Česká školní inspekce se vyhýbá zodpovědnosti. Komentář učitele
22.06.2026
Foto: Ilustrační foto Pixabay
Popisek: Sociálně znevýhodněné školy dostávají miliardy navíc
Vrchní školní inspektor Tomáš Zatloukal v rozhovoru pro Seznam Zprávy prohlásil, že rozdíl ve vzdělávacích výsledcích českých škol činí až tři roky.
Pokud má pravdu, znamená to, že existují školy, jejichž žáci odcházejí v devátém ročníku se znalostmi na úrovni šesté třídy. Požádal jsem proto Českou školní inspekci na základě zákona o svobodném přístupu k informacím o seznam pěti škol s nejlepšími a pěti s nejhoršími vzdělávacími výsledky v ČR.
Podle čeho se hodnotí kvalita škol?
Reakce České školní inspekce byla velice rychlá. Odpověděl mi osobně vrchní školní inspektor pan Zatloukal, ten, který nedávno podrobil 200 000 českých dětí bez souhlasu rodičů psychiatrickým testům. Nešlo o pár neškodných otázek, ale o medicínské nástroje na duševní zdraví.
Informaci o kvalitě škol mi odmítl poskytnout s odůvodněním, že žádné žebříčky kvality škol ČŠI nevede, protože jejím cílem není školy porovnávat. Kromě toho, jak dodal, „každá škola má jiné podmínky a priority“. Tím chtěl říci, že některé školy to mají těžší.
Pan Zatloukal mi také vysvětlil, že je zásadní rozdíl mezi výukou jako průběhem (kvalitou vzdělávacího procesu) a vzdělávacími výsledky. Jinými slovy: ČŠI při hodnocení kvality výuky nehodnotí, zda děti něco umí. To jsou prý až „vzdělávací výsledky“. Školní inspekci při hodnocení škol zajímá především proces, soubor ukazatelů dle kritérií hodnocení.
Kritérium „žáci umí, nebo neumí“ v tomto dokumentu nenajdete. Jsou tam ale jiná důležitá kritéria, například: „škola u žáků rozvíjí respekt k jinakosti“ nebo „pedagogové podporují rozvoj demokratických hodnot a občanské angažovanosti“. To jsou ukazatele kvalitní školy podle ČŠI.
Vzdělání je veřejná služba
Uznávám, že měl pan vrchní inspektor pravdu – proces a výsledky jsou dvě rozdílné věci. Proto jsem žádost poopravil a podal ji znovu. Mě jako rodiče „proces“ vůbec nezajímá. Zajímají mě jen a pouze výsledky mých dětí. Předpokládám, že ani ostatní rodiče by nedali své dítě na školu, kde se dítě nic nenaučí, třeba kvůli nekázni spolužáků. Bez potřebných znalostí se děti nemají šanci dostat na dobrou školu.
Proč by mě měl zajímat proces, když výsledky chybí? Podle školského zákona je vzdělání veřejná služba a jako každá služba by mělo být poskytováno všem ve srovnatelné kvalitě. Proto mají pivní půllitry rysku, aby každý zákazník dostal správnou míru. Věřím ale, že je-li štamgast dostatečně angažovaný, jistě svému hospodskému „podmíráka“ odpustí – umí respektovat jinakost uvnitř půllitru.
Když dá pan Zatloukal auto do servisu, také ho nezajímá, zda je opravář dostatečně angažovaný a respektuje jinakost. Předpokládám, že se při placení a přebírání opraveného vozu zajímá o to, zda auto jede. Asi se u nefunkčního vozu nespokojí s odpovědí, že „každý servis má jiné podmínky a priority“.
Když se „kvalita procesu“ stane alibi pro selhání
To, že ČŠI odlišuje proces od výsledků, je v pořádku. Kvalita procesu a vzdělávací výsledky jsou opravdu dvě různé věci. Není však možné bídné vzdělávací výsledky některých škol omlouvat tvrzením, že proces je v pořádku. Je to jen pokus vyhnout se zodpovědnosti.
Pokud má škola tři roky zpoždění, jak tvrdí Zatloukal, pak má nízkou úroveň bez ohledu na to, zda plní kritéria ČŠI, nebo že má náročné podmínky. Povinností školy je poskytovat službu ve srovnatelné kvalitě. Rodiče mají právo vědět, na které škole jejich dítěti bude poskytnuta služba v plné kvalitě.
Tvrzení, že „každá škola má jiné podmínky a priority“, je sice pravdivé, ale nemůže ospravedlnit skutečnost, že některé školy mají katastrofální výsledky. Zvlášť když stát do těchto škol už tři roky pumpuje miliardy korun navíc. Již tři roky tu máme školy, které oproti jiným dostávají ročně o 16 tisíc korun na žáka více, než školy běžné. Očekávám, že za tři roky by tyto masivní investice měly vést ke zlepšení výsledků.
Kontroluje někdo dopady na vzdělávací výsledky dětí? ČŠI kontroluje hlavně procesy, tedy to, zda škola dodržuje předpisy, zda má správně vyplněné dokumenty a zda probíhá výuka podle stanovených osnov. Kdyby se v takové škole ptala na vzdělávací výsledky, se zlou by se potázala.
Co za tyto miliardy děti dostávají?
Pokud stát financuje některé školy vyššími částkami, má povinnost kontrolovat, zda tyto prostředky vedly ke zlepšení. Pokud ne, měl by se ptát proč. A pokud odmítá poskytnout data, která by tuto kontrolu umožnila, pak se sám zbavuje odpovědnosti.
Sociálně znevýhodněné školy dnes otevírají tzv. snídaňové kluby, které mají zajistit, že děti přijdou do školy včas. Obědy zdarma pro vybrané žáky evidentně vstávání do školy nezajistily, ačkoliv podle plánů MŠMT měly zlepšit docházku těchto dětí do školy.
Nepřijde vám absurdní, že v zemi, kde je zákonem stanovená povinná školní docházka, stát láká zanedbávané a týrané děti do školy na jídlo? Pokud dítě doma nedostává najíst, je týrané. A stát, místo aby takové rodiče donutil plnit své povinnosti, raději tyto rodiče a jejich děti uplácí.
To jídlo je jen jeden z rysů závadného prostředí, v němž některé děti žijí. V jeho pozadí může stát alkoholismus, užívání drog, nedostatek spánku (noční vyvádění) a řada dalších patologických jevů, kterým jsou tyto děti vystaveny. A stát místo aby tyto rodiče „postavil do latě“, zavedl pojem „dítě ze sociálně znevýhodněného prostředí“.
Sociální znevýhodnění je často maska, zakrývající zanedbávání dítěte
Zanedbávání povinné školní docházky není „sociální znevýhodnění“, je to trestný čin a stát by k němu tak měl přistupovat. Pokud rodič nepovažuje vzdělání za důležité, neposílá dítě do školy a stát to toleruje, stává se spolupachatelem. Místo důsledného vymáhání zákonů stát vytváří kompenzační mechanismy, které maskují skutečnost, že tisíce dětí jsou poškozovány vlastními rodinami. To jsou ty „jiné podmínky“?
Mě jako rodiče a daňového poplatníka tyto „jiné“ podmínky nezajímají a nesmí zajímat. Je povinností státu zajistit, že na těchto „znevýhodněných“ školách žáci a rodiče budou dodržovat zákon, budou chodit do školy a slušně se tam chovat. Povinností Ministerstva školství a České školní inspekce je dát školám jistotu, že když na tyto rodiče „zakleknou“, budou za nimi pevně stát. Teprve až na těchto školách zavládne kázeň a pořádek, budou schopné poskytovat veřejnou službu v potřebné kvalitě.
ČŠI a MŠMT si myslí, že pokud budou rodičům podsouvat informace o „procesech“, přestanou se ptát na výsledky. To je omyl. Rodiče nejsou nepřátelé státu. Jsou to lidé, kteří chtějí, aby jejich děti dostaly kvalitní vzdělání – a kvalitní vzdělání se měří výsledky.
Zdroje: Seznam Zprávy - Česká školní inspekce: Kritéria hodnocení podmínek, průběhu a výsledků vzdělávání 2025–2026 (ZDE), Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy: MŠMT podpoří znevýhodněné školy dvěma miliardami korun (ZDE), Česká televize: Základní škola (dokument o Chanově - ZDE)
_20250101.jpg "archiv")
Vložil: Stanislav Korityák