdělávacím programu. Učím se to a budu rád za vaše rady, jak tuto práci dělat lépe, za každý komentář, reakci nebo sdílení. Začnu Facebookem a sítí X, kde budu v rámci tréninku zveřejňovat nejzajímavější informace, které jsem získal při komunikaci s ČŠI, MŠMT a Národním ústavem duševního zdraví. Až se to naučím, pustím se do společného vzdělávacího programu.
Na shledanou v září!
Na podzim se vrátím na Krajské listy s novou energií, novými tématy a možná i s otázkami, které ještě nezazněly. Děkuji vám, že jste věnovali svůj čas a pozornost mým textům. Bez vás čtenářů by psaní nemělo smysl.
Užijte si léto a udělejte si čas na své děti, na nepřečtené knihy a na vše, k čemu jste se v průběhu školního roku nedostali.
Zdroj: novinky.cz (ZDE)
_20250101.jpg "archiv")
Vložil: Stanislav Korityák